PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Játrovka

(01.11.2012 - 10:50)
V postupném "podzimním" představování veverek, které u nás ve stanici žijí trvale, dnes přišla řada na samičku Játrovku. Přivezli jsme si ji na jaře 2011 jako 3 týdny staré těžce nemocné mládě s vrozeným částečným poškozením jater. Nefunkční játra nedokáží odfiltrovat z krve všechny škodlivé látky, ty se v těle hromadí a spouštějí řetězovou reakci v podobě poškození nervových buněk, epileptických záchvatů a poškození dalších orgánů. Játrovka ještě v dětství zázrakem přežila několik těžkých epileptických záchvatů, které ji postupně zbavovaly jednotlivých "smyslů" - nejprve oslepla na jedno oko, později na druhé a po dalším ohluchla. Tím se ale zatím naštěstí cyklus "destrukce" zastavil, a ač od té doby měla záchvatů ještě několik, její zdravotní stav už nezhoršily. Se svým handicapem se ale Játrovka naučila šťastně a spokojeně žít - voliéru si "osahala" podle pachových stop své spolubydlící, veverky Lízy, a tak by laik vlastně ani nepoznal, že je slepá a hluchá. Běhá po svých naučených trasách po větvích takřka stejně rychle jako zdravá veverka a protože je schopná sama přijímat pevnou potravu, nepotřebuje momentálně žádnou speciální péči. V pětimetrové venkovní voliéře s Lízou žije letos od jara (do té doby jsme ji měli ve voliéře uvnitř domu) a pobyt na "čerstvém vzduchu" jí mimořádně svědčí, jak je ostatně na fotografiích vidět na její nádherné zimní srsti s úžasnými závěsy na uších.

Veveřácká kronika

(29.10.2012 - 10:00)
Snad to tímto prozrazením nezakřikneme, ale pokud vše dopadne tak, jak máme naplánováno, vyjde v první polovině prosince nové vydání naší knížky "Veveřácká kronika".
Knížka vyšla poprvé na jaře roku 2005, kdy bylo její hrdince, divoké veverce Pinky, 5 let. Zachyceny v ní byly osudy Pinky v letech 2002-2004, tedy tři roky z jejího pohnutého života.
Po vyprodání knihy jsme stáli před rozhodnutím, jak se "vypořádat" s podobou druhého vydání. V mezidobí totiž Katka (kromě toho, že se už nejmenuje Mojžíšová, ale Soukupová) dopsala stejně dlouhé pokračování (jakousi "Veveřáckou kroniku 2"), zachycující osudy Pinky v dalších 3 letech po těch popsaných v původní knize.
Původně zvažovaná varianta dotisku původní "Veveřácké kroniky" a souběžného vydání pokračování v samostatné knize se ukázala být příliš komplikovaná, a tak jsme se nakonec rozhodli pro řešení, které je - alespoň doufáme - z pohledu čtenáře nejkomfortnější. Tedy nedotiskovat původní knihu, ani samostatně nepublikovat její druhou část, ale vydat "Veveřáckou kroniku" v nové, definitivní podobě, zahrnující jak původní text, tak jeho nově dopsané pokračování.
Tato varianta nám dala též možnost vrátit se s osmiletým odstupem k původně vydanému textu "Veveřácké kroniky", zrevidovat ho, opravit některé nepřesnosti a též ho plynule "propojit" s novými kapitolami. Obdobnými změnami prošly i obrazové přílohy, takže více než polovina barevných i černobílých fotografií bude v novém vydání zveřejněna poprvé.
První vydání "Veveřácké kroniky" mělo 280 stran, nové vydání narostlo téměř na dvojnásobek (512 stran), z toho i tentokrát bude 32 stran obrazových příloh s barevnými fotografiemi.
A teď to nejdůležitější. Touto zprávou jsme jen chtěli upozornit na fakt, že "Veveřácká kronika" ještě do Vánoc vyjde, ale zatím ještě NEZAHAJUJEME její předprodej. Ve druhé polovině listopadu, až předprodej spustíme, to zde samozřejmě oznámíme se všemi podrobnostmi a návodem, kde a jak si knihu objednat.
Doufáme, že z této informace budete mít stejnou radost, jakou z ní máme i my.

Larva

(25.10.2012 - 11:06)
Pokud máte rádi příběhy s happy endem, je ten dnešní právě pro vás. Takhle elegantní veverka totiž vyrostla z totálně vysíleného a podchlazeného mláděte, které se k nám (ve věku 2 týdnů) dostalo v srpnu z Děčína, s centimetr dlouhou muší larvou v nosní dutině. O peripetiích s léčením veverky, kterou jsme pojmenovali Larva (parazita měla "v hlavě" dlouhé 3 dny), jsme již několikrát psali, a tak jen shrneme, že se několik týdnů potácela na hraně života a smrti, trvale na elektrické dečce, na antibioticích a s urputným průjmem. Dnes je dva a půl měsíce stará Larva již z nejhoršího vyléčená, na pevné stravě a několik dní je již přestěhovaná do jedné z venkovních voliér. Jako památku po hrůzných zážitcích z dětství si odnesla drobnou tělesnou konstituci - narostla jen do zhruba dvoutřetinové velikosti zdravých veverek v jejím věku - a protože takto oslabená by v přírodě měla jen velmi malou šanci na přežití, zůstane trvale u nás ve stanici. Nakolik ji těžké zdravotní problémy v dětství zkrátí život nelze odhadnout, zatím si ale Larva svůj "navrácený čas" užívá plnými doušky.

Líza

(23.10.2012 - 11:33)
Na podzim a v zimě máme vždy čas podrobněji napsat i o veverkách, které u nás z důvodu zdravotního handicapu žijí natrvalo. Jednou z nich je i Líza, samička, kterou jsme si loni v květnu přivezli spolu s její sestrou z Brna. Když jejich matka zahynula, obě hladová mláďata se vyplazila z hnízda a spadla z koruny vysokého stromu na zem. Silnější ze sester pád přežila bez úhony (a později jsme ji vrátili do přírody), Líza si ale při pádu zlomila přední nohu a po úderu do hlavy částečně oslepla a zůstalo ji i neurologické postižení (občasný třes, pohybová nekoordinace, nesoustředěnost, celková slabost).
Líza nejprve více než půl roku žila ve voliéře uvnitř domu a po voliéře (i místnosti) se naučila pohybovat "po paměti", podle pachových stop zdravých mláďat. Letos na jaře jsme ji přestěhovali do pětimetrové voliéry na zahradě, kde žije spolu s další slepou veverkou Játrovkou. Líza patří k nejšťastnějším veverkám, které prošly našima rukama. Je hyperaktivní, takže značnou část dne tráví pobíháním po provětvené voliéře a zvědavým nasloucháním zvukům, které ji nabízí okolní příroda.
Na snímku je Líza těsně po probuzení.

V peřinách

(17.10.2012 - 13:17)
Venku se ochlazuje, a tak nastal čas "přilepšit" jak divokým veverkám z okolí, tak trvalým obyvatelům naší záchranné stanice něčím hřejivým. Už léta k těmto účelům používáme přírodní vlněný česanec (surová ovčí vlna), který má výborné izolační vlastnosti a veverky si jím s radostí vycpávají zimní hnízda (ty divoké) a budky (ty "domácí"). Na snímcích je chronologicky zachycena včerejší vzorová "vycpávací" akce jednoho ze zdejších samečků, od převzetí smotku česance přímo z ruky, přes jeho sbalení, transport a nakonec i vložení do útrob budky. Mimochodem, ten den jsme samečka už neviděli...

Díry

(14.10.2012 - 11:43)
Veverky jsou stromová zvířata, a tak odmala milují spánek ve výšce. Proto jakmile mláďata trochu povyrostou, "simulujeme" jim ve voliérách hnízda různými závěsnými bivaky a košíky. Nejvíc se nám osvědčily závěsné košíky z řetězce IKEA (sada LIDAN), samozřejmě původně určené k něčemu úplně jinému (do koupelen apod.). Košíky jsou z polypropylenu a při normálním používání by vydržely mnoho let, my jich ale za sezónu spotřebujeme více než deset. Důvod jejich rychlé "úmrtnosti" je zřejmý ze dvou přiložených snímků - jakmile totiž veverčatům zesílí hlodáky, přestane jim vrchní vstupní otvor stačit a prokoušou si v bocích košíku své vlastní "pozorovatelny". Tento zvyk se nemění ani u handicapovaných dospělých veverek, které u nás zůstaly natrvalo, jak dokazují 2 snímky (rok a půl staré) rezavé samičky Lízy.

Jane (2010 - 2012)

(11.10.2012 - 10:52)
V předchozích více než dvou letech jsme často psali o veverce Jane, nalezené v červnu 2010 ve Znojmě. Dostala se k nám s těžkými zraněními - vykloubenou lopatkou a velikým hnisavým abscesem - a přežila opravdu jen zázrakem. Absces byl tak rozsáhlý, že se ho nikdy nepodařilo vyléčit, a tak v pravidelných intervalech absolvovala jeho operační čištění u svého "osobního lékaře", MVDr. Pohořalého z veterinární kliniky v Kolíně. Aby neměla Jane smůly málo, měla i vrozenou zubní malformaci (zuby byly vychýlené a neobrušovaly se samy o sebe navzájem), takže jsme ji zuby museli každý týden zastřihovat. Navzdory komplikovanému zdravotnímu stavu ale byla Jane jednou z nejšťastnějších veverek, které prošly naší záchrannou stanicí. Žila s námi uvnitř domu, ve "veverčí" místnosti ve vlastní velké voliéře, a protože měla většinu dne otevřené dveře, pohybovala se jako "domácí skřítek" volně po domě a s oblibou nám "asistovala" při krmení nejmenších mláďat. Zdravotní stav Jane se po jejích druhých narozeninách (v červnu) bohužel začal postupně zhoršovat. V posledních týdnech se přes veškerou léčbu i péči absces skokově zvětšil a částečně Jane paralyzoval. Po vyčerpání všech možností léčby nakonec nezbylo, než aby MVDr. Pohořalý Jane uspal, protože jsme nechtěli, aby strávila poslední dny (či nanejvýš týdny) života ve velkých bolestech. Každá smrt je smutná, Jane ale svou první "smrt", před dvěma a půl lety, řízením osudu přežila a tehdy by nás ani ve snu nenapadlo, že před sebou má ještě tolik měsíců spokojeného života. Připomínáme ji sadou fotografií především z jejího dětství (poslední snímek je ze září), dokumentujících, že Jane byla opravdu nezaměnitelná. Pokud máte doma lískový nebo vlašský ořišek, snězte ho na její památku!

Akrobat

(08.10.2012 - 11:03)
Od jara do podzimu nám veškerý čas zabírají nalezená veverčata, a tak se ke sledování a fotografování divokých veverek žijících v okolí obvykle dostaneme až v chladnějších měsících roku. Sameček na čtyřech přiložených snímcích se před rokem narodil vládkyni zdejšího teritoria, tříleté veverce Connie. Občas se do míst, kde prožil dětství, přijde krátce podívat a zkontrolovat, co nového nabízí speciální veverčí krmítko. Při poslední návštěvě ho nejvíc zaujaly provázky, kterými jsou svázány visuté dřevěné mosty v korunách stromů. Schopnost zavěsit se za zadní nohy hlavou dolů ovládají veverky opravdu dokonale...

Dnes jako kterýkoliv jiný den

(04.10.2012 - 12:18)
Dnešek, 4. říjen, se slaví jako Světový den zvířat (World Animal Day). To, co ale na snímcích vypadá jako slavnostní oběd, je ve skutečnosti jen každodenní várka ovoce, zeleniny a hub pro veverky, které u nás ze zdravotních důvodů v záchranné stanici zůstaly natrvalo. Přejeme všem zvířatům v přírodě i v zajetí, aby jejich "misky s jídlem" byly stále plné!

Nově ve dvou

(01.10.2012 - 13:12)
Na přelomu září a října už se veverčata obvykle nenacházejí, hodně pozdní porod divokých veverek ale není úplně vyloučen (například proto, že veverce zahynou "letní" mláďata nedlouho po porodu, a zareaguje na to okamžitým dalším zabřeznutím). Obvykle si tedy sice pro poslední nalezence jezdíme na přelomu srpna a září, v některých letech se ale objeví opozdilec. O víkendu jsme si z Prahy přivezli ne jednoho, ale hned dva naráz. Bohužel, obě mláďata vypadlá z hnízda potrhal pes, navíc jednu z 5 týdnů starých rezavých sester tak ošklivě (pod krkem), že několik hodin po nálezu zemřela. Druhá samička měla větší štěstí, protože kousance v jejím případě nebyly tak hluboké a pravděpodobně je přežije bez vážnějších následků.
Příjezd nového veverčete udělal obrovskou radost proslulé veverce "Larvě", o jejímž nelehkém osudu jsme již několikrát psali (dostala se k nám na konci srpna v zoufalém zdravotním stavu a s centimetr dlouhou muší larvou v nosní dutině). Protože byla mnohem mladší než ostatní mláďata, která v době jejího přijetí ve stanici pobývala, léčila se "Larva" celý měsíc sama, bez společnosti jiného veverčete. Nová rezavá spolubydlící uvedla dnes již úplně uzdravenou "Larvu" doslova do euforie a jak je i ze snímků patrné, nemůže se své nové mladší "sestřičky" nabažit...


Celkem zpráv: 101
<< novější    |    starší >>