PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 13 let existence od roku 2008 do konce roku 2020 prošlo 1.177 nalezených veveřátek z celé České republiky. Letos, v roce 2021, jsme zatím přijali 73 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2020 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Po útoku predátora

(02.05.2021 - 12:07)
Jedna z nejhorších věcí, jaké mohou veverčata "potkat", je útok kuny na hnízdo. Dvě veverčata na snímcích ho přežila, na rozdíl od jejich matky, která hnízdo bránila a dalších dvou sourozenců. Nebudeme zde podrobně vysvětlovat, proč jsme si útokem kuny na hnízdo jistí (bylo by to dlouhé a spíš na přednášku o tom, co - a jak - lze zjistit z vyzpovídání nálezců i prohlídky místa nálezu) a popíšeme jen hlavní symptom, který přežilá veverčata po útoku kuny na hnízdo mají. Jsou těžce traumatizovaná a doslova k smrti vyděšená, a to nejen těsně po události, ale ještě několik dní poté. Před každým kojením, když pro ně Káťa sahá do přepravky, se jim hrůzný zážitek vrací, stáčejí se na záda a brání se všemi čtyřmi tlapkami před "predátorem". Extrémní plachost a nedůvěra takovým mláďatům vydrží po celou dobu, kdy se o ně staráme a není vyloučeno, že taková zůstanou po celý život. Kromě "pocuchané" psychiky jsou ale obě veverčata, dnes již více než šestitýdenní kluk a holčička, ve skvělé fyzické kondici, nemluvě o nádherné husté srsti, která je pro veverčata z hor (jsou z Benešova u Semil, tedy z podhůří Krkonoš) typická.

Oba sourozenci dnes (neděle 2. května) po ranním kojení, po jedenácti dnech u nás. První trénink šplhu po provaze v kleci, kde sourozenci žijí. Brzy se přestěhují do vnitřní dva metry vysoké voliéry. Místo, kde veverčata popadala z dvacet metrů vysoké borovice (silný kmen bez větví vlevo). Nejméně patnáct metrů se veverčata řítila volným pádem bez naděje, že by jejich pád zbrzdily větve. V pozadí dcery paní Lukešové, které mláďata na zemi objevily. Veverčata z hor (či podhůří) mají vždy hustou srst. Obě krkonošská veverčata se chlubí i výtečnou fyzickou kondicí.