PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 14 let existence (od roku 2008 do konce roku 2021) prošlo 1.250 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2021, jsme jich přijali 73.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2021 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Kolíňáci

(09.04.2017 - 13:07)
Nejsmutnější pohled ze sedmnácti nalezených veverčat, které jsme si letos zatím přivezli do záchranné stanice, nám připravila měsíc stará dvojčata nalezená v příměstském lese Borky u Kolína. Totálně promočení, prochladlí a bezvládní sourozenci, z nichž jednoho nálezkyně už dokonce považovala za mrtvého, jsme si převzali doslova "za pět minut dvanáct", protože oba již kolabovali a od smrti je bez přehánění dělilo jen pár minut. Příčinou zoufalého stavu veverčat byla s vysokou pravděpodobností smrt matky, po které bezmocná mláďata zůstala sama (bez ní, a tedy i bez mateřského mléka) několik dní v hnízdě. Z posledních sil se jim nakonec zřejmě podařilo z hnízda vyplazit a zřítila se z výšky na zem, kde ve studeném počasí a za deště ležela nejméně několik hodin. Oba těžce podvyživení veveřáčci (doslova "kost a kůže") u nás nejen přežili první krizovou noc, ale po dalších třech dnech soustředěné péče se jejich stav výrazně zlepšil a už i začínají nabírat na váze. Jako vždy u podobných krizových případů se zatím ještě zdaleka nedá říct, že jejich příběh skončí happyendem, na přiložených snímcích z "rehabilitace" ale veverčí kluk s holčičkou rozhodně vypadají o tisíc procent lépe než v prvních hodinách po nálezu.

Veverčí zvuky

(26.03.2017 - 11:59)
Jeden z častých dotazů, které dostáváme, zní, zda veverky vydávají nějaké zvuky a pokud ano, tak jaké a kdy.
Odpověď bude obsáhlejší, veverky totiž vydávají zvuk ve čtyřech odlišných případech.
První zvuk je ryze intimní - matka s mláďaty komunikuje hrdelním "dukáním", kterým jim dává vědět o své přítomnosti nebo je jím uklidňuje.
Druhý zvuk je podobný - obdobně na sebe "dukají" i dospělé veverky při námluvách.
Třetí zvuk, popsatelný zhruba jako "prskání", vydává dospělá veverka ve chvíli, když se něčeho lekne.
Nejzvláštnější je zvuk čtvrtý, hluboké hrdelní bručení, které vydávají dospělé veverky ve chvíli nejvyšší hrůzy, když je něco vyděsí a ony z toho upadnou do šoku. Na přiloženém videu si tento zvuk můžete dobře poslechnout - na nahrávce je samička Goldie natočená chvíli poté, co kolem její voliéry proběhla toulavá kočka, která ji "k smrti" vyděsila.
Video uložené na našem "veverčím" kanálu na YouTube si spustíte tady.

Veverčí rosničák

(12.03.2017 - 13:11)
Někde ohlašuje příchod jara svišť Phil, jinde se řídí příletem ptáků a my jsme si, jak dokazuje fotografie, pro letošek pro hlídání jara pořídili "veverčí rosničku"... A není to "rosnička" jen tak ledajaká - je to totiž klučina z loňských dvojčat z Bařic u Kroměříže, která se k nám dostala ve věku pouhých pěti dní, přečkala u nás zimu a někdy koncem dubna se vrátí do přírody. A už jen stručná informativní poznámka na závěr - během jediného (minulého) týdne jsme si k nám postupně přivezli 8 veverčat, vesměs ve věku tří či čtyř týdnů.

Prckové číslo 1 a 2

(05.03.2017 - 13:33)
Osmkrát z deseti let, co funguje naše veverčí záchranná stanice, jsme si pro první nalezené mládě jeli v prvním či druhém březnovém týdnu, a ten osmý případ se odehrál letos. Pro naše první každoroční výjezdy platí, že jsou obvykle dlouhé, a ani letošek nebyl výjimkou - pro první veverčata jsme si dnes, v neděli 5. března ráno, jeli až do severozápadních Čech, do 130 kilometrů vzdáleného Nového Boru. "Pacienty" jsme si odtamtud přivezli hned dva - ve spadlém a pobořeném hnízdě, které leželo uprostřed silnice, našel pan Barda při procházce se psem 2 rezavohnědá mláďata. Obě veverčata, klučina s holčičkou, jsou cca 3 týdny staří, to znamená, že mají ještě nerozlepené oči a oba mají nachlup stejnou váhu 59 gramů. Obě veverčata jsou zdravotně ve velmi slušném stavu a čas u nás teď budou trávit tak, jak je u prcků v jejich věku obvyklé - permanentním spánkem a krmením každé 3 hodiny.

Veverčí kuriozity

(26.02.2017 - 12:01)
Námluvy, páření veverek a rození mláďat si většina lidí v představách spojuje s jarem, ve skutečnosti se ale odehrává už o čtvrt roku dříve. K páření může někdy dojít dokonce už o Vánocích a obvykle se tak stává ve druhé polovině ledna. To znamená, že v těchto dnech, tedy na konci února, většina samic v české přírodě nosí v bříšku potomky a některé se už v hnízdě dokonce starají o novorozeňata. Buďte proto prosím opatrní především pří kácení či ořezu stromů, protože v koruně může být hnízdo s malými veverčaty! Do dnešní fotogalerie jsme vybrali čtyři snímky z našeho archivu, zachycující kuriózní místa, která si veverčí matky zvolily k vystavění hnízda či k odpočinku.

Šest let starý snímek divoké veverky Cookie s potomkem. Pro výchovu mláďat si tenkrát vybrala špačkovník na naší zahradě. Ten je dobře známý čtenářům Veveřácké kroniky, protože potomky v něm vyvedla i hrdinka knížky Pinky. Ve městech využijí veverky ke stavbě hnízda i ten zdánlivě nejméně vhodný prostor. Na snímku je hnízdo vystavěné u okna pod plechovým krytem reflektoru. Takto si chodívala před několika lety v Brně do květináče s malým smrčkem na balkóně panelového domu vždy na pár minut zdřímnout samička, unavená péčí o mláďata, která měla v hnízdě na jiném balkóně opodál. Veverčí hnízdo s mláďaty postavené v meziprostoru mezi vrškem police a stropem garáže. Do garáže se veverka dostávala škvírou ve stěně.

Veverčí parťáci - část druhá

(12.02.2017 - 17:40)
Jak jsme slíbili v předchozím příspěvku před týdnem, nabízíme dnes portréty zbylých pěti (z celkem devíti) dospělých veverek, které kvůli zdravotnímu handicapu nešlo vrátit do přírody a žijí u nás ve veverčí záchranné stanici natrvalo. Každou z nich představujeme jak snímkem, tak jejich stručným příběhem.

KRATOCHVÍL (narozený v dubnu 2016)
Kratochvíla jsme do stanice přijali 6. května 2016 jako pětitýdenní mládě, vypadlé v Mnichovicích z hnízda vysoko pod okapem třípatrové vily. Protože se zřítil na betonový chodník, pořádně si natloukl, i tak se ale počátku zdálo, že se ho podaří uzdravit a vrátit zpět do přírody. V červenci, kdy se už připravoval v rozběhové voliéře na návrat do přírody, dostal mrtvici, po které málem přišel o život. Kratochvíla se sice podařilo zachránit, mozek má ale natolik nevratně poškozený, že musí dožít u nás.
Čím je jedinečný: je to dobrácký, obtloustlý, neskutečně shánčlivý sameček, který jakoukoliv potravu ukrývá přímo do pelíšku, v němž spí.
Shrnutí jeho životního příběhu si můžete přečíst na našem webu - http://www.veveratka.cz/zprava/689-kratochvil.html


LÍZA S JÁTROVKOU (narozené v březnu a červnu 2011)
Líza s Játrovkou jsou nerozlučné kamarádky a proto je představujeme na společné fotografii.

LÍZA (narozená v březnu 2011)
Lízu jsme přijali do stanice 7. dubna 2011 jako třítýdenní mládě. Nalezená byla spolu se svou sestřičkou v zahrádkářské kolonii Červený kopec v Brně-Judrově na zemi v křoví po vichřici. Líza dávala o své přítomnosti vědět bolestným křikem, protože se na rozdíl od své sestřičky zachytila v křoví tak nešťastně, že si vykloubila přední packu v rameni a nárazem o větev si způsobila otok mozku. Líza u nás dlouho bojovala o život a měli jsme podezření, že přišla o zrak. Postupem času se její zdravotní stav stabilizoval, ale kvůli trvalému poškození mozku musela zůstat ve stanici natrvalo. Líza vidí a je z ní krásná, spokojená samička, která nejraději tráví čas po boku své kamarádky Játrovky.
Čím je jedinečná: neutuchající snahou stavět další a další hnízda z jakéhokoliv materiálu, který ve voliéře najde.
Při stavbě jednoho z hnízd je zachycená na této fotografické sérii na našem webu - http://www.veveratka.cz/zprava/612-architektka-roku.html

JÁTROVKA (narozená v červnu 2011)
Játrovku jsme přijali do stanice 18. června 2011 jako tři týdny staré mládě. Zpočátku se její vývoj nelišil od jiných stejně starých veverčat. Až těsně před dovršením jednoho měsíce se u ní začal projevovat vrozený problém zhoršené funkce jater, který vedl k epileptickým záchvatům, po nichž postupně oslepla a částečně ohluchla. Odtud také pochází její nezvyklé jméno Játrovka. Tehdy jsme se po konzultacích s veterinářem domnívali, že bude žít sotva pár měsíců, Játrovka nás ale překvapila neobyčejnou chutí do života. Oporu jí poskytovala samička Líza, s kterou u nás vyrůstala a přilnula k ní natolik, že se staly ve společné voliéře nerozlučnou dvojicí. Je možné, že někdo bude Játrovku litovat a myslet si, že jsme raději měli v jejím případě přistoupit k eutanazii. Takové čtenáře chceme ubezpečit, že samička je šťastná a že by na ní při jejím pozorování v bezpečném prostředí voliéry nikdo žádný handicap nepoznal.
Čím je jedinečná: ačkoliv je slepá a hluchá, dokáže se pohybovat ve voliéře se stejnou bravurou jako zdravé veverky. Nejdéle spí, je nerozlučnou kamarádkou postižené Lízy.
Začátek jejího životního příběhu si můžete přečíst ve dvou starších textech na našem webu -
http://www.veveratka.cz/zprava/354-pry-ze-nevkrocis-dvakrat-do-stejne-reky.html
http://www.veveratka.cz/zprava/383-v-tichu-a-temnote.html

SPOCK (narozený v červnu 2015)
Spocka jsme přijali spolu s jeho bratrem do stanice 7. července 2015 jako třítýdenní mládě. Od počátku vykazoval masivní poškození mozku, které bylo vrozené, nikoliv poúrazově získané a proto zůstal natrvalo u nás ve stanici. Díky své milé kontaktní povaze si nás Spock naprosto získal.
Čím je jedinečný: protože mu dělá problémy udržet rovnováhu, konzumuje potravu nejraději hlavou dolů, zavěšený za zadní nohy, jak je patrné na tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=q37veLd-iwA
O jeho začátcích u nás si můžete přečíst zde - http://www.veveratka.cz/zprava/649-pan-spock.html


SANDY (narozená v březnu 2014)
Sandy jsme přijali do stanice 19. dubna 2014 jako velké dvouměsíční mládě, které se na zemi točilo na místě a nedokázalo vylézt zpět na strom. Zřejmě pádem z výšky na hlavičku utrpěla otok mozku a ten zůstal částečně poškozený. Samička se po léčbě výrazně zlepšila a ač jí drobné poškození mozku zůstalo, dosáhla téměř stavu normální zdravé veverky. Zvažovali jsme tedy, zda by Sandy přeci jen nezvládla návrat do přírody, aby nemusela prožít zbytek života v zajetí. Protože jsme si ale nebyli stoprocentně jistí, zda to dokáže, rozhodli jsme se ji vypustit přímo u nás na zahradě. Sandy jsme pustili v polovině září 2014 a umožnili jí vracet se zpět do otevřené voliéry. Samička dobrovolně odešla, ale každý den ráno před 8. hodinou čekala před (na noc zavřenými) dveřmi voliéry a chtěla zpět. Jakmile jsme jí dveře otevřeli, běhala uvnitř voliéry, najedla se a opět odešla zpátky do sousedního lesíka. Většinu dne a noci tedy trávila jako divoká veverka v přírodě, jen na několik hodin dopoledne se vracela do voliéry. Takto "na půl cesty" Sandy prožila dlouhých 8 měsíců od léta až do následujícího jara. Až 1. dubna 2015 z voliéry neodešla, ustlala si v budce a otevřenou voliéru neopustila ani v dalších dnech. Vše se vysvětlilo několik dní poté, když Sandy v budce ve voliéře porodila. Jako prvorodička měla jediné mládě, holčičku. Přes své částečné postižení se o ni vzorně starala, dcerku odkojila a nám se zdravé a silné mládě později podařilo přiřadit k jiným nalezeným veveřátkům, s nimiž jsme ho vypustili do přírody. Maminka Sandy ale i po odstavení mláděte nechtěla voliéru opustit a rozhodla se dobrovolně pro život v zajetí. Na snímku je v budce spolu se svou tehdy 6 týdnů starou dcerkou.
Čím je jedinečná: je to jediná z veverek, která u nás zůstala z vlastní vůle a porodila v zajetí mláďátko.

Kratochvíl Vlevo Líza, vpravo Játrovka Spock Sandy (vlevo) se svou dcerkou v budce

Veverčí parťáci - část první

(05.02.2017 - 12:27)
Ti, kdo náš facebook či web sledují již několik let, vědí, že kromě mláďat v naší záchranné stanici trvale žije i několik dospělých veverek, které kvůli zdravotnímu handicapu nešlo vrátit do přírody. Momentálně je jich 9 a nejstarší z nich letos oslaví 6 let. Dnes představujeme čtyři z nich, jak snímkem, tak jejich stručným příběhem. Zbylých 5 chlupáčů představíme za týden.


ZRZEČKA (narozená v červnu 2013).
Zrzečku jsme přijali do stanice 30. července 2013 jako šestitýdenní mládě. Nalezena byla spolu se svým bratrem po větrné smršti na hrázi rybníka nedaleko Býchor u Kolína, poblíž jednoho z našich výpustných míst. Zrzečka má po pádu ze stromu trvale poškozený mozek a proto u nás zůstala natrvalo.
Čím je jedinečná: je to nejvytrvalejší běžkyně z našich veverek, má v zimě nejdelší štětičky na uších.
O jejím nálezu a osudu jsme kdysi psali, a tak si celý její příběh můžete přečíst na našem webu - http://www.veveratka.cz/zprava/558-zrzecka.html

LARVA (narozená v srpnu 2012).
Larvu jsme do stanice přijali 24. srpna 2012 ve věku 16 dní. Nalezena byla v Děčíně. Jméno dostala podle centimetr dlouhé larvy, která se jí vylíhla z mušího vajíčka uvnitř jedné z nosních dírek. Larva dlouho bojovala o život a zůstala u nás kvůli trvale oslabenému organismu.
Čím je jedinečná: metá nejlepší kotrmelce ze všech zdejších veverek, ráda se popelí v písku či kůře.
O jejích těžkých začátcích a boji o život jsme před lety psali na našem webu víckrát. Začátek jejího životního příběhu si můžete přečíst tady (http://www.veveratka.cz/zpravy/98-srpen.html), pokračování tady (http://www.veveratka.cz/zprava/497-larva.html)

GOLDIE (narozená v červnu 2012)
Goldie jsme do stanice přijali 5. srpna 2012 už jako velké dvouměsíční mládě. Dostala se k nám z jiné záchranné stanice, kam ji pražští nálezci odevzdali jako doma odchované mládě, kterého se ve chvíli, kdy ho už v bytě nezvládali, rozhodli zbavit. Goldie byla kvůli neodbornému dokrmení extrémně podvyživená a slabá, měla úplně atrofované svalstvo. Díky léčbě, správné stravě a vitamínům se u nás postupně dostala do dobré fyzické kondice, její návrat do přírody už ale kvůli silnému návyku na člověka nebyl možný. Z těžkého dětství si odnesla abnormální strach o jídlo, které si dodnes neváhá před kýmkoliv bránit.
Čím je jedinečná: neustále ukrývá potravu, je mimořádně inteligentní.

BUBULA (narozen v dubnu 2011)
Samečka Bubulu jsme do stanice přijali 10. dubna 2011 jako sedmidenní holátko. Připutoval k nám spolu se sestřičkou až z Šenova u Ostravy. Nálezci porazili strom a že je na něm hnízdo s holátky si všimli až ve chvíli, kdy strkali větve do drtičky. Jedno mládě bylo v té době již mrtvé a druhé dvě považovali za ptáčátka. Strčili je tedy do krabice a zahřívali silnou lampou. Až druhý den jim při pátrání na internetu došlo, že jde o veveřátka a kontaktovali nás. Holátka byla v zoufalém zdravotním stavu, na pokraji smrti hladem a s těžkými popáleninami těla od lampy. Obě u nás dlouho bojovala o život a jejich růst provázela celá řada vážných zdravotních komplikací. Samičku se nám podařilo dostat do takové kondice, že mohla být vypuštěná zpět do přírody. Samečkovi, kterému jsme dali jméno Bubula, nikdy nenarostly horní zuby a tak u nás zůstal natrvalo.
Čím je jedinečný: je to milý tlouštík, který si i bez horních zubů dokáže život naplno užívat.

Zrzečka Larva Goldie Bubula

Jogín Spock

(22.01.2017 - 11:46)
Veverky mají v zadních nohách mimořádnou sílu. Dokazuje to krátké video samečka Spocka, který nejen že spokojeně jí zavěšený za nohy hlavou dolů, ale po chvíli předvede, že mu k udržení stačí i noha jediná. Video uložené na našem "veverčím" kanálu na YouTube si spustíte tady.
Zveřejněním videa současně odpovídáme i na dotazy, jak se Spockovi daří, všem těm, kdo si ho pamatují z naší více než rok staré fotogalerie, v níž jsme ho představili poprvé. Černý sameček, nalezený jako mládě v létě roku 2015, u nás kvůli poškození mozku zůstal natrvalo a denně nám zlepšuje náladu podobnými kousky, jako je ten zaznamenaný na videu.
Snímky ze Spockova dětství i jeho životní příběh je krátce popsán v jedné ze starších zpráv tady.

2 veverčí přednášky v Praze

(17.01.2017 - 11:07)
Loni jsme měli v Praze jedinou "veverčí" přednášku pro veřejnost, letos nás pozvali hned na dvě místa. Každá z obou přednášek proto bude tematicky trochu odlišná a na obě jste samozřejmě zváni.
První přednáška "Veverka známá i neznámá", v pondělí 30. ledna od 18.30 h. na Proseku v kulturním centru Knoflík, bude o divokých veverkách, o jejich životě v přírodě i v civilizaci a trochu i o nalezených veverčatech.
Druhá přednáška "Veverčí království", v pondělí 27. února od 17 h. v Toulcově dvoře v Hostivaři, bude o tom, jak to s veverčaty "děláme" v naší rodinné záchranné stanici, kterou za 9 let prošlo více než 800 mláďat.
Součástí obou přednášek bude vždy projekce mnoha fotografií a následná beseda, kde odpovíme na cokoliv, co vás bude zajímat.
Níže jsou odkazy na obě přednášky přímo na webech pořadatelů.

Detaily o přednášce 30.1. na Proseku:
http://www.centrumknoflik.cz/showpage.php?novinka=578
Detaily o přednášce 27.2. v Toulcově dvoře:
http://www.toulcuvdvur.cz/index.php?option=com_redevent&view=details&id=1832&xref=31069344

Dvojčata na sněhu

(08.01.2017 - 12:31)
Venku udeřily silné mrazy, divoké veverky jsou ale na nepřízeň počasí dobře připravené. Díky důkladnému podzimnímu vykrmení a husté zimní srsti, kterou i laický pozorovatel pozná podle výrazných "štětek" na uších, vypadají na sněhu veverky mnohem mohutněji než v teplejších měsících. Vzorně narostlá zimní srst je vidět i na snímcích našich momentálních "mazlíčků", dvojčat, která se k nám dostala loni v létě ve věku pouhých pěti dnů. Na vypuštění u nás kvůli příliš nízkému věku na podzim čekají až do jara, a tak mají (ještě s jedním stejně starým mládětem) sami pro sebe 6 metrů vysokou rozběhovou voliéru, v níž se za normálních okolností v létě na vypuštění připravuje často třeba i 16 veverčat. Všechny čtyři snímky rezavých dvojčat na čerstvém sněhu, který připadl v noci, byly pořízeny dnes ráno.


Celkem zpráv: 30
<< novější    |