PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za dosavadních 17 let existence (od začátku roku 2008 do konce roku 2024) prošlo 1.402 nalezených veveřátek z celé České republiky.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2024 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



U výslechu

(13.04.2013 - 12:06)
Za poslední roky jsme si přebírali veverčata už od několika stovek nálezců, tak bizarní zážitek jako včera jsme ale ještě neměli. Ráno nám volali z jedné veterinární kliniky v Praze, že k nim kdosi přinesl mládě, chtějí si ho tam další 3 dny (do pondělí) nechat na pozorování, krmit ho Tatra-mlékem a zajímalo je jen, kdy mají přejít z mléka na kaši. Když jsme podle popisu zjistili, že veverčeti jsou necelé 3 týdny, snažili jsme se jim vysvětlit, že takhle malý nalezenec potřebuje dostat speciální náhražku mateřského mléka (kterou si dovážíme si zahraničí), protože Tatra mu s vysokou pravděpodobností spustí průjem, který ho může i zabít a i výživově jde o krmení zcela nedostatečné a nakonec se nám podařilo je přesvědčit, že si pro mládě okamžitě přijedeme.
Po příjezdu do Prahy nás ale místo předání mláděte čekal "výslech" od dvou veterinářek, které se od počátku netajily tím, že náš zájem o to si pro mládě okamžitě přijet je extrémně podezřelý a nemůže být motivován ničím jiným než tím, že mládě chceme prodat... Petr jim více než hodinu odpovídal na desítky otázek, ukázal knihu a publikace o veverkách, které jsme napsali, poskytl jim kontakty na veterináře s kterými spolupracujeme, nabízel jim, ať zavolají do sídla ČSOP či do jiných záchranných stanic, kde nás znají, vše marně... Ani předvedení našich webových stránek s popisem stovek přijatých mláďat, fotografií voliér, návodu na výrobu krmítek či snímků z vypouštění mláďat veterinářky nepřesvědčilo, protože na web "si můžeme napsat co chceme" a klidně to prý můžou být fotomontáže...
Celé dohadování nakonec skončilo tím, že Petr jedné z veterinářek nabídl, ať jede spolu s ním a s mládětem k nám, aby si mohla podmínky u nás prohlédnout a podle toho se rozhodnout, zda si skutečně vymýšlíme či nikoliv a mládě nám podle toho buď předat nebo si ho odvézt zpět. "Inspekce na místě" naštěstí pro mládě dopadla dobře, takže u nás smělo zůstat a my jsme naopak přítomnosti paní veterinářky využili ke konzultaci s akutním medicínským problémem u jednoho ze starších mláďat.
Třítýdenní veverčí kluk, kterého si můžete prohlédnout na snímcích z dnešního rána, od nás ale po tomto "zážitku" samozřejmě nemohl dostat jiné jméno než Inspektor Clouseau.