PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Ořechy, ořechy, ořechy!!!

(28.09.2012 - 13:30)
V žebříčku největších veverčích pochoutek jsou na prvních místech ořechy. První jsou ořechy lískové, druhé ořechy vlašské. Výhodou ořechů vlašských je jejich snazší dostupnost a kvůli velikosti a tvrdší skořápce též delší trvanlivost a "úživnost". Pokud mají divoké veverky rostoucí ořešák někde ve svém teritoriu, tvoří ořechy základ jejich zásob na zimu a veverka jich zvládne na podzim poschovávat stovky kusů.
Vlašské ořechy proto používáme "ve velkém" i v naší záchranné stanici a po celý rok je rozvážíme do speciálních krmítek na výpustná místa, na kterých vracíme mláďata zpátky do přírody. Ročně tak spotřebujeme kolem 15 beden vlašských ořechů, což je množství, které nejsme schopni vlastními silami nashromáždit. Z ořechů rostoucích u nás na zahradě a v okolí dokážeme nasbírat kolem 7 beden, stejný počet tedy rok co rok získáváme od dárců, kteří se nám sami ozývají či je k tomu vyzýváme na našich webových stránkách.
Máte-li tedy doma jakýkoliv, třeba i drobný přebytek vlašských ořechů, můžete nám je poslat (či přivézt), v případě většího množství si pro ně i přijedeme. Nejjednodušší je nás kontaktovat mailem (pinky@veveratka.cz), ozveme se obratem. Protože nároky na "čerstvost" ořechů jsou u veverek stejné jako u lidí, je jedinou podmínkou, aby šlo o ořechy letošní, nanejvýš loňské (pokud byly dobře usušené).
Na "vašich" ořeších si pak budou pochutnávat leckteré z veverek, jejichž fotografie jste si zde v posledních měsících mohli prohlédnout...

Indiana Jones Jr.

(23.09.2012 - 15:51)
Mezi nalezenými veverčaty se občas objeví mládě, které má přirozený herecký talent. Přesně takové k nám dorazilo před několika dny. Letošní sto čtvrtý nalezenec, sedmitýdenní sameček z Pardubic, se kdykoliv při spatření fotoaparátu v okamžiku změní v dokonalého hollywoodského profesionála...

O chloupek lépe

(16.09.2012 - 11:05)
Tolik mailových dotazů na aktuální zdravotní stav mláděte, jako po zveřejnění předchozí fotografické sady (úterý 11.9.), jsme ještě neměli, a tak i dnes nabízíme aktuální snímky veverčí samičky, která se k nám před třemi týdny dostala s centimetr dlouhou muší larvou v nosní dutině. Tentokrát si už ale troufneme být mírnými optimisty. Zdravotní stav veverčete se totiž v posledních dnech začal pomalu zlepšovat, urputný průjem se zastavil a samička začala konečně trochu přibírat na váze. Dva ze snímků, pořízených dnes ráno, zachycují veveří pacientku ve společnosti její oblíbené společnice, která sice není živá, zato je ale trpělivá, hebká a příjemně hřeje.

Bojovnice

(11.09.2012 - 10:08)
Po dvou a půl týdnech se vracíme k osudu veverčí samičky, která se k nám dostala v kritickém stavu z Děčína. Zcela vysílenému a podchlazenému mláděti s masivním krvácením z nozder jsme z nosní dutiny vytáhli centimetr dlouhou muší larvu, rozhlodávající sliznici a vypouštějící do těla veverčete toxiny. Veverčí holčička od té doby prošla dvojím přeléčením antibiotiky, zdaleka ale ještě nemá vyhráno. Její "rozhozený" organismus se potýká s urputnými průjmy, samička jen pomalu přibírá na váze (je na cca 3/4 váhy, odpovídající jejímu věku) a špatně udržuje tělesnou teplotu, takže je trvale na elektrické dečce. Minulý čtvrtek otevřela oči a jak je v tomto věku u veverčat obvyklé, celý den tráví spánkem a probouzí se jen při krmení. Budoucnost veverčete je nejistá, protože jeho organismus byl v nejrizikovějším věku extrémně oslaben a kdykoliv během následujících několika týdnů ještě může selhat. Jisté už je, že pokud by samička přežila, zůstane natrvalo u nás, protože růstový deficit již nemůže dohnat a v přírodě by neměla šanci na přežití. Na třech snímcích je veverčí samička dnes ráno při (a po) krmení, na čtvrtém snímku je pro porovnání její velikost po převozu k nám.

Manekýnka

(07.09.2012 - 13:31)
Hlavní nápor mláďat z letních vrhů zažíváme každý rok v červenci a v první polovině srpna, zatímco září je vyhraženo už jen opozdilcům. Není tedy vyloučeno, že rezavá šest týdnů stará samička ("pořadové číslo" 103), kterou jsme si včera přivezli z Prahy, bude úplně posledním letos přijatým mládětem. I kdyby ne, v "top ten" nejkrásnějších mláďat roku 2012 by ale určitě obsadila některou z medailových pozic...

Heylia v garsonce

(04.09.2012 - 12:15)
Jak už jsme nedávno psali, trojice vzácných plchů lesních si u nás ve stanici na vypuštění počká až do příštího jara. Připravenou už tu mají speciální budku od proslulé společnosti Schwegler, jejíž nádherné "zvířecí výrobky" v tuzemsku prodává e-shop Zelená domácnost. Aby do té doby budka zbytečně neležela ladem, nechali jsme ji "otestovat" jednou z trvalých obyvatelek naší stanice, plšicí Heylií. Naplnila ji nadšením, jak je zřejmé z fotografií, kvůli jejichž pořízení jsme odklopili celou přední stěnu budky. Heylia, samička plcha velkého (Glis glis), se k nám před rokem dostala coby miniaturní mládě vážící 20 gramů (viz poslední archivní snímek), díky povaze opravdové gurmánky se ale její dospělá váha pohybuje kolem 170-190 gramů. Plši, kteří polovinu roku tráví v hibernaci (zimní spánek), totiž na "horší časy" ukládají veškerou snědenou potravu, a tak je jejich vzhled na konci léta opravdu blahobytný.

Vetřelec / Alien

(29.08.2012 - 13:01)
Na osudu dva týdny starého mláděte, nalezeného minulou středu v lese u Děčína, lze názorně ukázat, jakou hrůzou si některá veverčata musí projít. Nálezci z těla podchlazeného veverčete sice posbírali nakladená muší vajíčka, nebyli si ale jistí, o jaké mládě se jedná (považovali ho za kunu), a tak záchrannou stanici Falco v Dolním Týnci u Litoměřic kontaktovali až v pátek, po návratu z dovolené na chatě, kde 2 dny zkoušeli mládě krmit sami. Jakmile kolegové ze stanice Falco při přebírání mláděte zjistili, v jak žalostném je stavu, zavolali nám, vyjeli nám naproti a mládě jsme si od nich převzali v Praze. Veverčí samička byla zcela vysílená a vyhladovělá (vážila pouhých 40 gramů), při pokusech o krmení ale vždy začala masivně krvácet z nozder, což jsme zprvu připisovali vnitřnímu poranění. Až o několik hodin později, kdy nám zatelefonovala nálezkyně a popsala detailní okolnosti nálezu, jsme nabyli podezření, zda uvnitř nosní dutiny veverčete nezůstalo "zapomenuté" muší vajíčko a nevylíhla se z něj larva, která roste, mladěti rozhlodává sliznici a tím způsobuje krvácení. Podezření se potvrdilo ve chvíli, kdy jsme po opakovaných prohlídkách konečně v hloubi nosní dutiny zahlédli pohyb. Muší larvu jsme se nejprve marně snažili vytáhnout pinzetou a po telefonické konzultaci s MVDr. Pohořalým jsme nakonec zkusili do nosní dutiny opatrně nakapat ředěný kysličník. Až po mnoha marných pokusech se nám nakonec mrštnou larvu podařilo pinzetou zachytit a vytáhnout. K našemu úděsu byla obrovská, 1 centimetr dlouhá (viz snímek), takže musela zaplňovat téměř celý dýchací trakt mláděte (jen pro porovnání - hlavička takto malého mláděte je cca 2 centimetry dlouhá, takže centimetr dlouhé larvě by u člověka velikostně odpovídal malý had vytažený z nosu). Veverčeti se okamžitě obrovsky ulevilo a krvácení ustalo, i přes nasazení antibiotik se ale i další dny pohybovalo obrazně řečeno na hraně života a smrti. Teprve včera (tedy 4 dny po vyjmutí larvy) se veverčí holčička dostala z nejhoršího a ani dnes nedokážeme s jistotu říci, zda se uzdraví či vůbec přežije. Na dvou snímcích je veverče dnes ráno při krmení, fotografie ležícího mláděte je z pátku, po převozu k nám.

Sklepník - číslo 100

(26.08.2012 - 11:18)
Rezavý sameček, který podle okolností nálezu dostal jméno Sklepník, přišel ke své proslulosti shodou náhod. Je totiž stým mládětem, které jsme letos přijali do našeho veverčího "rehabilitačního zařízení". Poprvé za pět let, co fungujeme, jsme tak překročili hranici 100 přijatých veverčat za rok (byť již loni, kdy se "počítadlo" zastavilo na čísle 98, jsme k tomu měli blízko). Tento "rekord" ale i v budoucnu už jen těžko překonáme, prostě proto, že ve dvou lidech je cca 80-100 přijatých mláďat ročně maximální počet, který jsme schopni "logisticky" zvládnout tak, aby se všem mláďatům dostalo potřebné péče. Sameček Sklepník je ideálním jubilantem především díky svému dojemnému vzhledu. Přivezli jsme si ho v pátek z Prahy, kde byl nalezen bezvládně ležící na podlaze sklepní sušárny panelového domu. Pět týdnů staré mládě muselo být ztracené od matky nejméně 2 dny, protože bylo tak vysílené a dehydrované, že již nebylo schopné pohybu. Po dvou dnech zdejší rehabilitace ale Sklepník nabral část ztracených sil a za záchranu se nám odvděčuje svou fotogeničností...

Plší odysea

(23.08.2012 - 15:26)
Před měsícem a půl jsme psali o vzácných "pacientech" naší záchranné stanice, trojici plchů lesních (Dryomys nitedula). Sourozenci, dva kluci a holčička, se k nám z Beskyd dostali ve věku dvou týdnů, kdy vážili pouhých 4, 5 a 6 gramů. Miniaturní nalezence se nám k velké radosti nejprve podařilo udržet při životě a posléze i dokrmit do "teenagerské" velikosti. Po třech týdnech u nás ale plši přestali přibírat a jejich stav se začal mírně horšit. Rozborem výkalů jsme zjistili, že mají tasemnici, jejíž zárodky do tělíček plšíků přešly z těla matky v době těhotentsví, tedy placentárně. Náš skvělý veterinář MVDr. Pohořalý z Kolína vymyslel vhodné odčervení a správné dávkování, a plšíky se nakonec podařilo parazitů zbavit. Protože si ale nejsme jistí, do jaké míry tasemnice oslabila jejich organismus, rozhodli jsme se nakonec (po dlouhém váhání) plchy ponechat přes zimu u nás ve stanici a na místo, kde se narodili, je vrátit až příští rok na přelomu jara a léta. Plši se na zimu totiž ukládají k zimnímu spánku a právě první zima, kdy hibernují ještě v "dorosteneckém věku" (nejsou dospělí a tedy zcela odolní), je pro ně sama o sobě riziková, natož když byl jejich organismus v raném dětství takto oslaben. Plšíci momentálně žijí ve voliéře a celé noci tráví bujarými honičkami a gurmánskými hostinami. Na prvním snímku jsou plši těsně po přijetí k nám, na dalších třech fotografiích je jejich aktuální podoba, kdy již dosáhli dospělé velikosti a váží tedy kolem 25 gramů.

Na zdi

(20.08.2012 - 10:57)
Ve čtvrtek jsme jeli do Prahy na Prosek, pro veveří mládě, které pan Kachlík našel na zemi v parčíku za panelovým domem. Šest týdnů stará veveří holčička vypadla z hnízda, které v otevřené úzké větrací šachtě přímo ve zdi paneláku v cca dvanáctimetrové výšce používají tamní veverky již několik let. Mládě z hnízda ale muselo vypadnout nejméně o den, a pravděpodobně o dva dříve (do té doby se zřejmě skrývalo v okolí), než ho pan Kachlík objevil a zachránil. Bylo totiž zcela vyčerpané, potlučené, podchlazené a se srstí doslova prolezlou mušími vajíčky. Zatímco malá nalezenkyně u nás sílila a uzdravovala se, rodina Kachlíkových nás průběžně informovala (telefonicky, i mailem poslanými fotografiemi) o tom, jak se daří ostatním mláďatům. Prckové si včera poprvé troufli vylézt z hnízda a prozkoumávali jak stěnu paneláku, tak okolní stromy. Na snímcích ze včerejška si tak můžete prohlédnout jak zachráněnou samičku (se zřetelnými stopami hojícího se poranění z pádu pod čumáčkem) spokojeně se léčící u nás ve stanici, tak její sourozence o 80 kilometrů dál na zdi paneláku na Proseku.


Celkem zpráv: 101
<< novější    |    starší >>