První nalezená veverčata se k nám v předchozích dvanácti letech obvykle dostala kolem poloviny března, a letošek nebyl výjimkou.
Včera jsme si pro ně jeli do Šestajovic, vesničky u Jaroměře, kde silný poryv větru shodil ze smrku hnízdo s pěti ani ne 7 dnů starými veverčími holátky. Už první pohled na ně ale nebyl optimistický. Péči o mláďata zjevně nezvládala už jejich veverčí matka, veverčata jsou totiž na zhruba polovině váhy, jakou by v tomto věku měla mít (místo cca 25 gramů mělo nejmenší z paterčat pouhých 10 gramů). Navíc hnízdo bohužel spadlo z velké výšky na asfalt, takže veverčata se v různé míře potloukla a navíc všechna ošklivě prochladla (v tomto věku nemají srst a bez matky, natož mimo hnízdo, nejsou schopná udržet tělesnou teplotu).
Jedna ze čtyř veveřích holčiček ve vrhu nám na následky vnitřního poranění zemřela v autě během převozu a o život bojuje i jediný klučina ve vrhu, s rozsáhlým hematomem po úderu do krku a hlavy. Jeho tři sestřičky jsou na tom o trochu lépe, vzhledem k extrémně nízkému věku, podvyživenosti a silnému prochladnutí si ale netroufneme vyslovit žádnou optimistickou prognózu, protože rizikových pro ně bude přinejmenším ještě několik nejbližších dní.
Jak ukazují fotografie, veverčátka jsou v tomto věku velká jako burský oříšek a při každém kojení, které je nutné v dvouhodinovém intervalu, vypijí jen půl mililitru (několik kapek) náhražky mateřského mléka.