PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 13 let existence od roku 2008 do konce roku 2020 prošlo 1.177 nalezených veveřátek z celé České republiky. Letos, v roce 2021, jsme zatím přijali 45 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2020 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Malá Pinky: 6 let od úspěšného vypuštění

(20.12.2020 - 11:02)
Ti, kdo už delší dobu čtou náš web či jeho facebookovou verzi, dobře znají divokou veverku pojmenovanou Malá Pinky. Tato hnědorezavá samička, nalezená v roce 2014 coby ztracené veverče v Říčanech, "prošla" naší záchrannou stanicí a po odkojení a vyléčení se jí dostalo vzácného privilegia - nevrátili jsme ji totiž do přírody na některém z našich výpustných míst v lesích, ale přímo na zahradě naší samoty. Malá Pinky nejen že návrat do přírody zvládla, ale okamžitě se usadila v sousedním akátovém lesíku a postupně se stala sebevědomou a suverénní vládkyní zdejšího veverčího teritoria. K naší velké radosti se neodstěhovala ani v následujících letech, a tak ji téměř denně vídáme na zahradě či přímo na parapetech za okny, protože občas přespává nejen ve stromových hnízdech, ale i v dutinách v dřevěném obložení stěn našeho domu. Od jejího vypuštění uběhlo už neuvěřitelných šest a půl roku, během nichž jsme pozorovali nejen ji, ale i spoustu jejích potomků, protože v každém z roků na svobodě minimálně jednou porodila. Jak dokazují přiložené snímky, málem už sedmiletá Malá Pinky je ve skvělé fyzické kondici a doufáme, že nás svou každodenní přítomností na zahradě bude těšit i v příštích dnech, týdnech a měsících. A jen pro zajímavost - hrdinku naší knížky ´Veveřácká kronika´, divokou veverku Pinky, jsme v přírodě pozorovali od zimy 2002 do dubna 2008, tedy necelých šest a půl roku. Její jmenovkyně (jméno Malá Pinky dostala proto, že má stejnou mahagonovou barvu kožíšku, jakou měla před lety Pinky) se jí tedy co do délky šťastného života v přírodě (i našeho pozorování) za pár týdnů vyrovná.

Malá Pinky na krmné plošině s krmítkem. Na stejné místo si pro potravu chodila před lety i Pinky, jen krmítko je novější. Malá Pinky odpočívající na střeše budky, kterou čtenáři Veveřácké kroniky znají pod jménem Špačkovník. Otisky zubů kolem vstupního otvoru do budky jsou od Pinky, jak je podrobně popsáno v jedné z kapitol knížky. Malá Pinky na javoru před okny domu. Na stejný strom si chodila pochutnat na javorová semínka i Pinky. Malá Pinky na javoru před okny domu. Na stejný strom si chodila pochutnat na javorová semínka i Pinky.