PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Šumavák po třech týdnech v přírodě

(20.05.2018 - 13:06)
Drtivou většinu nalezených veveřátek vypouštíme ve věku kolem tří měsíců zpět do přírody na speciálních výpustných místech ve velkých lesích, což znamená, že o jejich dalším osudu už nemáme žádné zprávy. Přesto se nám občas podaří některého z našich odchovanců pozorovat nejen v prvních hodinách a dnech po vypuštění, ale někdy i po mnoho měsíců. Většinou jednou za rok si totiž některé z oblíbených mláďat vypustíme přímo u nás, na zahradě v areálu záchranné stanice. Letos se tohoto privilegia dostalo "Šumavákovi", hnědému klučinovi, nalezenému loni v září ve Stožci na Šumavě. Veveřák, o němž jsme už dvakrát psali (loni 24.9. a letos 14.1.), byl ve velmi zbědovaném zdravotním stavu a protože jeho rehabilitace byla dlouhá a komplikovaná, zůstal u nás přes celou zimu. Do přírody jsme ho tou pro něj nejsnazší cestou, tedy otevřením dveří voliéry, vypustili před třemi týdny a byli jsme napjatí, zda okamžitě zmizí či zda si alespoň pro začátek svého "volného" života zvolí zahradu a její okolí. K naší velké radosti si vybral druhou variantu, a tak ho už tři týdny každý den letmo vídáme v korunách stromů či u krmítek. Šumavák se v prvních dnech po vypuštění několikrát na noc otevřenými dveřmi vrátil přespat do voliéry, velmi rychle ale podlehl svodům "divokého života" a nyní je už svým chováním, rychlostí a ostražitostí neodlišitelný od jiných divokých veverek žijících v okolí. Ke třem fotografiím Šumaváka, pořízeným v tomto týdnu na zahradě, přidáváme i jeho "kojenecký" snímek z loňského září.

Šumavák u jezírka na zahradě. Je snadno identifikovatelný podle tmavého ocasu, kontrastujícího s hnědým zbytkem těla. Šumavák v koruně stromu. Šumavák u jednoho ze speciálních veverčích krmítek na zahradě. Vzpomínka na Šumaváčkovo dětství. Takhle vypadal v září 2017 coby ještě kojené mládě.