PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

V deštivých dnech, jako je ten dnešní, jsou ospalí nejen lidé, ale i veverky. Takhle zívá jedna z trvalých obyvatelek naší záchranné stanice, retardovaná veverka Jane...

Snímky mláďat divoké veverky Connie z jejího letošního třetího vrhu jste si zde mohli prohlédnout již několikrát, ty dnešní ale budou patřit k těm posledním. Mláďata jsou totiž už 10 týdnů stará a tak se brzy definitivně osamostatní od matky a odejdou si najít své vlastní životní teritorium.

V posledních dnech se mláďata po zahradě i okolí pohybují již samostatně a ve větším počtu se potkávají jen na místech, kde jim chystáme potravu. Dvojice sourozenců na snímku nám při fotografování na ptačím krmítku předvedla natolik synchronizované pohyby, jakoby se jednalo o důkladně nacvičené "baletní představení"...

Naše psaní o veverkách je obvykle optimistické, rok co rok se ale setkáváme i s veverčími osudy, kterým "happy end" schází. Takový je i příběh tmavě rezavé samičky Játrovky, kterou jsme si ve věku necelých tří týdnů přivezli letos na jaře.

Zprvu bezproblémové mládě poprvé onemocnělo ve věku jednoho měsíce, dva dny po otevření očí. Vyšetření bohužel přineslo nejhorší možný verdikt - vrozené poškození jater. Nefunkční játra nedokáží odfiltrovat z krve škodlivé látky, ty se v těle hromadí a spouštějí řetězovou reakci v podobě poškození nervových buněk, epileptických záchvatů a postupné destrukce dalších orgánů.

Malou Játrovku jsme z prvního kolapsu "vytáhli" s pomocí antibiotik a speciální péče, kdy jsme ji museli - takřka paralyzovanou - krmit doslova po kapkách. Stabilizovanou jsme ji pak přestěhovali do voliéry ve "veverčí místnosti" uvnitř domu, kde s ní v sousedních voliérách žijí další 2 postižené veverky, Jane a Líza. Následoval relativně bezproblémový měsíc života, a po něm první silný epileptický záchvat a pak v několikatýdenních intervalech záchvaty další. Každý z epileptických záchvatů měl na Játrovku i nový destrukční účinek - nejprve oslepla na jedno oko, později na druhé a po dalším ohluchla.

Změny na Játrovčině vzhledu jsou viditelné i na snímcích. Na prvním je těsně po přijetí k nám, na druhém před prvním záchvatem, na třetím a čtvrtém snímku ze současnosti jsou zřetelně vidět zakalené slepé oči...

Slepá a hluchá Játrovka se i s těmito limity dokáže nejen pohybovat po voliéře, ale i po celé veverčí místnosti, kam ji každý den na několik hodin pouštíme. K běhání po závěsných "mostech" pod stropem využívá pachové stopy vytvořené dalšími dvěma veverkami a po místnosti se již naučila pohybovat s takovou jistotou, že by její postižení nikdo nepoznal. Přítomnost někoho dalšího v její blízkosti ale rozezná až na poslední chvíli - podle závanu vzduchu z pohybující se ruky či podle pachu.

Nedlouhý život, který má před sebou - vždyť každý z příštích epileptických záchvatů může být tím posledním - se Játrovce snažíme zpříjemňovat všemožnými laskominami a zvýšeným kontaktem s ní, aby ve svém zvláštním životě "v tichu a temnotě" nebyla tak sama...

Potřetí nabízíme aktuální fotografie plcha velkého (Glis glis), vzácného nočního živočicha s velkýma černýma očima, kterého si nálezci často pletou s veverkou. Samička na snímcích se k nám dostala v polovině srpna, a protože dospívání plchů je extrémně rychlé, narostla z "miminkovské" do dospělé velikosti za pouhých 6 týdnů. Na prvním snímku ze dne nálezu vážilo mládě 20 gramů, na aktuálních snímcích je již narostlé do plné velikosti 120 gramů.

Plši tráví většinu roku hibernací a do zimního spánku můžou upadnout už kolem poloviny října, tedy za pár dní. Momentálně největší "plší" pochoutkou jsou malé larvy brouka nosatce (prohlédnout si je můžete na jednom ze snímků), které nacházíme uvnitř lískových ořechů a žaludů - na posezení jich samička dokáže zkonzumovat i více než 30.

Veverčata se k nám do záchranné stanice dostávají nejčastěji přibližně měsíc stará. Samozřejmě se setkáváme i s mnohem mladšími i staršími, horní věkovou hranicí příjmu je ale obvykle 7. týden věku. Sedmitýdenní mláďata totiž začínají přecházet z mateřského mléka na pevnou stravu, takže i když se v tomto věku ztratí matce (či matka zahyne), pokouší se o sebe postarat sama a navíc jsou již tak velká a rychlá, že se nenechají chytit. S veverčaty staršími než 7 týdnů se tedy setkáváme jen zřídka a v některých letech vůbec.

O to výjimečnější tak byl včerejší noční příjem mláděte z Potštejna z východních Čech, starého již cca 10 týdnů. Černou samičku poranila kočka, která před tím zakousla i jejího sourozence. Mládě jsme přivezli s velkou tržnou ranou za krkem (s již nakladenými mušími vajíčky v ráně), neschopné pohybu a v těžkém šoku na hranici celkového kolapsu. Po důkladném vyčištění rány a nasazení antibiotik jsme mu nedávali příliš šancí, že se dožije rána. K naší velké radosti se ale přes noc zdravotní stav samičky zlepšil a byť ještě nemá zdaleka vyhráno, dokáže již přijímat potravu. Na jakoukoliv prognózu je samozřejmě ještě brzy, "vůli k životu", která je v podobných případech stejně důležitá jako léčba, ale každopádně veveří holka má...

Před necelým měsícem jste si tu mohli prohlédnout snímky divoké veverky Connie, přenášející 4 týdny stará mláďata do hnízda na javoru sousedícího s naším domem. Dnešní várka snímků nabízí stejná mláďata, tentokrát již ale o "trochu" větší. Růst veverčat je totiž opravdu překotný a za pouhé 3 týdny se z ještě takřka nepohyblivých a slepých "krtků" stanou opravdové veverky, které se od dospělých jedinců liší jen o něco menší velikostí a váhou. Laik si je ale už klidně splete s veverkou dospělou...

Na první pohled rozeznatelný rozdíl je ale samozřejmě v jejich chování - tak jako všechna mláďata, i veverčata jsou "nadšená ze života", takže tráví čas společným prozkoumáváním nejbližšího okolí hnízda, vzájemnými honičkami a ochutnáváním všeho, co podzimní příroda nabízí. A protože jsou mláďata neopatrná, daří se je fotografovat z bezprostřední blízkosti, čehož samozřejmě s chutí využíváme.

Mláďata na snímku jsou 7 týdnů stará, čeká je tedy ještě zhruba měsíc života pohromadě, než je matka Connie připraví na samostatný život...

Dnešní zpráva se těm zdejším obvyklým "veverčím" vymyká, o veverkách je ale vlastně taky.

Pravděpodobně už jste slyšeli o známém internetovém obchodě Zelená domácnost ( http://www.zelenadomacnost.com ), který se specializuje jak na výrobky pomáhající divokým zvířatům (ptačí budky, zvířecí "domečky", krmení atd.), tak na "zelené" (tedy ekologické) výrobky pro domácnost (prací a čistící prostředky, žárovky, tašky, sáčky a mnoho dalšího). Zelená domácnost každoročně podporuje 5 ekologických projektů neziskových organizací tím, že mezi ně rozdělí 5 % svých tržeb, přičemž každý zákazník může při nákupu určit, ke kterému z 5 projektů bude "charitativní podíl" z jeho objednávky směřovat. K naší velké radosti byla do aktuální sestavy podporovaných projektů (jejich seznam najdete tady - http://www.zelenadomacnost.com/projekty ) zařazena i naše Záchranná stanice pro veverky Pinky, takže pokud služeb Zelené domácnosti využíváte, máte možnost při nákupu nasměrovat příslušnou část tržby přímo veverkám.

V nabídce e-shopu Zelená domácnost, který má mimochodem i svou facebookovou stránku ( http://www.facebook.com/home.php?ref=home#!/pages/Zelen%C3%A1-dom%C3%A1cnost/113621065330858 ) je i speciální krmítko pro veverky, jehož amatérskou, tedy námi vlastnoručně vyráběnou, variantu znáte z mnoha zdejších fotografií. Krmítko od Zelené domácnosti jsme v rámci "testování" umístili i k nám do areálu záchranné stanice a na snímcích si můžete prohlédnout, jak si s ním poradil jeden z našich odchovanců, dnes již rok v přírodě po vypuštění žijící veveřák Tom.

V září a říjnu se k nám do záchranné stanice mláďata dostávají už jen výjimečně a protože tyto "opozdilce" již není možné na podzim vypustit (termín návratu do přírody by u nich vycházel na listopad, kdy by si již nestihli nasbírat potřebné zásoby potravy na zimu), musí u nás vydržet až do jara.
Přesně to platí pro mládě s letošním "pořadovým číslem" 97, rezavého samečka z Karlštejnska, kterého jsme přijali v tomto týdnu a to doslova "na poslední chvíli". Nálezci totiž v dobré víře odnesli 5 týdnů starého nalezence k veterináři s tím, že jim coby odborník řekne, co s ním mají dělat. Veterinář, místo aby jim řekl, že mají okamžitě kontaktovat záchrannou stanici pro zvířata, jim ale nesmyslně poradil, aby mládě odchovali sami a krmili ho sunarem.
Bohužel, u veverčích mláďat je snášenlivost na volně dostupné náhražky stravy obecně velmi nízká, a speciálně sunar je pro malá mláďata velmi nebezpečný. Většina mláďat ho sice zpočátku zdánlivě bezproblémově přijímá a reaguje jen nepřirozeně řídkou stolicí (což laik nepozná), po několika dnech se ale rozvine těžký průjem, rychlá dehydratace a smrt. Naštěstí se ale nálezci po několika dnech rozhodli ověřit si "radu" veterináře na internetu a následně se veverčí kluk rychle dostal k nám.
Stalo se tak opravdu "za pět minut dvanáct" - sameček již měl silný průjem a byl nevyhovující stravou zcela zesláblý.
Na snímcích z dnešního rána je již zdravotně stabilizovaný veveřák při krmení a následném spokojeném usnutí přímo v dlani...

Divoké veverce Connie, která se momentálně stará už o třetí letošní vrh mláďat, se snažíme v jejích mateřských povinnostech co nejvíc ulehčit. Na jeden z visutých dřevěných mostů poblíž hnízda jí pravidelně chystáme surový vlněný česanec, který Connie používá na zateplení hnízda. Nemusí tak ztrácet čas hledáním přírodní vycpávky, jako je suché lipové lýko, mech, suchá tráva atd.

Connie je - jako všechny samice - trošku hamižná, a tak se každou nalezenou várku česance snaží odnést vcelku, i když někdy je hromada česance větší než ona sama. Na jednom ze snímků jsou dobře patrné i její velké bradavky, "ocumlané" od 6 týdnů starých mláďat. Na posledním snímku je hnízdo v keři lísky, kde momentálně Connie s mláďaty bydlí a které si naposledy dnes ráno vylepšila "darovaným" česancem.

Samička plcha velkého (Glis glis), o které jsme zde nedávno psali, za pouhé 3 týdny od přijetí narostla do dospělé velikosti. Při příjmu vážila 20 gramů, dnes již má více než čtyřnásobek (91 gramů). Růst těla se zastavil a před dlouhou zimní hibernací teď již bude jen tloustnout do šířky.

Na dvou snímcích ve spánku a na snímku na větvičce je samička plcha ještě v "dětském" věku (29.8.), na zbývajících dvou je její aktuální, tedy již dospělá podoba. Podobný pestrý "hodovní talíř" dostává do voliéry každý večer, aby si mohla vybrat, na co má zrovna největší chuť.