PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Už mnoho let nabízíme na našem hlavním webu (veveratka.cz) návod na výrobu speciálního krmítka pro veverky (i pokyny, čím ho plnit). Divokým veverkám krmítko výrazně ulehčuje život, a to nejen v zimních měsících - i na jaře a v létě může v přírodě či na zahradě umístěné krmítko zachránit život těhotné či kojící samici, zesláblé z porodu či z péče o mláďata. Veverčí krmítko si lze nejen vyrobit, ale i jednoduše koupit na e-shopu Zelená domácnost, který naši záchrannou stanici finančně podporuje (děkujeme!). Zelená domácnost v těchto dnech přišla s novým "modelem" veveřáckého krmítka, jehož konstrukci s námi konzultovala, takže výsledek má jakýsi "atest Záchranné stanice Pinky". Krmítko je nyní kapacitně dostačující, jednoduše čistitelné a myslíme, že pro divoké veverky takřka neodolatelné. Zelená domácnost nabízí 2 provedení, jedno lakované a druhé bez povrchové úpravy (pokud by si ho kupec chtěl natřít vlastním odstínem barvy). Pokud byste potřebovali jakoukoli radu týkající se umístění, instalace či provozu krmítka, rádi vám ji poskytneme na našem staničním telefonu. (Jak veverka krmítko používá předvádí názorně na jednom ze snímků trvalá obyvatelka naší stanice, samička Goldie.) Za každé instalované krmítko předem děkujeme, vždyť třeba právě to "vaše" prodlouží některé z divokých veverek život...

Přímý link na obě krmítka na e-shopu Zelené domácnosti jsou tady:
http://www.zelenadomacnost.com/detail/1315-Krmitko-pro-veverky-2014-lakovane/
http://www.zelenadomacnost.com/detail/1217-Krmitko-pro-veverky-2014/

Zní to neuvěřitelně, ale za poslední týden jsme si z nejrůznějších míst ČR postupně přivezli 20 nalezených veverčat. Na tomto počtu má "vinu" hned 5 několikapočetných nálezů - konkrétně jsme přijali 2x dvojčata a dokonce 3x trojčata. Přiložené snímky dokumentují, v jak velkém věkovém rozptylu nalezenci byli - je mezi nimi i maličký pouhých 7 dní starý veverčí kluk z Tišnova na Moravě, o jehož přežití už 3 dny bojujeme. Nejlepší "story" se ale váže k hnědým trojčatům na jednom ze snímků (trojice v dlaních), pro které jsme si jeli do Průhonic. Jejich matka zřejmě zahynula a hlady zoufalá mláďata nakonec slezla z hnízda ze stromu a na ještě vratkých nožičkách se vydala hledat někoho, kdo by je nakrmil. Trojice malých chlupatců to samozřejmě neudělala záměrně, ale zachovali se jako zkušení "mazáci" - doklopýtali totiž až na náměstí přímo ke služebně městské policie, kde se spokojeně "vzdali" jednomu ze strážníků...

V přírodě právě vrcholí období nálezů mláďat z letních vrhů, a tak se po řadě výjezdů z posledních dnů přehoupl počet letos přijatých veverčat do naší záchranné stanice přes osmdesátku (více než třicet nejstarších jsme jich už na speciálních výpustných místech vrátili zpět do přírody). Nemáme tedy mnoho času na vkládání nových příspěvků, a tak dnes nabízíme jen pohled na málo známou součast veveřího jídelníčku. Veverky se totiž neživí zdaleka jen ořechy či semeny šišek, ale s radostí si pochutnají i na mnoha druzích sezónního ovoce, které příroda nabízí. Důkazem je snímek divokého veveřího samce, který hoduje v koruně vysoké třešně v odlehlém koutu naší zahrady. Čerstvé třešně dostávají i nejstarší mláďata, která se již připravují na vypuštění, takže ve voliérách se občas pohybují i veverčata s nečekaně červenou tlamičkou...

V několika posledních příspěvcích jsme tu "předváděli" většinou veverčata ve věku kolem šesti týdnů, v posledních dnech se nám tu ale nashromáždilo i několik menších. Dvě veverčata na snímku jsme si přivezli z opačných konců republiky - holčička je z České Kamenice (u Pelhřimova) a kluk z Nového Strašecí (u Rakovníka). Tři týdny starý klučina jako zázrakem přežil pád z hnízda pod okapem dvoupatrového domu na betonový chodníček, protože jeho dvě sestry na následky tvrdého úderu o zem zemřely ještě v den nálezu. To stejně černá veverčí holčička měla větší štěstí - sice spadla z mnohem větší výšky, z koruny vysoké lesní borovice, ale její pád ztlumila silná vrstva jehličí. Oba ještě slepí nalezenci u nás momentálně tráví veškerý čas spánkem a probouzí se jen na pár minut každé tři hodiny kvůli nakrmení náhražkou mateřského mléka. U takto malých mláďat na fotografiích obzvlášť vyniknou jejich fascinující dlouhé prstíky s ostrými drápky.

Veverky bývají na všech obrázcích malovány se "štětkami" na uších, ty jsou ale ve skutečnosti součástí jen zimní srsti, takže od jara do podzimu mají veverky ouška holá. Zajímavější je to ale u mláďat. Za ty roky, co se o veverčata staráme, jsme vypozorovali zajímavou souvislost. Pokud veverčí matka otěhotní v době, kdy má ještě zimní srst, pak jejím mláďatům současně se srstí narostou i "štětičky" na uších. Pokud ale matka otěhotní až po přelínání na srst letní, veverčata mají stejně jako matka ouška holá. Rok co rok v červnu tak u nás dochází k velkému zlomu, kdy ze dne na den přestaneme přijímat veverčata "oštětkovaná" a přivážíme si už jen malé "plešouny". Rozdíl je dobře patrný i na snímcích - na dvou fotografiích je jedno z letošních posledních mláďat se "štětkami" a na dalších dvou snímcích jsou mláďata přijatá v posledních dnech, již s holýma ušima.

Asi by vás nenapadlo, že jedním z největších nebezpečí pro ztracená veverčí mláďata jsou obyčejné mouchy. Na oslabené mládě, bezvládně ležící na zemi, totiž mouchy okamžitě nakladou trsy bílých vajíček. Z nich se během několika hodin vylíhnou larvy, které začnou zalézat do tělesných otvorů veverčete a vypouštět tam jedovaté toxiny. Na snímku je měsíc stará samička, kterou jsme si před několika dny přivezli s několika stovkami muších larev v srsti. Totálně zeslabené a podvyživené mládě (vážilo jen 56 gramů, tedy cca 2/3 potřebné váhy v tomto věku) mělo velké štěstí, protože již vylíhlé larvy ještě nestihly její organismus napadnout. Díky antibiotikům a dalším podpůrným prostředkům se zprvu kritický stav samičky postupně zlepšil a dnes ráno při krmení se již dokázala i posadit (viz jeden ze snímků). Jak to už u mláďat, která se ocitla na pokraji smrti hladem, bývá, dokáže i ona "vytáhnout" krmící dávku ze stříkačky málem o polovinu rychleji než její noví "sourozenci"...

Ze šesti mláďat, která jsme si v posledním týdnu přivezli ze všech koutů Čech, měla největší smůlu pětitýdenní samička z Prahy. V parku v Praze na Palmovce ji za největšího odpoledního vedra našel David Kotrbatý, jak se zoufale snaží vyšplhat na strom a po několika centimetrech marné snahy vždy spadne dolů. Pokusy mláděte dostat se zpátky do hnízda kdesi vysoko v koruně byly marné ze dvou důvodů. Tím prvním byl věk - takto malá veverčata ještě hnízdo vůbec neopouští a jsou tak slabá a nemotorná, že nedokáží šplhat, natož do větší výšky. Druhým důvodem bylo kuriózní poranění, s jakým jsme se u veverčete ještě nikdy nesetkali - veveří holčička si totiž pravděpodobně po kontaktu s rozpáleným afaltem na parkové cestičce opálila konce drápků a zkázu pak dokonaly marné pokusy o šplh, kdy si zbytky drápků na třech tlapkách obrousila o kmen až k bříškům prstů (jak je vidět na snímcích, zůstaly jí jen 3 drápky na předních packách, obě zadní tlapky má "holé"). Ani dnes, po pěti dnech u nás, jí drápky ještě zdaleka nedorostly, a tak si o šplhání zatím může jen nechat zdát...

Podle předpovědi počasí nás čekají nejméně čtyři horké dny. Divoké veverky ve svých hnízdech nemohou využít výhod klimatizace, a tak si s teplem musí poradit po svém. V nejteplejších hodinách dne se chladí roztažené na zastíněných větvích v korunách stromů a ty nejzkušenější si pod stromem tlapkami vyhrábnou malý důlek, přitisknou se bříškem k zemi a celým tělíčkem si užívají dotyku studené hlíny. Když si pak na větvích i na zemi krátce zdřímnou, není vyloučeno, že se jim zdá o polárních liškách...

O trojici mláďat, která se zřítila z koruny 15 metrů vysoké borovice do výběhu pro psa v chatové osadě u Ohrobce, jsme psali před měsícem ve zprávě "Volný pád". Samička zemřela na následky vnitřního poranění nedlouho po převozu k nám a tehdejší zprávu jsme pesimisticky zakončili tím, že i šance na přežití dvou zbylých sourozenců, zubožených a totálně podvyživených kluků, není vysoká (jejich matka s největší pravděpodobností zahynula a oni několik dní umírali hlady, než se vyplazili z hnízda a spadli na zem). Po krizovém prvním týdnu se k naší radosti vzpamatoval rezavý ze sourozenců, jeho hnědý brácha ale o život bojoval ještě další týden a definitivně se na tu "správnou stranu" přehoupl až po třech týdnech, po opakovaném nasazení antibiotik a dalších podpůrných prostředků. Dnes už oba bratři přešli z ručního krmení náhražkou mateřského mléka na pevnou stravu a nijak nepřipomínají vychrtlé a potlučené "uzlíčky neštěstí", jakými byli po nálezu (jejich tehdejší stav je zachycen na dvou snímcích, na dalších dvou jsou oba bratři včera). Za týden se oba kluci přestěhují do komplexu venkovních voliér a začnou se pomalu připravovat na návrat do přírody. Zásadní vliv na záchranu obou sourozenců měla svým duchapřítomným jednáním jejich nálezkyně, Renata Procházková, která mláďata po nálezu očistila od bahna, zahřála je, okamžitě vyhledala na internetu kontakt na nás a tak jsme si veveřátka už za pár desítek minut od nálezu vezli do naší "veverčí nemocnice".

S veverčaty utíkají hodiny, dny, týdny i měsíce jako splašené, a tak už je za námi "jarní" polovina sezóny mláďat. V přírodě se totiž ty "nejrychlejší" samice v těchto dnech již chystají k porodům letošních druhých vrhů mláďat, a tak nám druhá vlna výjezdů pro nalezence (a následné hektické péče o ně) vypukne kolem poloviny června. Už "jarní" mláďata nám ale dala pořádně zabrat - z celé ČR jsme si během tří měsíců postupně přivezli 53 nalezenců, v širokém věkovém rozmezí od 7 dní do cca 6 týdnů. Původní obrovská převaha "kluků" se ve statistice nakonec změnila na vyrovnanější poměr 34:19, a pokud by vás zajímalo barevné spektrum srsti, bylo 22 mláďat černých, 9 hnědých a 22 vzorově "po veverkovsku" rezavých. Ti nejstarší z nalezenců se již brzy vrátí do přírody, první letošní vypouštění plánujeme na období kolem 10. června.
Tak jako každý půlrok, i tentokrát využíváme této příležitosti k upozornění na text "Jak nám můžete pomoci" (příslušný odkaz najdete ve sloupku vlevo), kde je detailně vysvětleno, jakým způsobem naši péči o veverky financujeme a jak nás v případě zájmu můžete podpořit. Ti, kdo chtějí spojit "příjemné s užitečným", mohou vyřešit přemýšlení nad dárkem svým blízkým či přátelům objednáním naší knihy "Veveřácká kronika", kterou jsme vydali vlastním nákladem a veškerý výtěžek z jejího prodeje vracíme "veverkám". Na speciální objednací stránce knihy (veverackakronika.bloudil.cz) si můžete přečíst i desítky ohlasů těch, kdo již "Veveřáckou kroniku" četli a dělají jí tak ničím nezaplatitelnou reklamu.
I touto cestou též DĚKUJEME všem, kdo nám jakýmkoli způsobem (finančně, materiálně, koupí knihy) pomohli v naší "veverčí" práci, protože bez vašeho přispění by počet k nám přijatých veverčat byl mnohem nižší.