I mezi veverkami se vzácně lze setkat s "pygmejem", tedy s veverkou miniaturní velikosti. První se k nám dostal před osmi lety z pražské Hvězdy a důvodem jeho doslova trpasličího vzrůstu byla vrozená vada - deficit růstového hormonu či nefunkčnost některého (či některých) z jeho orgánů. Pět týdnů starý veveřáček vážil pouhých 33 gramů, tedy čtvrtinu v tomto věku obvyklé váhy a byl maličký jako myška, což dokazují i přiložené snímky (obzvlášť vypovídající je společná fotografie s vlašským ořechem). Slaboučkého veveřáčka jsme tehdy udrželi při životě pouhé dva týdny, než jeho organismus nevydržel a definitivně zkolaboval.
Náš druhý "pygmej", veverčí holčička nalezená před třemi týdny u Poříčí nad Sázavou, je naštěstí jiný případ. Nalezena byla v podobném věku (pět týdnů) a s podobnou váhou (40 gramů) jako výše popisovaný veverčí kluk, v jejím případě ale nebyla důvodem její miniaturní velikosti vrozená vada, nýbrž totální podvýživa. Zjevně se narodila slabé matce, která péči o mláďata nezvládala a měla málo mléka, takže veverčata jen přežívala a nerostla.
Kromě toho muselo mezi vypadnutím veverčí holčičky z hnízda a jejím nálezem člověkem uplynout několik dní, kdy bylo veverče úplně bez kojení, protože když jsme si pro ni k Sázavě přijeli, byla doslova jen pár minut od smrti hladem. Podařilo se ji ale stabilizovat a "nastartovat" a její stav se den po dni zlepšuje, takže pomalu dohání váhový deficit a dnes již má více než poloviční velikost oproti stejně starým veverčatům. Protože je již ve věku, kdy se kosterní růst zastavuje, zůstane oproti veverkám, které neprožily to co v dětství ona, trvale menší (tipujeme cca dvoutřetinovou velikost oproti standardu) a slabší, takže s největší pravděpodobností ji nevypustíme do přírody, ale dožije u nás.