PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 11 let existence od roku 2008 do konce roku 2018 prošlo 1.016 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2018, jsme přijali 85 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2018 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



Na tomto místě najdete obvykle jedenkrát týdně zprávy o aktuálním dění v naší záchranné stanici i o osudech divokých veverek žijících v okolí. Zprávy jsou seřazeny chronologicky zpětně, od nejnovějších k nejstarší. Pro snazší orientaci a hledání jsou jednotlivé roky členěny do měsíců, kliknete-li si tedy v levém sloupci u libovolného roku např. na oddíl "leden", zobrazí se vám pouze zprávy z tohoto měsíce. Datum publikace každé zprávy je uveden pod jejím názvem.
Fotografie jsou zobrazeny jen v malých náhledech, po kliknutí na jakoukoliv fotografii se otevře v plné velikosti v samostatném okně. Pokud je pod fotografií popisek, zobrazí se vám při pouhém najetí myší nad náhled fotografie.
(Chcete-li být informováni o všech nových příspěvcích na tomto webu, pošlete mail bez textu na adresu pinky@veveratka.cz a do předmětu mailu napište ´aktualizace´. Od toho okamžiku vám okamžitě po zveřejnění každé nové zprávy zde na webu Veveřátka automaticky přijde na adresu, z níž mail odešlete, upozorňující mail.)



Živý přenos z veverčího krmítka

(12.07.2018 - 12:57)
Jak mnozí z vás dobře vědí, internetová televize Slow TV v březnu spustila nepřetržitý živý videopřenos ze stromové krmné plošiny u nás na zahradě. Na rozdíl od jarních měsíců, kdy na krmítko přicházely jen dospělé veverky a zahlédnout je znamenalo obrnit se značnou trpělivostí, je momentální situace radikálně jiná. Kromě pěti dospělých veverek, žijících v okolí, totiž plošinu téměř neustále "okupují" mláďata ze dvou dosavadních letošních vrhů samičky Malé Pinky, která u krmítka a misek s ovocem často tráví i desítky minut, takže nějakou veverku na krmítku uvidíte téměř vždy, když si přenos spustíte.
Jak jsme psali už na jaře, je důvodem, proč jsme s videopřenosem na Slow TV souhlasili, propagace veverčího krmítka - doufáme, že až ho "diváci" videopřenosu uvidí v provozu, rozhodnou se někteří z nich krmítko vyrobit či koupit a pomohou jeho instalací a plněním divokým veverkám ve svém okolí. Návod na výrobu krmítka najdete na našem webu (tady), koupit si přesně takové krmítko, jaké vidíte v záběru kamery, lze jednoduše na e-shopu Zelená domácnost (tady).

Živý přenos najdete tady.

Maruška

(01.07.2018 - 13:41)
Pravidelné "veverčí" zprávy sem vkládáme obvykle jednou za dva týdny, takže je jasné, že píšeme jen o zlomku veverčat, která naší záchrannou stanicí projdou. Konkrétně - letos jsme si k nám přivezli už 45 nalezených veverčích prcků a z nich všech jsme psali jen o třech "nálezech a nálezcích" - o březnových holčičích paterčatech z Mnichova Hradiště, starých při nálezu pouhých 5 dnů (všechny už jsou vrácené zpět do přírody), o dvou veverčích klucích ze Zichovce (oba už jsou též zpět v přírodě) a o červnových klučičích čtyřčatech z Prahy - Proseka (ti jsou stále ještě kojení, i když už jsou třikrát tak velcí než při přijetí k nám). K psaní si tedy obvykle vybíráme mláďata, která svým osudem či vzhledem vybočují z naší každodenní veverčí "rutiny".
Šest týdnů stará veverčí holčička Maruška, kterou jsme si před týdnem přivezli z vesničky u Stříbrné Skalice, je výjimečná hned z pěti důvodů naráz. Za prvé - při nálezu byla v extrémně špatném stavu, těžce podvyživená, droboučká a totálně vysláblá. Za druhé - má vzácnou "mahagonovou" barvu, pro kterou máme slabost proto, že přesně takovou měla hrdinka "Veveřácké kroniky", samička Pinky. Za třetí - Maruška má mimořádně velké nádherné oči, které jí vystupují doslova "až na vrch hlavy". Za čtvrté - zřejmě kočka jí při jejím ztraceném bloudění zahradami ukousla kus ocásku, takže ho má sotva poloviční než by měl být. A za páté - Maruška měla opravdu nečekanou nálezkyni. Aniž bychom během jízdy pro veverče tušili, ke komu pro ni jedeme, otevřela nám totiž po zazvonění u domu pod nádhernými vysokými stromy zpěvačka Marta Jandová s malou dcerkou, po které veverčí holčička Maruška dostala jméno.

Maruška i po týdnu u nás stále vypadá jako drobný lesní skřítek. Maruška se i při dnešním ranním krmení stále ještě vejde do dlaně. 
Maruška má oči ´až na vrch hlavy´. Zvláštností Marušky je kratičký ocásek. Polovinu z něj odkousla zřejmě kočka.

Čtyři pražští pepíci

(03.06.2018 - 13:31)
Drtivá většina v přírodě nalezených (a k nám posléze přivezených) veverčat jsou jedináčci, vypadlí z nejrůznějších důvodů z hnízda. Jednou či dvakrát za rok se nám ale stane, že si jedeme pro celé hnízdo, obvykle spadlé po silném větru nebo po pokácení stromu. Bývá pravidlem, že v takových případech je osazenstvo hnízda většinově "holčičí", ostatně i první takový letošní případ, o němž jsme psali na začátku března, jsme popsali pod titulkem "Pět holčičích buráků", protože paterčata tvořily samé holky. Hnízdo, které jsme si před dvěma dny přivezli z pražského Proseka, je v tomto ohledu opravdu premiérové - za 11 let, co si pro veveřátka jezdíme, se stalo poprvé, že se k nám dostal veverčí vrh sestavený jen ze samých kluků. Čtyři prckové, kteří se i s hnízdem zřítili ze stromu doprostřed malého vydlážděného náměstíčka přímo mezi chodce, jsou necelé 3 týdny staří a mají typicky "pražskou", tedy světlounce rezavou barvu. Před sebou mají ještě 5 týdnů ručního dokrmování, což jen pro představu v číselném vyjádření znamená, že každý z nich bude "ručně" nakojen ještě cca 170krát a všichni čtyři dohromady se ke stříkačce přisají skoro 700krát.

Šumavák po třech týdnech v přírodě

(20.05.2018 - 13:06)
Drtivou většinu nalezených veveřátek vypouštíme ve věku kolem tří měsíců zpět do přírody na speciálních výpustných místech ve velkých lesích, což znamená, že o jejich dalším osudu už nemáme žádné zprávy. Přesto se nám občas podaří některého z našich odchovanců pozorovat nejen v prvních hodinách a dnech po vypuštění, ale někdy i po mnoho měsíců. Většinou jednou za rok si totiž některé z oblíbených mláďat vypustíme přímo u nás, na zahradě v areálu záchranné stanice. Letos se tohoto privilegia dostalo "Šumavákovi", hnědému klučinovi, nalezenému loni v září ve Stožci na Šumavě. Veveřák, o němž jsme už dvakrát psali (loni 24.9. a letos 14.1.), byl ve velmi zbědovaném zdravotním stavu a protože jeho rehabilitace byla dlouhá a komplikovaná, zůstal u nás přes celou zimu. Do přírody jsme ho tou pro něj nejsnazší cestou, tedy otevřením dveří voliéry, vypustili před třemi týdny a byli jsme napjatí, zda okamžitě zmizí či zda si alespoň pro začátek svého "volného" života zvolí zahradu a její okolí. K naší velké radosti si vybral druhou variantu, a tak ho už tři týdny každý den letmo vídáme v korunách stromů či u krmítek. Šumavák se v prvních dnech po vypuštění několikrát na noc otevřenými dveřmi vrátil přespat do voliéry, velmi rychle ale podlehl svodům "divokého života" a nyní je už svým chováním, rychlostí a ostražitostí neodlišitelný od jiných divokých veverek žijících v okolí. Ke třem fotografiím Šumaváka, pořízeným v tomto týdnu na zahradě, přidáváme i jeho "kojenecký" snímek z loňského září.

Šumavák u jezírka na zahradě. Je snadno identifikovatelný podle tmavého ocasu, kontrastujícího s hnědým zbytkem těla. Šumavák v koruně stromu. Šumavák u jednoho ze speciálních veverčích krmítek na zahradě. Vzpomínka na Šumaváčkovo dětství. Takhle vypadal v září 2017 coby ještě kojené mládě.

Ubikace pro veverčí prcky

(06.05.2018 - 15:32)
Za více než 10 "veverčích" let, co naše stanice existuje, jsme vám tu na snímcích a videích ukázali už leccos, dnešní půlminutové video je ale premiérové. Jsou na něm zachyceny 3 sousedící vnitřní voliéry ve "veverčí místnosti" uvnitř našeho domu, v nichž bydlí sice už hodně pohyblivá cca 7 týdnů stará veverčata, která jsou ale stále ještě ručně kojená. Teprve za pár dní, až veverčata začnou sama přijímat pevnou stravu a přestanou být závislá na kojení, se přestěhují do komplexu voliér venkovních. Na videu je vzorově vidět, jaký je ve vnitřních voliérách s takto starými mláďaty "hukot" - drnčení pletiva z téměř neustále pobíhajících mláďat se rozléhá po celém domě. A jen pro přesnost - v okamžiku pořízení nahrávky "bydlelo" ve třech na videu zachycených vnitřních voliérách 16 veverčat z 26, které jsme zatím letos přijali. Video si na našem kanálu na Youtube spustíte tady.

Pinkin potěr

(15.04.2018 - 17:44)
Nalezených veverčat už jsme k nám z různých míst republiky letos stihli svézt dvacet, ty nejbáječnější ale máme přímo nad hlavou. Letošní první vrh naší odchovankyně Malé Pinky, která už čtyři roky od vypuštění trvale žije v okolí naší samoty, totiž momentálně bydlí přímo v obložení domu pod střechou. Mláďata, jejichž otcem je další náš odchovanec, sameček Bagoun, nás zvědavě z výšky sledují při veškerých činnostech na zahradě a občas si už troufnou na chvíli přelézt i do korun sousedních stromů. Během pár dní by veverčata měla při svých průzkumech zahrady objevit i krmnou plošinu s veverčím krmítkem, a pak je uvidí každý, kdo občas sleduje nepřetržitý živý přenos internetové televize Slow TV ze zdejší veverčí "vývařovny" (přenos si spustíte tady).

Čtyřikrát a (snad) dost!

(02.04.2018 - 13:27)
Jméno vísky Zichovec nedaleko od Slaného se nám hluboce vrylo do paměti už loni v létě, kdy jsme si tam k milé a obětavé rodině Králových během sedmi dnů dvakrát jeli pro nalezené mládě. Jako první tehdy vypadla z hnízda kdesi v nepřístupné části krovu pod střechou dvanáctidenní černá veverčí holčička a po týdnu její sestřička s kožíškem rezavým.
Neuvěřitelná "story" o nešikovné veverčí matce, která pravidelně ztrácí mláďata, ale pokračovala i letos. Před necelými třemi týdny jsme totiž ke Královým, vlastně už našim "starým známým", jeli celkově už potřetí, když ze stejné střechy vypadlo další mládě, tentokrát necelé tři týdny starý černý kluk. Od toho dne nejen že Královi okolí domu mnohokrát denně kontrolovali, ale dokonce na místě, kde byla loni i letos tři veverčata nalezena, rozložili staré peřiny, aby případné další mládě spadlo nikoliv na zem, ale "do měkkého".
I když nás ani na vteřinu nenapadlo, že by se podobná souhra zcela nepravděpodobných náhod mohla opakovat po čtvrté, před týdnem jsme do Zichovce jeli zas. Opět černý kluk se tentokrát zřítil přímo doprostřed připravené peřiny a ležel tam jen pár minut, než ho paní Králová při pravidelné "kontrolní veverčí obchůzce" našla.
Další den pak Královi dokonce složitě rozebrali část střechy, jen aby se definitivně vyjasnilo, jaký je důvod opakovaného padání. Hnízdo se jim skutečně podařilo najít a vyfotit, naštěstí už prázdné bez dalších mláďat. Hnízdo je bohužel umístěné na nevhodném místě, kde se ho veverce nepodařilo úplně utěsnit a navíc pod ním byla uvolněná prkna, takže veverčata neutěsněnými částmi hnízda vždy vypadla ven a poté klouzavým pádem po zateplovací fólii sjela dolů k okapu a dalším otvorem v přehybu fólie propadla až na zem.
Doufáme tedy, že ke Královým v létě, až bude mít tamní veverka znovu mladé, tentokrát už nebudeme muset (popáté) jet, protože dosavadních 1.200 kilometrů ze čtyř tamních "veverčích výletů" už nám k poznání krás tamní krajiny docela stačilo. :)
(Další informace najdete v popiskách pod čtyřmi přiloženými fotografiemi.)

Klučičí sourozenci ze Zichovce, kteří se u nás setkali po desetidenním odloučení (pro prvního jsme si jeli 16. března, pro druhého 25. března). Snímek je z dnešního rána (2.4.), oba kluci už na něm mají otevřené oči, i když oba jsme si přivezli ještě slepé. Jeden z brášků ze Zichovce vychrupává během převozu k nám (25.3.) v transportní přepravce s ohřívací lahví na dně, rozvalený v pleteném mini-košíčku. Dnešní (2.4.) ranní krmení pětitýdenního klučiny ze Zichovce. V srsti i ocásku má spoustu bílých chloupků, takže barva jeho srsti je raritní. Hnízdo veverky (vycpané retrívřími chlupy) pod rozebranou střechou v Zichovci. Jeho stavitelka od loňského léta do letošního jara postupně poztrácela čtyři potomky, takže se každý z nich sólově svezl v naší

Podaná tlapka

(18.03.2018 - 12:18)
I u veverčat platí, že ke spokojenému spánku je třeba se s někým držet za ruku. A na konci krátkého videa uvidíte, že nějaký zájemce se vždycky najde...

(Na nahrávce, natočené dnes ráno, jsou paterčata z Mnichova Hradiště, která jsou u nás od úterý 6. března. Při příjmu byla cca šestidenní, brzy jim tedy budou 3 týdny.)

Video si spustíte kliknutím sem

Živý přenos z našeho veverčího krmítka

(15.03.2018 - 18:49)
Už léta vám nabízíme veverčí příhody, zkušenosti, fotografie i videa. Počínaje dneškem se k nám do záchranné stanice můžete podívat i "naživo" - ve spolupráci s internetovou televizí Slow TV jsme totiž spustili živý videopřenos ze stromové krmné plošiny u nás na zahradě (najdete ho tady).
K misce s vodou, misce se zeleninou a ovocem a k veverčímu krmítku sem momentálně přicházejí čtyři divoké veverky, z nichž dvě, Malou Pinky a Bagouna, dobře znáte z našich textů, protože jde o veverky, které prošly naší záchrannou stanicí a po vypuštění před 4 lety se usídlily v okolí. (Koho dalšího můžete ve videopřenosu při troše trpělivosti a štěstí zahlédnout se dočtete přímo na odkazované stránce s videopřenosem.)
Pokud chcete být pozorovatelsky úspěšní, je největší šance zahlédnout na plošině veverku hned po rozednění, kdy se na plošině během cca hodiny obvykle postupně vystřídají všechny. Velká šance je i kdykoliv během dopoledne, například Malá Pinky si na něj některé dny zajde i čtyřikrát či pětkrát. Šance, že na plošině zahlédnete veverku odpoledne, je teď v zimě takřka nulová, protože po poledni už obvykle všechny spí.
Důvodem, proč jsme s videopřenosem na Slow TV souhlasili, je propagace veverčího krmítka - doufáme, že až ho "diváci" videopřenosu uvidí v provozu, rozhodnou se někteří z nich krmítko vyrobit či koupit a pomohou jeho instalací a plněním divokým veverkám ve svém okolí. Návod na výrobu krmítka najdete na našem webu (tady), koupit si přesně takové krmítko, jaké vidíte v záběru kamery, lze jednoduše na e-shopu Zelená domácnost (tady).
Držíme palce, ať se vám podaří některou z "našich" divokých veverek zahlédnout!

Pět holčičích buráků

(11.03.2018 - 12:06)
Devětkrát z jedenácti let, co funguje naše veverčí záchranná stanice, jsme první nalezená mláďata přijali v prvním či druhém březnovém týdnu, a ten devátý případ se odehrál letos. Úplně poprvé se nám ale stalo, že by hned první přijatá mláďata byla tak maličká a k tomu jich bylo tolik. Paterčata z Mnichova Hradiště byla v den nálezu, v úterý 6. března, pouhých 6 či 7 dnů stará a jsou tedy na samé dolní hranici, kdy ještě lze (a to při velkém štěstí) veverčata udržet při životě. Mláďata se na zem dostala po útoku strak, které zobáky rozbily veverčí hnízdo v koruně vysokého stromu a shodily ho i s veverčaty na zem. Ten, kdo neviděl takhle malá veverčata na vlastní oči, ale zná je jen ze zvětšených fotografií, si neumí představit, jak jsou ve skutečnosti šestidenní veverčátka prťavá - v den nálezu vážila kolem 18 gramů a jak dokazuje jeden ze snímků, jsou velká jako burák. I proto je péče o ně extrémně náročná a nikdy nelze předem říci, zda vše skončí happy endem. První ze čtyř přiložených snímků je z dnešního ranního kojení (veverčí holčičce je na něm cca 11 dní), druhý a třetí byly focené nedlouho po příjmu a zachycují tedy cca sedmidenní veverčata, čtvrtý snímek je ze včerejška a paterčata na něm jsou desetidenní. A ještě poslední nezbytná informace - všechna mláďata ve vrhu jsou holčičky!

Krmení 11 dnů staré veverčí holčičky. Klubíčko se sedmidenními veverčaty. Všech pět váží dohromady ani ne 100 gramů. Porovnání velikosti sedmidenních veverčat. Jsou velká asi jako burák a váží kolem 18 gramů. Deset dnů stará vevečata. Váží kolem 22 gramů, jejich váhový přírůstek v tomto věku se pohybuje kolem dvou gramů denně.

Celkem zpráv: 724
<< novější    |    starší >>