PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Kromě mláďat veverky obecné (těch jsme letos přijali už přes 50) se na nás často s prosbou o pomoc v krizových situacích (nemoc, poranění, vrozená vada apod.) obracejí i lidé, kteří doma chovají exotické veverky z různých částí planety. Vedle konzultací či zprostředkování medicínského zákroku (naposledy jsme asistovali při operaci zánětu drápového lůžka čikarího) u nás exotická veverčata - naštěstí jen velmi vzácně - stráví i několik týdnů v přímé Katčině péči.

Letošek je v tomto ohledu mimořádný, protože se k nám od jara už dvakrát dostala novorozená veverčata asijských veverek. V obou případech jejich matka zemřela nedlouho po porodu a veverčata byla v tak špatném stavu či tak malá ("holátka"), že převoz k nám byl jedinou šancí na jejich záchranu.

Nejprve se Katka starala o dvojčata (kluka a holku) veverky šedobřiché (Tamiops swinhoei), žijící v tropických částech Asie (Čína, Vietman, Laos). I v dospělosti drobnější druh teplomilné veverky (má nanejvýš 60 gramů a délku cca 10 cm) je charakteristický žlutými pruhy na těle a rodinným způsobem života, což je v přímém rozporu s veverkou obecnou, která žije striktně teritoriálně (laicky řečeno: samotářsky).

Péče o dvě novorozeňata veverky šedobřiché nebyla komplikovaná ani tak kvůli věku (byla už dvoutýdenní), ale kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu (jejich matka zemřela týden po porodu a chovatelka se je týden pokoušela dokrmovat sama, než získala kontakt na nás). U patnáctigramových slepých veverčat, "velkých" jako malíček lidské ruky, jsme - kromě kojení - zpočátku léčili aspirační pneumonii a řešili celkový stav na hraně kolapsu organismu a jejich celková stabilizace trvala několik náročných týdnů. Nakonec si u nás veverčata pobyla déle než měsíc a když jsme je předávali zpět jejich majitelce, byla již na pevné stravě a "v plné formě".

Ještě vzácnější akutní "případ" řešíme v posledních dnech. V pátek 4. srpna jsme si z Prahy přivezli dvě cca pětidenní holátka veverky Prévostovy (Callosciurus prevostii), vzácné a ohrožené stromové veverky žijící v Malajsii, na Sumatře a Borneu. Miniaturní 14 a 18 gramů vážící holátka, dlouhá 7 centimetrů, se k nám naštěstí dostala rychle, jen několik hodin po smrti matky (jak se u starších veverek stává, jejich organismus už nemusí porod zvládnout), protože ale matka už během těhotenství nemohla být v dobré kondici, jsou i ony v kritickém stavu.

Po dvou dnech u nás se nám obě veverčata podařilo stabilizovat, jakoukoli prognózu budoucího vývoje si ale netroufneme vyslovit (pětidenních mláďat veverky obecné Katka sice odchovala už několik desítek, i u nich je to ale vždy nesmírně náročný proces s předem nejistým výsledkem). Šanci na přežití dvou veverčích holátek trochu zvyšuje alespoň to, že jde o samičky - u takto miniaturních mláďat je totiž péče o "holčičky" jednodušší než o "kluky", především při jejich ručním "čůrání", které se musí provádět několikrát denně.

Celá situace má i trochu "mystický" rozměr. Veverka Prévostova s výrazně cihlově červeným břichem a tlapkami je totiž právem považována za nejkrásnější ze všech téměř 300 druhů veverek, které na planetě žijí (její starší český název byl Veverka nádherná) a Katka má už mnoho let přímo nad postelí fotografii veverky Prévostovy, kdysi pořízenou v jedné české ZOO. Když si před dvaceti lety snímek zarámovala a věšela si ho na zeď, nemohlo ji ani ve snu napadnout, že jednou bude pod stejnou fotografií osmkrát denně brát do ruky a kojit "Prévostova" holátka...