Včera před devátou večer nám volala paní Jurasová ze Žatce, která bydlí přímo nad jednou z místních restaurací, že dole v lokále jeden ze "štamgastů" ukazuje všem přítomným malou veverku, podle popisu již apatickou a zcela vyčerpanou. Po složité "koordinační" akci se jí nejprve podařilo od muže získat telefonní číslo na jeho mobil, a když jsme mu zavolali, povedlo se nám ho po nejednoduché domluvě (dané jak zjevnou přítomností alkoholu v krvi, tak jen těžko přehlušitelným cinkotem sklenic od okolních stolů) nakonec přesvědčit, aby nám veverče předal. Aby křehká dohoda nezkrachovala, domluvili jsme vše tak, že veverče si od něj došla okamžitě do restaurace vyzvednout paní Jurasová a uložila ho u sebe v bytě v teple.
Do Žatce jsme dorazili před půlnocí (je to od nás takřka 200 km), a našli jsme mládě doslova "na poslední chvíli". Muž, který veverče do restaurace přinesl, nám v telefonu předtím tvrdil, že ho u sebe měl 2 dny, podle míry dehydratace ho ale buď měl déle, nebo ještě před nálezem mládě hladové bloudilo několik dní ztracené od matky. "Krmení", které mláděti nálezce poskytl (miska s vodou a "nějaká semínka"), mu bohužel nebylo k ničemu, protože v tomto věku (cca 6 týdnů) ještě není schopné přijímat nic jiného než mateřské mléko sáním...
Vyčerpané mládě na pokraji smrti hladem jsme ještě na místě zavodnili a převezli k nám, kde se mu kolem druhé ranní dostalo další várky potravy. I dnes brzy ráno, při dalším krmení, se na náhražku mateřského mléka vrhalo s intenzitou navrátilce z koncentračního tábora... Černá holčička je (kromě totálního vyčerpání z nedobrovolné "hladovky") jinak nezraněná a pokud vše dopadne dobře, měla by se ze svého "dobrodružství" postupně vzpamatovat. Paní Jurasová každopádně svým duchapřítomným vyhledáním naší záchranné stanice na webu a nočním telefonátem zachránila nalezenci život...