PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Už rok a čtvrt téměř denně pozorujeme veverčí "slečnu", na jaře 2014 nalezenou v Říčanech, kterou jsme po vyléčení a dokrmení loni v létě vrátili do přírody nikoliv na některém z našich lesních výpustných míst, ale přímo na zahradě, v areálu záchranné stanice. Rezavá samička se po vypuštění usídlila v sousedním akátovém lesíku, bez problémů přežila zimu a letos úspěšně porodila a vychovala dva vrhy mláďat. Na čtyřech snímcích ze září je Malá Pinky společně s jedním ze svých potomků z letního vrhu, hnědým klukem s rezavým lemováním bříška. Malá Pinky dodává svému potomkovi odvahu ke zdolání více než deset metrů dlouhého visutého dřevěného mostu, spojujícího prostor mezi dvěma stromy (lípou a ořešákem) na zahradě. Snímky dokladují, že 8 týdnů staré mládě je velikostně pro laického pozorovatele snadno zaměnitelné s dospělou veverkou, i když je stále ještě kojené mateřským mlékem a bez péče matky by se o sebe samo nedokázalo postarat.

V letech, které začínají výjimečně teplou zimou, stihnou některé veverčí matky porodit ne dvakrát (jak je u veverek obvyklé), ale třikrát. Mláďata z těchto vzácných třetích vrhů dorůstají až na podzim a jejich nálezy nám prodlužují "záchranářskou sezónu" někdy dokonce až do října. Přesně to je případ dvou posledních letošních nalezenců (s pořadovými čísly 116 a 117), veverčí holčičky objevené před týdnem v Mirošovicích a kluka, kterého jsme si včera přivezli z Chotouně (od Jílového u Prahy). Obě mláďata si bohužel při pádu z výšky těžce poranila hlavu - zatímco u holčičky je již jasné, že následky zranění jsou trvalé a do přírody se nevrátí, u šest týdnů starého veveřího kluka je na prognózu ještě brzy. I kdyby se ale černý klučina (s rezavým lemováním bříška) uzdravil, vzhledem k jeho nízkému věku a pokročilému ročnímu období by přes zimu stejně zůstal u nás a zpátky do lesa by šel až na jaře.

Samečka Albyho jsme si přivezli na jaře z Prahy, z jízdárny Quo Vadis v Hloubětíně, kde vypadl při vichřici z hnízda v koruně vysokého topolu. Alby nás od počátku uchvátil svou vzácnou béžově-vanilkovou barvou srsti (setkáváme se s ní jen jednou za několik let), a proto jsme se nakonec rozhodli vypustit ho v srpnu nikoliv na některém z našich lesních výpustných míst, ale přímo na zahradě, v areálu záchranné stanice. K naší velké radosti se Alby po vypuštění nikam neodstěhoval, ale zabydlel se v nejbližším okolí a nejčastěji přespává v hnízdě postaveném v koruně staré hrušky přímo na zahradě. Protože právě teď dozrávají vlašské ořechy, denně ho vídáme při jejich sklízení a při dalších typických činnostech, kterými divoké veverky tráví den. Jak dokazují snímky z tohoto týdne, s tím, jak dospěl a zesílil, jeho unikátní barva ještě víc vynikla. Jen pro zajímavost - tři Albyho snímky z dětství, z kojení, si můžete prohlédnout ve fotosadě "Větrná mláďata" na našem webu Veveřátka tady (http://www.veveratka.cz/zprava/625-vetrna-mladata.html).

Po včerejším ranním vypouštění jsme počet letos vypiplaných a do přírody vrácených veverčat zaokrouhlili na 70. Bylo to letošní páté vypouštění a čeká nás už jen jedno, na začátku října. Mezi šestnácti včera vypuštěnými veverčaty byla i dvě, o nichž jsme zde podrobně psali - veveří holčička, kterou poklobala straka a hluboké rány ve slabinách měla plné muších larev (viz zpráva "Mouchám navzdory" z 26. července) a těžce podvyživená holčička, která po smrti matky přežila sama v hnízdě 6 dní bez potravy (viz zpráva "Hladovkářka" z 19. července). Léčba a rehabilitace obou byla úspěšná a před vypuštěním byly obě v takové kondici, že by na nich nikdo nepoznal utrpení, kterým si před dvěma měsíci prošly. Obě veveří holčičky připomínáme jejich "dětskými" snímky a přidáváme i fotografii "poslední večeře", zachycující společné hodování sedmi tříměsíčních veverčat den před jejich návratem do přírody.

Některé náhody se vzpírají jakékoliv představitelné míře pravděpodobnosti. V úterý 11. srpna nám několik minut po sobě ohlásili nález malého veverčete nejprve z Vrchlabí, a poté dalšího z Jablonce nad Nisou. Po jejich převozu k nám jsme s překvapením zjistili, že obě mláďata jsou takřka stejně stará, cca dvoutýdenní. Protože takto maličká mláďata se nacházejí opravdu jen velmi vzácně, působil nález dvou takových v jeden a týž den ve městech vzdálených cca 50 kilometrů od sebe opravdu neuvěřitelně. Přesný věk u takto malých mláďat lze vždy dopočítat až zpětně, ve chvíli, kdy veverčata dorostou do věku 28 dní a rozlepí se jim oči. K tomu došlo v tomto týdnu, kdy nejprve otevřela oči holčička z Jablonce nad Nisou a o pouhý den později i klučina z Vrchlabí, takže jsme mohli zpětně spočítat jejich věk v den nálezu na 12 a 13 dní. Za necelé tři týdny u nás se oba sirotci proměnili z droboučkých holátek o velikosti krabičky od sirek v elegantní veverčata a svou váhu ztrojnásobili z cca 35 na 100 gramů. Oba mrňousy teď čekají ještě dlouhé 4 týdny ručního krmení náhražkou mateřského mléka, než budou schopná přijmout pevnou stravu.

Zatím nejdelší letošní "veverčí" výjezd jsme absolvovali v noci na dnešek - vedl od nás (tedy od Kolína v Polabí) až do Veselí nad Moravou na jižní Moravě a měřil (tam a zpátky) 508 kilometrů.
Veverčí holčička, kterou včera večer našla v parku bezvládně ležící na zemi paní Lovecká, byla stará necelých 6 týdnů, jde tedy o "kojence", který by bez lidské pomoci stoprocentně zahynul. Protože naše specializovaná záchranná stanice má kapacitu cca 100 mláďat ročně, a v celé ČR se veverčat najde více než dvojnásobek, přednostně si z těch nejvzdálenějších krajů bereme pouze mláďata pod 4 týdny věku (o něž je péče nejnáročnější), a ta starší obvykle "přenecháváme" síti profesionálních všeobecných záchranných stanic ČSOP, kterých je cca 30 a kompletně svou působností pokrývají území celé ČR. Když ovšem nálezkyně veverčete, paní Lovecká, zavolala (podle naší rady) do všeobecné záchranné stanice v Buchlovicích (na jejímž spádovém území Veselí nad Moravou leží), tamní "profesionální záchranář" ji arogantně odbyl s tím, že má mládě odnést tam kde ho našla, protože se prý o sebe postará samo.
Nehoráznost této rady je neuvěřitelná - 6 týdnů staré ztracené mládě (v tomto věku ještě ani nemá prořezané horní zuby) totiž ještě nejméně 2 týdny není schopné přijmout jinou potravu než mateřské mléko (či jeho náhražku), takže bez pomoci od člověka zemře hlady či ho vzhledem k jeho omezené schopnosti pohybu rychle zabije první pes, kočka či dravec, který ho bezmocně ležícího na zemi objeví. Rezavá veverčí holčička navíc byla v celkově špatném stavu (z pádu si odnesla těžký otřes mozku a kvůli horkému počasí byla zcela dehydrovaná), takže při její záchraně byla důležitá obrazně řečeno "každá minuta".
Tuto zcela mimořádnou formu zveřejnění absolutně neprofesionálního přístupu konkrétní záchranné stanice volíme i proto, že jde v krátké době už o druhý případ - další, obdobným způsobem záchrannou stanicí Buchlovice odmítnuté 5 týdnů staré mládě (pro změnu nalezené v Hodoníně), jsme k nám totiž přijali před měsícem...
Aktuální stav veverčí holčičky dokumentuje série čtyř snímků, pořízených dnes dopoledne - protože kvůli špatnému zdravotnímu stavu ji zatím nelze přidat k jiným stejně starým veverčatům, dostala do pelíšku alespoň plyšového "sourozence".

Stovku máme nadohled - dvě včera přijatá mláďata (třítýdenní klučina nalezený v Jičíně a šestitýdenní holčička nalezená na Konopišti) měla pořadová čísla 98 a 99. Z letos přijatých 99 veverčat jsme již téměř 50 z jarních vrhů vrátili po dokrmení a vyléčení na speciálních výpustných místech zpět do přírody a těch nejmenších, které potřebují ručně kojit, tu momentálně máme 21. Čtveřici dnešních fotografií našich veverčích kojenců jsme vybírali především s ohledem na jejich zábavnost - každá z nich nás spolehlivě dokáže rozesmát.

Některá veverčí mláďata zažijí po pádu z hnízda na zem opravdu strašlivé věci. Tři týdny starou veveří holčičku (v tomto věku mají veverčata ještě zalepené oči) pravděpodobně poranila a z veverčího hnízda vyhodila straka, která je jedním z plenitelů veverčích hnízd (straky jsou masožravé a dokáží veverčata v hnízdě uklovat). Nalezené veverče totiž mělo ve slabinách dva velké klovance, z nichž se vytvořily více než půl centimetru hluboké zanícené rány. Na veverče, ležící na zemi, poté nakladly svá vajíčka mouchy, z těch se rychle vylíhly larvy a ty nalezly jak do obou ran ve slabinách, tak do ušních otvorů a tlamičky veverčete. Veverče jeho nálezce odevzdal do (v posledních letech skvěle fungující) pražské záchranné stanice v Jinonicích, kde mu ještě před naším příjezdem stihla část muších larev z ran ve slabinách vytahat pečlivá ošetřovatelka Zuzka Pokorná. S čištěním jsme pokračovali u nás a po více než dvou hodinách jsme z ran i zvukovodu postupně pinzetou vytahali dalších více než třicet muších larev, ukrytých v nejhlubších záhybech ran i vnitřku ucha. Po následné důkladné dezinfekci ran, nasazení antibiotik a dalších podpůrných prostředků se zdravotní stav veverčí holčičky stabilizoval a po několika dnech se začala uzdravovat. Jak dokládá poslední ze čtyř snímků, dnes, po třech týdnech u nás, je veverče v plné zdravotní kondici a na hrůzu, kterou prožilo, už dávno zapomnělo.

Jak zde v pravidelných intervalech upozorňujeme, veverkám je vhodné pomáhat nejen v zimě, ale po celý rok. Pro samice je nejnáročnějším obdobím roku jarní a letní těhotenství a zejména kojení, kdy voda (stačí v misce umístěné kdekoliv tam, kde se veverky pohybují) a příkrm může zachránit život jak jim, tak zprostředkovaně i mláďatům. Speciální krmítko pro veverky lze umístit kdekoliv, kde veverky žijí - na strom v zahradě, v parku či v lese. Nepotřebujete k tomu ani žebřík, protože krmítko se připevňuje cca 150 cm od země, aby do něj šla snadno doplňovat potrava. Návod na výrobu krmítka i seznam toho, jak a čím ho plnit, najdete na našem webu (http://www.veveratka.cz/stranka/5-jak-vyrobit-veveri-krmitko.html), dokonalé veveří krmítko lze ale koupit i na e-shopu Zelená domácnost (http://www.zelenadomacnost.com/katalog/77-Domky-budky-krmitka-pro-jezky-veverky-plchy-zaby-Veverky). Konstrukci krmítka s námi Zelená domácnost konzultovala, takže výsledek má pomyslný "atest záchranné stanice Pinky" - je kapacitně dostačující, jednoduše čistitelné a pro divoké veverky takřka neodolatelné, jak dokazují i snímky z našich výpustných míst.

Schopnost přežití u veverčat je někdy až neuvěřitelná. Před dvěma týdny jsme přijali měsíc starou veverčí holčičku, nalezenou u Žatce v příšerném zdravotním stavu. S nálezci jsme zpětně rekonstruovali její "příběh" a ukázalo se, že veverčí matka zahynula o šest dní dříve a její mládě zůstalo samo v hnízdě kdesi v nepřístupném prostoru mezi střechou a stropem domu. Až po šesti dnech marného čekání na matku (a potravu v podobě mateřského mléka) se veverčeti podařilo najít otvor ve stropě a zřítilo se z výšky na schody. Zcela vysílené, dehydrované, potlučené a hlady umírající veverčí holčičče, vážicí pouhých 40 gramů (to je méně než polovina standardní váhy v tomto věku), jsme nedávali šanci na přežití, protože u malých veverčat už třetí či čtvrtý den bez potravy kolabují orgány a umírají hlady. Okamžitá intenzivní pomoc, sestávající ze zahřátí, zavodnění, kapaček, nasazení vitamínů a antibiotik a postupného "rozjídání" ale k naší radosti zabrala a po několika dnech se stav veverčete začal prudce zlepšovat. Dnes, po sedmnácti dnech u nás, již veveří holčička dosáhla trojnásobku původní váhy a je na nejlepší cestě k úplnému uzdravení a návratu do přírody. Stav veverčete těsně po přijetí dokumentují první tři snímky, ten poslední zachycuje jeho aktuální podobu z dnešního rána.