PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Pro naše občasné "veverčí" příspěvky si obvykle vybíráme mláďata, která po vypadnutí z hnízda prošla nějakým traumatizujícím zážitkem či přežila ošklivé poranění. Pro dnešní text jsme zvolili případ opačný - veverče, které se mělo a má tak dobře, jako jen málokteré jiné. Měsíc starou holčičku jsme si přivezli (jako naše 93. letošní mládě) v pátek 28.7. večer z Kostelce nad Orlicí, kde ho v lese pod stromem našel Jan Bartoš. Holčička podle výtečné zdravotní kondice musela z hnízda vypadnout jen chvíli před nálezem, protože její velká chuť k jídlu nebyla vyvolána žádným strádáním, nýbrž tím, že byla od matky nebývale vykrmená - při příjmu totiž vážila 93 gramů, což je o třetinu více, než je obvyklá hmotnost veverčat v jejím věku. S velkou pravděpodobností se jedná o jedináčka či veverče z dvojčat, protože v případě vrhu se čtyřmi či pěti mláďaty (taková je u veverek standarní velikost vrhu) nestačí množství mateřského mléka matky na tak extrémní "výkrm" a takhle narostlá bývají jen mláďata z málopočetných vrhů. U holčiček se nehodí použít termín "tlusťoučká", a proto napíšeme, že veverčí holčička z Kostelce nad Orlicí vypadá na všech snímcích spokojeně a blahobytně.

Občas tu píšeme o tom, jaké nebezpečí znamenají pro veverčata vypadlá z hnízda klíšťata či muší larvy, dlouho jsme ale nepsali o případech, kdy na veverče bezvládně ležící na zemi zaútočí mravenci. Přesně takový hororový zážitek má za sebou dnes 5 týdnů starý veverčí kluk, kterého na cestě u Mnichovic před 14 dny našla Martina Kulhánková. Obě mláďata, v době nálezu sotva třítýdenní (a tedy ještě slepá a zcela bezmocná), byla nejen prochladlá a potlučená, ale i obsypána desítkami mravenců, které z nich nálezkyně duchapřítomně sesbírala. První ze sourozenců zemřel na těžké vnitřní krvácení (způsobené pádem) jen krátce po převozu k nám a druhý se řadu dní potýkal s následky stovek mravenčích kousnutí. Po celém těle včetně nejcitlivějších míst (čumáček, uši, genitálie) měl stovky drobných vpichů od mravenčích kusadel, takže některé části jeho těla vypadaly jako prošité sešívačkou a jakou bolest mu musela způsobovat vzhledem k jeho malé hmotnosti do rán vstříknutá kyselina mravenčí si lze jen těžko představit. Zhruba po týdnu u nás se veverčímu klukovi začala na místech s největším počtem kousanců slupovat kůže a teprve teď, po 14 dnech, se jeho zdravotní stav stabilizoval. Zda na něm masivní otrava organismu mravenčím jedem zanechá trvalé následky či se dokáže úplně vyléčit ještě nedokážeme říct (stále je ještě příliš malý a slabý a během tří týdnů kojení, které ma ještě před sebou, se může stát cokoliv), přezdívku Mravenečník mu ale už nikdo neodpáře. Detailní pohledy na následky mravenčího útoku najdete na přiložených fotografiích.

Jeden z nejsmutnějších případů za poslední léta jsme řešili před dvěma týdny, kdy jsme si z Krkonoš přivezli jediné živé veverče ze čtyř sourozenců z hnízda, které objevila kuna. Ta tři mláďata potrhala a částečně sežrala a čtvrté těžce poranila. Jediné mládě, které přežilo, tři týdny stará (a tedy ještě slepá) veverčí holčička, mělo tržné rány po těle, na dvou místech prokouslé bříško a částečně "skalpovanou" kůži na hlavě včetně odtrženého ucha. Na kolínské veterinární klinice MVDr. Pohořalého, která nám už 10 let nezištně pomáhá, měla ten den službu MVDr. Mária Sarová, pro kterou to byla její první "veverčí" operace. Všechny rány vyčistila a odtrženou kůži na hlavě včetně ucha se jí podařilo několika stehy přišít zpět. K naší velké radosti nejen operace, ale i následná léčba a rehabilitace u nás dopadla výborně. V mezidobí veverčí holčička otevřela oči a dnes jsou již všechny rány úplně vyhojené a zacelené. Na přiložených snímcích je zachycena nejen dnešní podoba veverky, ale i stav před operací a těsně po ní.

Tři týdny starý veveří kluk z Prahy nebude na své dětství vzpomínat v nejlepším. Nalezen byl v úterý 13. června dopoledne na asfaltovém chodníku nedaleko od ZOO v Praze, zcela podchlazený, pokrytý stovkami muších vajíček a se dvěma mrtvými sourozenci po boku. Obrovský hematom v podpaží navíc signalizoval to, co později potvrdil rentgen - zlomenou přední tlapku. Po pěti dnech léčby a rekonvalescence už lze napsat, že klučina má to nejhorší za sebou a den co den nám dělá radost nejen svým uzdravováním, ale i raritní barvou. Světle "blonďatá" mláďata se k nám totiž dostanou jen jednou za několik let a pražský klučina má nejen svítivě krémovou barvu, ale i několik raritních tmavších "gepardích" skvrn na zádech i přímo na temeni hlavy.

Jméno vísky Zíchovec nedaleko od Slaného už určitě nikdy nezapomeneme. Před týdnem jsme si tam k rodině Králových jeli pro ještě neosrstěnou dvanáctidenní černou veverčí holčičku, nalezenou na chodníčku vedle domu. Její nález jsme si vysvětlovali tím, že ji při přenášení mezi hnízdy upustila matka, když se lekla psa, nebo tím, že ji z veverčího hnízda v lese za plotem odnesla a pak upustila straka, protože veverče mělo tržnou ránu na nožičce (straky často veverčata z hnízda vyhazují či je rovnou uklovají). Obě tyto teorie definitivně "padly" ve středu, kdy jsme do 150 kilometrů vzdáleného Zíchovce jeli po telefonátu Králových podruhé - na stejném místě vedle domu totiž ležela další, tentokrát rezavá veverčí holčička... Po důkladném prohledání místa i podstřeší domu má tento kuriózní "dvojnález" už jen dvojí možné vysvětlení. Buď obě veverčata vypadla ze špatně postaveného hnízda kdesi v nepřístupné části krovu pod střechou a klouzavým pádem po zateplovací fólii sjela k okapu a propadla až na zem. Druhá možnost, odůvodněná velmi špatným zdravotním stavem veverčat, je smutnější - z hnízda je mohla postupně vyhodit jejich matka, která nemocná mláďata instinktivně takto odděluje od zdravých, aby nenakazila ostatní. Ať to bylo tak či tak, každopádně u nás ve středu došlo k dojemnému setkání dvou veverčích sestřiček po třídenním odloučení, zachyceném i na prvním ze čtyř snímků. Fotografie z krmení vznikla dnes ráno a ukazuje "středeční" veverče po čtyřdenní rehabilitaci u nás.

Fotografie "našich" nalezenců vypadají často idylicky, ztracená mláďata ale ve skutečností mají leckdy za sebou hororové osudy. Takový je i příběh dnes 7 týdnů starého veverčího klučiny, nalezeného před týdnem v Praze. Než nalezl pomoc a záchranu u lidí, bloudil vyčerpaný a hladový nejméně dva dny po okrajové části parku, kde na sebe "nabral" několik desítek minaturních klíšťat v nymfálním stadiu, které se mu neomylně zavrtaly do nejcitlivějších částí těla. Jak ukazuje jeden ze snímků, vybraly si mimo jiné i oční víčka, takže nejen přisátí klíšťat, ale i jejich postupné odstranění pro něj bylo mimořádně bolestivé. Jen pro zajímavost - kolem obou očí a uvnitř uší bylo klíšťat přes šedesát. Jak ale ukazují snímky z dneška, po týdnu rehabilitace už veveřáček na prožité utrpení dávno zapomněl a o klíšťatech se mu nanejvýš zdá...

Vícepočetné vrhy nejsou u veverek vzácností, počet mláďat se většinou pohybuje mezi třemi až pěti a vzácně může zkušená veverčí matka porodit až sedm potomků. Poměr pohlaví ve vrzích bývá vyrovnaný a u lichého počtu mláďat obvykle převažují kluci. Za 10 let, co se staráme o veverčata, nás ale už dvakrát překvapila raritní paterčata, kdy všech pět sourozenců byly holčičky. Poprvé se tak stalo v létě 2015 a podruhé před třemi dny, kdy jsme si pro "feministická paterčata" jeli 150 kilometrů do Kunratic u Cvikova v Lužických horách. Je zajímavou shodou okolností, že i holčičí paterčata z roku 2015 se narodila v horách, tehdy ale v Krkonoších. Veverčí "babinec", který zvýšil počet letos přijatých veverčat už na 37, vám nabízíme jak na dvou společných snímcích, tak na dvou detailnějších fotografiích zachycujících relaxaci v pelíšku i dnešní ranní krmení jedné z pětice holčiček.

Čtveřici několik dní starých snímků divoké veverky Malé Pinky se sedmitýdenním mládětem z jejího letošního prvního vrhu zde publikujeme ze dvou důvodů. Za prvé - vyfotit kojení mláděte v přírodě je velmi vzácné, a právě tento intimní okamžik je zachycen na prvním snímku ze série. A za druhé - zasloužilá matka Malá Pinky (rodí už třetí rok po sobě a loni porodila dokonce čtyřikrát) s mládětem jsou vyfoceni u speciálního krmítka pro veverky, které zde pravidelně propagujeme...
Veverkám může instalací (a následným plněním) speciálního krmítka jednoduše a efektivně pomoci úplně každý. Krmítko pro veverky lze umístit kdekoliv, kde veverky žijí - na strom v zahradě, v parku či v lese. Nepotřebujete k tomu ani žebřík, protože krmítko se připevňuje cca 150 cm od země, aby do něj šla snadno doplňovat potrava. Návod na výrobu krmítka i seznam toho, jak a čím ho plnit, najdete na našem webu tady, dokonalé veveří krmítko lze ale koupit i na e-shopu Zelená domácnost tady. Konstrukci krmítka s námi Zelená domácnost konzultovala, takže výsledek má pomyslný "atest záchranné stanice Pinky" - je kapacitně dostačující, jednoduše čistitelné a pro divoké veverky takřka neodolatelné.
Přikrmování veverek není důležité jen v zimě, ale i ve zbytku roku. Dostatek potravy často především veverčím maminkám, vyčerpaným z porodu a kojení, může doslova zachránit život. V blízkosti krmítka je též vhodné umístit misku s vodou, obzvlášť v teplých dnech...

Nejsmutnější pohled ze sedmnácti nalezených veverčat, které jsme si letos zatím přivezli do záchranné stanice, nám připravila měsíc stará dvojčata nalezená v příměstském lese Borky u Kolína. Totálně promočení, prochladlí a bezvládní sourozenci, z nichž jednoho nálezkyně už dokonce považovala za mrtvého, jsme si převzali doslova "za pět minut dvanáct", protože oba již kolabovali a od smrti je bez přehánění dělilo jen pár minut. Příčinou zoufalého stavu veverčat byla s vysokou pravděpodobností smrt matky, po které bezmocná mláďata zůstala sama (bez ní, a tedy i bez mateřského mléka) několik dní v hnízdě. Z posledních sil se jim nakonec zřejmě podařilo z hnízda vyplazit a zřítila se z výšky na zem, kde ve studeném počasí a za deště ležela nejméně několik hodin. Oba těžce podvyživení veveřáčci (doslova "kost a kůže") u nás nejen přežili první krizovou noc, ale po dalších třech dnech soustředěné péče se jejich stav výrazně zlepšil a už i začínají nabírat na váze. Jako vždy u podobných krizových případů se zatím ještě zdaleka nedá říct, že jejich příběh skončí happyendem, na přiložených snímcích z "rehabilitace" ale veverčí kluk s holčičkou rozhodně vypadají o tisíc procent lépe než v prvních hodinách po nálezu.

Někde ohlašuje příchod jara svišť Phil, jinde se řídí příletem ptáků a my jsme si, jak dokazuje fotografie, pro letošek pro hlídání jara pořídili "veverčí rosničku"... A není to "rosnička" jen tak ledajaká - je to totiž klučina z loňských dvojčat z Bařic u Kroměříže, která se k nám dostala ve věku pouhých pěti dní, přečkala u nás zimu a někdy koncem dubna se vrátí do přírody. A už jen stručná informativní poznámka na závěr - během jediného (minulého) týdne jsme si k nám postupně přivezli 8 veverčat, vesměs ve věku tří či čtyř týdnů.