PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 13 let existence od roku 2008 do konce roku 2020 prošlo 1.177 nalezených veveřátek z celé České republiky. Letos, v roce 2021, jsme zatím přijali 27 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2020 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Trocha veverčí intimity

(18.04.2021 - 10:49)
Tentokrát vám nepředstavíme žádné z našich letos zatím dvaceti přijatých veverčat, ale veverku, která naší záchrannou stanicí prošla před dvěma lety. Samička, která dostala zvláštní jméno Mukařov (podle městečka, u nějž byla v lese nalezena), se k nám tehdy dostala coby pětitýdenní ztracené prochladlé mládě a po úspěšném vyléčení a dokojení se vrátila do přírody nikoliv na jednom z našich lesních výpustných míst, ale přímo u nás na zahradě.

K naší radosti se samička usídlila poblíž, v akátovém lesíku a tak už déle než rok sledujeme, jak život v přírodě zvládá. Loni poprvé porodila a úspěšně odchovala mláďata a o svůj letošní první vrh potomků se stará už sedm týdnů. Samička Mukařov má sice hnědou barvu (s rezavým lemováním bříška), tři její letošní potomci (dva kluci a jedna holčička) ale mají kožíšky (po otci) rezavé.

Čtyři Katčiny týden staré snímky zachycují něco, co se fotografovi podaří zachytit jen párkrát za život. Veverčí matka na nich stěhuje svého šestitýdenního potomka z jednoho hnízda do druhého, a protože vykulená holčička to ještě sama nezvládá, matka si ji přitáhne k sobě, sbalí ji do klubíčka pod sebe, jemně ji uchopí do tlamy za bříško a poslední zbytek cesty ji přenese. Na posledním snímku přebíhá Mukařov s holčičkou v tlamce po jednom z dřevěných visutých mostů mezi stromy v zahradě do okapu, protože mláďata tentokrát přestěhovala do hnízda přímo v dutině v dřevěném obložení našeho domu.

Dnes, po týdnu od pořízení snímků, se už všechna tři mláďata vydávají na první průzkumy okolí domu a denně je několikrát vídáme při hrách v korunách okolních stromů. Vidět veverku, kterou jsme vypiplali, po více než roce od jejího úspěšného vypuštění do přírody, je pro nás vždy silně emotivní zážitek, nemluvě o okamžicích, kdy můžeme pozorovat dokonce i mláďata, která zdárně vychovala...

Samička se snaží přitáhnout si k sobě svou šestitýdenní, ještě nešikovnou a kojenou veverčí holčičku. Druhý pokus o uchopení veverčete, na bříšku matky je viditelná (od kojení vystouplá) bradavka. Mládě už má matka sbalené do klubíčka pod sebou a chystá se ho uchopit do tlamičky. Úspěšný přenos šestitýdenního potomka po jednom z visutých dřevěných mostů, spojujících koruny stromů v naší zahradě.