Vzhledem k naší kapacitě cca 100 veverčích mláďat ročně se teritorium naší působnosti v posledních letech ustálilo na okruh o poloměru cca 100 kilometrů kolem našeho sídla. Když si to představíte na mapě, jde o pomyslný obdelník, jehož západní hranu tvoří Praha (včetně), východní Hradec Králové a Pardubice, na severu je ohraničen podhůřím Krkonoš (Turnov) a na jihu zhruba řekou Sázavou (Benešov, Havlíčkův Brod). Z tohoto území si přivezeme každé nalezené veverčí mládě, pokud tedy nálezce kontaktuje přímo nás či všeobecné záchranné stanice sítě ČSOP, které tuto oblast mají na starosti (Praha-Jinonice, Huslík u Poděbrad, Vlašim a Libštát).
Občas si ale pro veverčata jezdíme i mnohem dál, v podstatě kamkoliv do ČR, pokud je někde nalezeno mládě tak malé, že potřebuje naši specializovanou péči. To byl i případ čtvrtečního výjezdu (26.5.), který co do vzdálenosti už letos zřejmě nepřekonáme - cca 18 dní starého veverčího kluka jsme si totiž přivezli z téměř 300 kilometrů vzdáleného Chebu. Na kraji parku tam při přebíhání silnice přímo před očima Alexandry Zlochové jedoucí auto srazilo (a zabilo) veverčí mámu a na asfaltu zůstalo bezmocně ležet ještě slepé veverče, které nesla v tlamičce a těsně před srážkou upustila. Protože nálezkyně, která nás telefonicky kontaktovala, se do našeho příjezdu o veverčího kluka vzorně postarala, přečkal tragédii bez větších následků a už třetí den u nás úspěšně "rehabilituje".
Pro kontrast jsme veveřáčka z Chebu vyfotili i společně s 5 týdnů starou holčičkou z Hatí na Berounsku, která se k nám dostala 1. května coby holátko staré pouhých 8 dní (psali jsme o ní ob jednu zprávu níže). Ti, kdo si pamatují její tehdejší fotky, by jí dnes už určitě nepoznali...