PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Busy

(14.02.2009 - 19:42)
Černá veveří samička Busy se dostala do naší záchranné stanice před rokem a nalezena byla v lese při čištění stromů po větrné smršti. Vleklý zánět drápového lůžka se už nedal vyléčit pomocí antibiotik a musel jí být nakonec amputován celý prst na levé zadní noze. Při vynuceném dlouhodobém denním ošetřování k nám Busy natolik přilnula, že se pro svou krotkost nedala navrátit zpět do přírody a zůstala u nás jako trvalý handicap. Přes zimu si navykla se mnou každé ráno pít kávu v chodbě venkovní voliéry, kam jsem si po nakrmení zvířat přinesla svou vlastní snídani - po vypuštění do chodby voliérového komplexu vždy dychtivě běžela napřed, aby mi "držela" místo v křesle, které tam mám umístěné. Ranní siestu pak trávila nejraději přímo na mé hlavě, takže jsem si i v teplejších dnech byla nucena oblékat kvůli přítulné veverce čepici. Mé obavy, jak se bude jako dospělá samice snášet s novými mláďaty, které budou do největší voliéry od jara postupně přicházet (a následně i odcházet zpátky do přírody), se ukázaly naprosto zbytečnými. Z Busy se stala vzorná adoptivní maminka, která slabším mláďatům poskytuje plnou ochranu. Ta mláďátka, která se v zajetí cítí nejistá a původní matka jim viditelně chybí, s ní spávají v jedné budce a když se je snažím povytáhnout ven na pravidelné krmení a ony protestují, brání je Busy výhružným mručením. Nakonec je ale kompromis uzavřen a ze stříkačky s kaší si ráda cucne i ona...