PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Tento web podrobně zaznamenává činnost již neexistující rodinné záchranné stanice pro veverky, která nepřetržitě fungovala 18 let. Během její existence (od začátku roku 2008 do konce roku 2025) stanicí prošlo 1.451 nalezených veveřátek z celé České republiky.

Alternativu k tomuto webu najdete i na Facebooku tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o stanici Pinky odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o stanici Pinky odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Kompletní zpravodajství ze stanice s fotografiemi je zaarchivováno na odkazu "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Zrzečka

(15.10.2013 - 12:35)
Novou trvalou obyvatelkou naší záchranné stanice se letos stala samička Zrzečka. Přivezli jsme si ji 30. července z Býchor, kde ji na zemi pod vysokým stromem spolu se sourozencem našel Petr Fabiánek. Krajinou se předchozí večer prohnala silná bouře, a tak byla obě mláďata v zoufalém stavu, promočená a potlučená. Silný poryv větru, po kterém zřejmě mláďata vypadla z hnízda, jimi o zem mrštil tak silně, že náraz oběma poranil mozek a noc strávená na chladné zemi zkázu dokonala. Sameček se už z komatu neprobral a následující den zemřel a ani Zrzečce jsme nevěřili, že by beznadějný stav mohla přežít. Po nasazení léků Zrzečka několik dní přežívala zcela bezvládná v jakémsi "vegetativním" stavu na vyhřívané dečce a pak se k našemu překvapení (a radosti!) její stav začal pomalu zlepšovat. Po několika týdnech se dokázala posadit, později přidala i první krůčky a začala i sama jíst. Po dalším měsíci, kdy žila v malé vnitřní voliéře, jsme ji začali vždy na pár minut denně vynášet "na vycházku" do voliéry venkovní, a když si na ní zvykla a našla cestu do budky, přestěhovali jsme ji ven trvale. Jako všechny retardované veverky je i Zrzečka hyperaktivní a poznatelná kvůli nekoordinovaným pohybům, s ořechem si už ale dokáže poradit jako zkušená profesionálka. K Zrzečce máme zvláštní vztah i proto, že byla v lese nalezena jen pár desítek metrů od jednoho z našich výpustných míst, kde vracíme zachráněná mláďata do přírody. Je tedy hodně pravděpodobné, že je dcerou některé z veverek, která prošla v předchozích letech naší stanicí a dokázala se po vypuštění v lese adaptovat tak dobře, že porodila mláďata.