Sameček Bubula se k nám dostal loni v dubnu, ve věku pouhých 7 dnů. Nálezci se ho nejprve pokoušeli krmit sami, ale když po dvou dnech jeho sourozenec (nalezený spolu s ním) zemřel, kontaktovali nás. Apatické a vysílené mládě s těžkým průjmem (kvůli nevhodnému krmení po nálezu) nakonec přežilo, trpí ale vzácnou vadou - vůbec mu nevyrostly horní zuby a dolní mu rostou mnohonásobně pomaleji než u zdravých veverek.
Bez horních zubů není Bubula schopen zpracovat obvyklou tvrdou veverčí stravu, a tak dostává speciálně pro něj připravenou směs nastrouhané zeleniny a ovoce, spařených a na kousky nakrájených ořechů, piniových semínek atd. I s handicapem Bubula žije šťastný život a patří k těm nejpřátelštějším veverkám, které naší záchrannou stanicí prošly.
Na snímcích je Bubula při "zápasu" s plátkem jablka, který mu spíše než jako potrava slouží jako nářadí k ranní rozcvičce.