Loni v září jsme tu (ve zprávě nazvané "Králík") psali o miniaturní veverčí holčičce, kterou jsme si v srpnu, starou pouhé dva týdny (a tedy ještě slepou), přivezli z Moravy. Jméno "Králík" dostala podle ukousnuté části ocasu, což měla na svědomí nejpravděpodobněji kočka nebo nějaký jiný veverčí predátor.
Jak rána na ocase, tak i další drobná poranění, se dobře vyhojily, a z prcka velkého jako lidský prst během následujících dvou měsíců vyrostla zdravá a v pravém slova smyslu roztomilá veverka. Zkrácený ocas ji sice v pohybu nijak neomezoval, přesto jsme ale raději zvolili výjimečný způsob jejího návratu do přírody nikoliv na některém z našich lesních výpustných míst, ale přímo na naší zahradě. "Králík" se nám odvděčila tím, že nejenže vypuštění (na začátku listopadu) vzorově zvládla, ale nastěhovala se do sousedního lesíka a v následujícím čtvrtroce od vypuštění se nám téměř každý den přišla na chvíli "ukázat" na zahradu, k některému z mnoha zdejších krmítek či pítek.
Kromě krátkého ocasu je "Králík" nezaměnitelná i svým kuriózním chováním. Snad jako následek traumatického zážitku z dětství (krvavé setkání s predátorem) totiž bere své "znovuzrození" a život ne jako něco všedního a nudného, ale jako dar. Projevuje se to tím, že si každou vteřinu svého života "užívá". Zatímco jiné divoké veverky se většinou chovají striktně účelově, a dělí svůj den mezi obstarání potravy, údržbu hnízda a co nejdelší spánek, "Králík" své bdění zaplňuje neustálými "zábavnými" vložkami. Vždyť proč po větvích stromu chodit "nudně" rovně, když si přece přesun po nich můžete jen pro radost z pohybu zpestřit rychlými spurty a následným "bržděním" či občasným efektním "vybráním zatáčky"? Proč se jiným veverkám vyhýbat, když na ně můžete vesele "vybafnout" a vyprovokovat je ke krátké honičce? A proč si sbírání javorových semínek nezpestřit tím, že se chvíli na kluzké trávě bláznivě honíte "sama se sebou"?
Jedním z nejslavnějších skečů britské komediální skupiny Monty Python byl ten o "Ministerstvu švihlé chůze", který dodnes recesisté z celého světa připomínají "dny švihlé chůze", během nichž se promenují po ulicích a snaží se napodobit své montypytonské vzory tím, že vykopávají nohy k hlavě, bláznivě klopýtají nebo chodí pozadu. Nikdy nás nenapadlo, že velkou propagátorku tohoto životního stylu najdeme i mezi veverkami, ale jakmile se "Králík" svým bláznivě-šťastným stylem prořítí přes zahradu, jsme si okamžitě jistí, že i dnešek byl dalším z jejích mnoha báječných "Dnů veverčí švihlé chůze"...