PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Naši přátelé, známí i ti, kdo se do naší záchranné stanice přijíždějí podívat na "exkurzi", nám často chtějí udělat radost specifickým veverčím dárkem. Výsledkem je mnoho let vznikající obří sbírka figurek veverek nejrůznějších velikostí a provedení. Při přípravě jejich efektního společného "portrétu" jsme většinu z nich společně narovnali na stolní desku. Počítat je nemusíte, bylo jich 92, což je mimochodem méně, než kolik skutečných živých veverčat projde každý rok naší specializovanou záchrannou stanicí. A pokud máte rádi luštění hádanek, na jedné ze čtyř fotografií možná odhalíte někoho, kdo mezi veverky tak úplně nepatří...

Retardovanou veverku Zrzečku a její osud jsme zde poprvé představovali před dvěma měsíci (viz fotosada "Zrzečka" z 15. října). Dnes nabízíme sérii fotografií, ukazující aktuální přeměnu její srsti z letní na zimní. Zrzeččin kožíšek zahoustl a dostal krásný stříbrný nádech a na uších jí narostly efektní štětky. Zrzečka kvůli svému postižení jen špatně drží rovnováhu, a tak je na dvou snímcích zachycena tak, jak ji vídáme nejčastěji - v záklonu...

Vlhké počasí veverkám instinktivně velí vysušit a vylepšit si hnízdo. Veverky, které u nás žijí trvale, sice mají budky a doupata v zastřešených částech voliér (jsou tedy před rozmary počasí chráněny), i jich se ale po dešti přesto vždy zmocní touha si svou "ložničku" vylepšit. Dnes v noci u nás sněžilo, a tak už od časného rána všech devět handicapovaných veverek usilovně ve svých voliérách přenášelo vycpávku z momentálně nevyužívaných budek do těch, které si vybraly za zimní doupě. Na sérii snímků je dva a půl roku stará samička Játrovka, která v dětství po sérii těžkých epileptických záchvatů oslepla a ohluchla, ale protože má svou voliéru naučenou "nazpaměť", pohybuje se v ní i přes svůj těžký handicap s naprostou jistotou. Do košíku, v němž Játrovka bydlí, si postupně nosila surovou ovčí vlnu, kterou od nás veverky "fasují" na zimu jako obdobu té nejteplejší a nejměkčí peřiny...

Jako každý rok (letos tedy už pošesté) na začátku prosince nabízíme statistiku "veverčí sezóny" v naší specializované záchranné stanici. V roce 2013 jsme přijali 125 mláďat veverky obecné z celé České republiky. Ze 125 veverčat bylo 55 "holek" a 70 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena rezavá (51 mláďat), černých bylo 48 a hnědorezavých 26. Většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování náhražkou mateřského mléka, starali jsme se ale i "holátka" pouhý týden stará.
Ze 125 mláďat jsme při životě udrželi 78 (u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu, nebo s těžkými zraněními či postiženími neslučitelnými se životem). Z těchto 78 veverčat jsme 75 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody a 3 veverky (s různými zdravotními handicapy) zůstaly natrvalo v záchranné stanici.
Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2013 jsme vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až do Krušných Hor a opačným směrem do Jeseníků. Telefonické a mailové rady ohledně nalezených mláďat jsme ale poskytovali i do zahraničí (nejčastěji Slovensko), tou nejkurióznější konzultací byl telefonát z USA od Češky, která nalezla veverče u Chicaga.
Na 89 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata a čtyřčata) jsme letos najeli více než 15.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - v červenci, kdy jsme mláďat přijali nejvíc, jsme pro ně vyjížděli 24x (a přivezli si 40 veverčat).
Stejně jako v přechozích letech jsme i letos veškerou činnost v záchranné stanici, která nám zabere ročně několik tisíc hodin, vykonávali ve dvou jako hobby ve "volném" čase, a samozřejmě zadarmo. Pokud by vás zajímalo, na kolik chod záchranné stanice "přijde" finančně, tady jsou holá čísla - za benzín, v zahraničí kupovanou speciální náhražku mateřského mléka, potravu pro starší mláďata (všechna u nás před vypuštěním žijí minimálně do věku 3 měsíců), léky, materiál na stavbu budek a krmítek na výpustných místech apod. jsme letos zaplatili 112.000 Kč.
Peníze na pokrytí chodu záchranné stanice sháníme co nejvíce vlastním přičiněním (například prodejem naší knihy "Veveřácká kronika"), z výše uvedené sumy je ale zřejmé, že by naše stanice nemohla fungovat bez sponzorské pomoci našich fanoušků (způsoby možné pomoci jsou na našem webu "Veveřátka" vypsány tady - http://www.veveratka.cz/stranka/2-jak-nam-muzete-pomoci.html).
Všem, kdo nám letos jakkoliv pomohli, proto i touto cestou znovu DĚKUJEME.
Jen díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.
S veverčím pozdravem
Katka a Petr Soukupovi

Někteří savci - například činčila - potřebují pravidelnou "písečnou koupel". Denně se vyválí v písku, a tím si čistí srst, která by bez této procedury byla mastná a mohla by zplstnatět. Veverky si při péči o srst obvykle vystačí jen s jejím pravidelným pročesáváním tlapkami a čištěním jazykem, i mezi nimi se ale občas najde jedinec s osobitou "úchylkou". Z devíti starších veverek, které u nás ve stanici (kvůli různým handicapům) trvale žijí, má doslova fixaci na "písečnou koupel" samička Larva. V chodbě komplexu voliér má proto trvale připravenou hromádku směsi písku a kůry, a když ji do chodby z voliéry vpustíme, okamžitě se v ní začne nadšeně "popelit". To, co rok a půl stará samička na zemi rozpoutá, by snad nedokázalo ani obří uhelné kolesové rypadlo...

Veverkám se dá pomáhat celý rok, podzim a zima jsou k tomu ale obdobím nejvhodnějším. Dnes vám nabízíme 2 tipy na efektivní "veverčí podporu"...
Prvním je krmítko pro veverky, které lze umístit kdekoliv, kde žijí veverky - na zahradě u domu, v parku či v lese. Nepotřebujete k tomu ani žebřík, protože krmítko se připevňuje cca 170 cm od země, aby do něj šla snadno doplňovat potrava - k instalaci tedy stačí kladivo a hřebík (nebo šroub a šroubovák). Návod na výrobu krmítka i seznam toho, jak a čím ho plnit, najdete na našem webu (http://www.veveratka.cz/stranka/5-jak-vyrobit-veveri-krmitko.html), dokonalé veveří krmítko lze ale snadno koupit i na e-shopu Zelená domácnost (http://www.zelenadomacnost.com/katalog/77-Domky-budky-krmitka-pro-jezky-veverky-plchy-zaby-Veverky). Konstrukci krmítka s námi Zelená domácnost konzultovala, takže výsledek má pomyslný "atest Záchranné stanice Pinky" - je kapacitně dostačující, jednoduše čistitelné a pro divoké veverky takřka neodolatelné. Pokud byste potřebovali jakoukoli radu týkající se umístění, instalace či provozu krmítka, rádi vám ji poskytneme na našem staničním telefonu (č. 606 070 632 - síť 02) nebo na našem mailu (pinky@veveratka.cz).
Druhým - na rozdíl od krmítka nepřímým - způsobem pomoci divokým veverkám je šíření povědomí o nich a jejich životě. Na základě čtenářských ohlasů si troufneme tvrdit, že šikovná k tomu je knížka "Veveřácká kronika", kterou napsala zakladatelka naší záchranné stanice Kateřina Soukupová. Druhé, doplněné vydání knížky o osudech divoké veverky Pinky s mnoha fotografiemi je vhodné pro dospělé i dětské čtenáře a na objednací stránce (http://veverackakronika.bloudil.cz) si lze v diskuzním fóru přečíst několik desítek spokojených čtenářských ohlasů. Knížku můžete koupit jako dárek komukoli, kdo má rád přírodu, můžete ji ale darovat třeba i knihovně či škole ve vašem okolí, aby se s ní mohli seznámit i ti, kdo o ní dosud neslyšeli. Na knížku nebudete čekat dlouho - odesíláme ji nejpozději druhý den po obdržení objednávky. Vydání "Veveřácké kroniky" jsme financovali sami, takže veškerý výtěžek z prodeje používáme jako jeden ze zdrojů financování naší rodinné Záchranné stanice pro veverky Pinky.

Dnešní příspěvek prosím berte s nadsázkou... Po skončení sezóny, zaplněné péčí o nalezená mláďata, máme v zimě víc času na veverky, které v naší záchranné stanici žijí trvale. Dnes nás napadlo otestovat jejich inteligenci na deskové hře, určené původně pro psy. Princip hry je jednoduchý - pod dřevěné válečky ukryjete pamlsek (v tomto případě oříšek) a je na zvířeti, zda dokáže váleček tlapkou či čumáčkem odklopit a k pamlsku se tak dostat. Pět měsíců starý rezavý sameček sice zatím neuspěl, při strkání do válečků se ale tvářil zadumaně jako šachový velmistr a tak samozřejmě na závěr dostal oříšek alespoň "za snahu". Při pohledu na polohu, kterou si sameček ke konzumaci oříšku zvolil, okamžitě pochopíte, proč mu říkáme Batman...

Veverky, které u nás z nejrůznějších (převážně zdravotních) důvodů žijí trvale, milují spánek ve výšce. Za ideální místo pro odpočinek považují hamak (hammock), visuté lůžko, které používají indiáni v Amazonii. Naše hamaky, vyrobené ze starých ubrusů, mají veverky zavěšené pod stropem v zastřešených částech voliér, takže si v nich mohou užívat i za deště či špatného počasí. Zaplněné je mají směsí vlněného česance a fleecových dek, z nichž si smotávají doupata ke spánku. Hamaky ale používají i jako místo k honičkám i hrám, často v nich též jen tak "relaxují" či si do něj nosí své nejoblíbenější pochoutky. Na snímcích z dnešního rána je rok stará veverka Goldie s lískovým oříškem uvnitř své obrovské stropní rezidence.

Pro necelé tři týdny starou černou veverčí samičku jsme si jeli 10. července do Kutlova u Kamenice nad Lipou, kde ji rodina Tesařových našla na zemi v lese. Mládě mělo těžký průjem, bylo zcela vysláblé a několik týdnů nebylo jasné, zda vůbec přežije, protože naše obvyklá léčiva dostatečně nezabírala. Velkou zásluhu na záchraně veveřátka tak měl nový kolega našeho dvorního kolínského "veverčího lékaře" Petra Pohořalého, MVDr. Martin Hlaváč a jeho směs podpůrných prostředků a antibiotik, která nakonec zaúčinkovala. Samička postupně sílila, protože ale zůstala drobnější než stejně stará mláďata, pojmenovali jsme ji Dobby podle skřítka z knížek o Harry Potterovi. Při dlouhé léčbě i rehabilitaci jsme si k Dobby vytvořili hodně osobní vztah, a tak se jí nakonec dostalo mimořádného privilegia - neodvezli jsme ji na některé z našich lesních speciálních výpustných míst, ale vrátili jsme ji do přírody přímo u nás, v areálu záchranné stanice, aby měla první dny po vypuštění co nejkomfortnější. Dobby k naší radosti zatím neodešla do nedalekého lesa, ale zdržuje se v sousední akátové stráni i přímo na zahradě, takže ji několikrát za den zahlédneme v korunách stromů či u některého z krmítek či pítek. Na dvou snímcích je Dobby v červenci po přijetí k nám, zatímco na zbylých dvou, pořízených dnes ráno, je čtyřměsíční Dobby zpátky v přírodě.

Novou trvalou obyvatelkou naší záchranné stanice se letos stala samička Zrzečka. Přivezli jsme si ji 30. července z Býchor, kde ji na zemi pod vysokým stromem spolu se sourozencem našel Petr Fabiánek. Krajinou se předchozí večer prohnala silná bouře, a tak byla obě mláďata v zoufalém stavu, promočená a potlučená. Silný poryv větru, po kterém zřejmě mláďata vypadla z hnízda, jimi o zem mrštil tak silně, že náraz oběma poranil mozek a noc strávená na chladné zemi zkázu dokonala. Sameček se už z komatu neprobral a následující den zemřel a ani Zrzečce jsme nevěřili, že by beznadějný stav mohla přežít. Po nasazení léků Zrzečka několik dní přežívala zcela bezvládná v jakémsi "vegetativním" stavu na vyhřívané dečce a pak se k našemu překvapení (a radosti!) její stav začal pomalu zlepšovat. Po několika týdnech se dokázala posadit, později přidala i první krůčky a začala i sama jíst. Po dalším měsíci, kdy žila v malé vnitřní voliéře, jsme ji začali vždy na pár minut denně vynášet "na vycházku" do voliéry venkovní, a když si na ní zvykla a našla cestu do budky, přestěhovali jsme ji ven trvale. Jako všechny retardované veverky je i Zrzečka hyperaktivní a poznatelná kvůli nekoordinovaným pohybům, s ořechem si už ale dokáže poradit jako zkušená profesionálka. K Zrzečce máme zvláštní vztah i proto, že byla v lese nalezena jen pár desítek metrů od jednoho z našich výpustných míst, kde vracíme zachráněná mláďata do přírody. Je tedy hodně pravděpodobné, že je dcerou některé z veverek, která prošla v předchozích letech naší stanicí a dokázala se po vypuštění v lese adaptovat tak dobře, že porodila mláďata.