Víte, v kterém ročním období jsou divoké veverky nejšťastnější? Právě teď, tedy na podzim. Důvodů je víc, a tady jsou ty hlavní.
Samice se na podzim poprvé po dlouhých prvních devíti měsících roku konečně mohou věnovat jen samy sobě. Od ledna do září jsou totiž buď těhotné nebo pečují o mláďata ze dvou (a někdy dokonce i tří) vrhů za sebou. Péče o potomky je náročná (obzvlášť u druhých vrhů, kdy už jsou samice oslabené z prvního porodu i kojení) a pro organismus veverčích matek vyčerpávající, a podzim je jediným ročním obdobím, kdy si mohou odpočinout a nabrat síly.
Samci se sice o mláďata starat nemusí (veverky jsou teritoriální, takže samec se svými potomky vůbec nepřijde do kontaktu), od ledna až do léta jsou ale plně zaneprázdněni rituály spojenými s pářením. Neúnavně pročesávají krajinu a hledají samice svolné k nakrytí a k tomu se často dostávají do konfliktů i soubojů s jinými samci, kteří se snaží o totéž.
Podzim, tedy tři měsíce od poloviny září do konce roku, je tak pro veverky jediným šťastným a harmonickým obdobím klidu a regenerace. Přispívá k tomu i fakt, že jde o jediné období roku, kdy jim příroda skýtá nadbytek jídla. Dozrávají lískové i vlašské ořechy (veverky je milují), rostou houby, lesy jsou plné šišek, javorových semen i bukvic a další přirozené veverčí potravy. Po obobí letních veder a sucha je v přírodě i dostatek vody, kterou veverky několikrát denně potřebují k zapíjení.
Ideální je pro ně i podzimní počasí. Veverky jsou na podzim již přelínané na zimní srst, která je huňatější a teplejší a protože s ní veverky bez problémů zvládají i silné zimní mrazy, jsou pro ně podzimní teploty doslova relaxační. A svítí-li některý den podzimní sluníčko, veverkám slastně se vyhřívajícím na osluněné větvi v koruně stromu už nic nechybí ke štěstí....
Potkáte-li proto na podzim veverku, přejte jí její tříměsíční štěstí. Už na přelomu roku totiž může dojít k prvním pářením a v lednu se pozvolna rozběhne další koloběh soubojů o samice, námluv, těhotenství, porodů, kojení a náročné péče o veverčata...