Skupina veverek z minulých let, které u nás kvůli nejrůznějším zdravotním handicapům zůstaly natrvalo, se letos rozrostla o samečka Kratochvíla (jméno dostal podle příjmení nálezců). Přivezli jsme si ho na začátku května, kdy jako pětitýdenní mládě vypadl v Mnichovicích z hnízda pod okapem třípatrové vily a protože se zřítil na betonový chodník, pořádně si natloukl. Během tří týdnů ručního kojení jsme se neustále obávali, zda ošklivý pád nezanechá na jeho zdraví následky, co veveřáčkovi nachystal osud ale předčilo i naše nejhorší očekávání. Po přestěhování do jedné z venkovních voliér, kde se spolu s dalšími veverčaty připravoval na vypuštění, totiž Kratochvíl bez jakýchkkoliv předchozích varovných příznaků prodělal těžkou mrtvici. Naštěstí se tak stalo přímo před očima Katky, která zrovna do voliéry nesla misky s ovocem, a její okamžitá reakce samečkovi zachránila život. Kratochvíl byl několik desítek hodin po záchvatu zcela paralyzovaný, v polokomatu ležel na elektrické dečce, neschopný sám přijmout potravu. Po několika dnech se sice jeho stav začal po krůčcích zlepšovat, nevratně ale přišel o část mozkových funkcí, takže jeho návrat do přírody je nemožný. Kratochvíl se proměnil v nestárnoucí "velké děcko", pro nějž je stejně jako u malých dětí cokoliv v jeho okolí předmětem neutuchajícího zájmu. Jeho zvědavě vykulené oči a neměnný dobrácký výraz nám projasňují den, stejně jako legrační obří štětky na uších, které mu s příchodem podzimu narostly. Náladu mu nezkazily dokonce ani další zdravotní nepříjemnosti, z nichž nejhorší byl velký absces pod krkem, kvůli kterému musel být v narkóze operován - Kratochvíl se totiž evidentně rozhodl, že na všechna další protivenství osudu bude reagovat už jen tím, že bude nadosmrti šťastný.
(Čtyři přiložené snímky z našeho archivu dokumentují, čím si Kratochvíl prošel.)