O tom, zda ztracené veverče přežije, rozhodují hned na počátku dva úplně náhodné faktory. Prvním je místo, kde veverče z hnízda vypadne - stane-li se tak v městském parku, na zahradě či v chatové oblasti, je šance na to, že si mláděte někdo všimne, vysoká, zatímco třeba v lese naopak téměř nulová. Druhým neovlivnitelným faktorem je chování nálezce veverčete, který by sice (i ze zákona) měl okamžitě kontaktovat záchrannou stanici, realita je ale od správného postupu bohužel leckdy na hony vzdálená.
Dokladem výše napsaného je osud našich dalších letošních přijatých "holátek", při nálezu cca 7 dní starých veverčat, která jsme si před necelými třemi týdny (ve středu 3. července) dovezli z Plumlova na Moravě. Hnízdo se čtyřmi ještě neosrstěnými veverčaty shodil ze stromu vítr při silné noční bouřce a protože se tak stalo v parčíku u kostela, mělo slušnou šanci na objevení. Hnízdo sice opravdu někdo neznámý našel, nechal ho ale i s veverčaty na zemi a jen ho různě nesmyslně přemisťoval po parku, dokud ho po dalších dvou dnech neobjevily děti a nepředaly ho rozumným lidem, kteří na internetu našli kontakt na nás.
Dva dny bez kojení jsou ale u miniaturních dvacetigramových "holátek" (menších než ženský malíček), která by veverčí matka za tu dobu nejméně desetkrát kojila, fatálně dlouhá doba, nemluvě o tom, že ještě nemají narostlou srst, takže sama v hnízdě bez hřející matky nedokáží udržet tělesnou teplotu a začnou jim z chladu kolabovat vnitřní orgány. Ve chvíli, kdy se veverčata konečně dostala "k lidem", tak byla na pokraji smrti hladem a kompletně prochladlá.
První z "holátek" proto přes veškerou snahu bohužel zemřelo nedlouho po převozu k nám, druhé následující noc a je svým způsobem zázrak, že se dvě další podařilo udržet živá. Dnes, po 19 dnech, už veverčata (klučina a holčička) váží 53 a 54 gramů a byť jsou obě ve stabilizovaném stavu, zdaleka ještě nemají vyhráno. Držte jim palce!