PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 12 let existence od roku 2008 do konce roku 2019 prošlo 1.094 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2019, jsme přijali 78 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2019 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Bílý ocásek rok po vypuštění

(27.10.2019 - 19:20)
O samičce se vzácnou genetickou poruchou, tzv. parciálním albinismem, jsme naposledy psali na jaře. Veverčí holčičku jsme si od nálezkyně z Prahy přivezli loni v létě jako 12 dnů staré veverčí holátko a již tehdy bylo zřejmé, že bude mít bílou špičku ocásku, zřetelně kontrastující s její černou srstí. Z původně třicetigramového holátka postupně vyrostla nádherná statná veverka a protože jsme se z pohledu na její raritní zabarvení chtěli těšit co nejdéle, nevrátili jsme ji do přírody na některém z našich lesních výpustných míst, ale vypustili jsme ji přímo v areálu záchranné stanice. Samička se nám odvděčila tím, že se nevydala "do světa", ale usídlila se v blízkém okolí, na naší velké zahradě a v přilehlém lesíku. Před pár dny, 16. října, oslavila rok od vypuštění a má za sebou už i úspěšný porod a odchov mláďat (bohužel, žádné z nich po ní parciální albinismus nezdědilo). Na stromech při hledání potravy ji stále vídáme téměř každý den a na rozdíl od jiných veverek nemáme žádný problém s její identifikací - kvůli bílému zakončení ocasu je i z velké dálky nezaměnitelná. Ke třem aktuálním snímkům "Bílého ocásku" na podzimem zabarvených stromech přidáváme i jeden snímek z dětství.