PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 14 let existence (od roku 2008 do konce roku 2021) prošlo 1.250 nalezených veveřátek z celé České republiky. V roce 2022 jsme zatím přijali 38 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2021 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Uzdravená

(30.11.2011 - 10:32)
Teď v zimě, kdy k nám do stanice nepřicházejí nová mláďata, využijeme "volnějšího času" k návratu k osudům několika mláďat, jejichž příběh jsme zde "nakousli", ale už nedopověděli. Prvním z nich je samička z Potštejna z východních Čech, o níž jsme poprvé a naposledy psali 27.9. ve zprávě "Noční pacientka".

Dva měsíce starou černou samičku ošklivě poranila kočka, která před tím zakousla i jejího sourozence. Mládě mělo velkou tržnou ránu za krkem (plnou nakladených muších vajíček), bylo neschopné pohybu a v těžkém šoku na hranici kolapsu, takže při příjmu jsme se obávali, že nepřežije.

Naše nejhorší obavy se ale naštěstí nenaplnily, i když uzdravování bylo pomalé. Prvních několik dní byla samička paralyzovaná a funkčnost končetin se začala vracet až po týdnu, kdy se rána úplně vyhojila. Další týden pak mládě postupně rozpohybovávalo zadní nohy, aby se nakonec úplně uzdravilo.

Protože se k nám samička dostala v mnohem starším věku než jiná mláďata, byla od počátku zcela divoká a jakmile nabyla na pohyblivosti, nedalo se k ní již vůbec přiblížit. Na snímcích je tedy zachycena dvakrát nedlouho po přijetí k nám a na třetím snímku je již v její nejoblíbenější pozici, v rozběhové voliéře v šestimetrové výšce pod stropem, co nejdále od země a hlavně od nás.

Uzdravenou samičku jsme do přírody vrátili v letošní poslední výpustné várce mláďat. Při pravidelném doplňování potravy do krmítek jsme od té doby již dvakrát u výpustného místa krátce - mezi jinými - zahlédli i rychlé černé mládě. Rozeznávání "vypuštěnců" takto na dálku je již velmi obtížné, takže "ruku do ohně" za to nedáme, ale domníváme se, že v obou případech jsme viděli právě samičku z Potštejna...