Každoročně si přivezeme z celé ČR kolem osmdesáti nalezených veverčat, dospělá veverka se k nám ale dostane jen jednou za několik let. Důvod je jednoduchý: i když je dospělá veverka sebehůře poraněná, vždy ještě z posledních zbytků sil před člověkem, který by se jí pokusil pomoci, v hrůze uteče na strom... Výjimkou z tohoto pravidla jsou jen dospělé veverky sražené autem, u nich je ale náraz tunového auta do křehkého tělíčka v drtivé většině případů fatální a bezvládně ležící veverka do několika minut zemře na devastační vnitřní poranění.
Letos jsme ale byli aktéry malého zázraku. Do Českého ráje jsme si jeli pro rok starého veveřáka, sraženého autem na lesní silnici, stoupající k zámku Hrubá Skála. Veveřák byl v komatu a byť jsme (po několika předchozích zkušenostech s veverkami sraženými autemi) nevěřili, že si ho od nálezce převezmeme živého, zvládl i osmdesátikilometrový převoz k nám.
První dny byl veveřák zcela paralyzovaný a s velkými problémy zvládal jen krmení stříkačkou, léky ale zabraly a od čtvrtého dne se postupně začal zlepšovat. Veveří klučina měl totiž obrovské štěstí - z nárazu si odnesl jen těžký otřes mozku, bez zlomenin či vnitřního krvácení. I tak byl ale jeho "návrat k normálu" dlouhý a do plné zdravotní kondice se dostal až za necelé tři týdny. Svůj neplánovaný "pobyt v lázních" si ale krásně osrstěný veveřák samozřejmě užil, každodenně rozmazlován neomezeným množstvím ořechů a dalších veverčích pochoutek.
A protože zázrakem přežilý veveřák si zaslouží skutečný happy end, dočkal se ho i hrdina tohoto příběhu. Uzdraveného veveřáka jsme odvezli na místo, kde byl nalezen a vypustili ho do lesa, v němž se narodil a kde měl, až do srážky s autem, své teritorium. Okamžitě po vypuštění nám předvedl, že šplhat po kmenech stromů nezapomněl...