PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za dosavadních 17 let existence (od začátku roku 2008 do konce roku 2024) prošlo 1.402 nalezených veveřátek z celé České republiky.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2024 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Veverčí holátka z Plumlova

(21.07.2024 - 11:41)
O tom, zda ztracené veverče přežije, rozhodují hned na počátku dva úplně náhodné faktory. Prvním je místo, kde veverče z hnízda vypadne - stane-li se tak v městském parku, na zahradě či v chatové oblasti, je šance na to, že si mláděte někdo všimne, vysoká, zatímco třeba v lese naopak téměř nulová. Druhým neovlivnitelným faktorem je chování nálezce veverčete, který by sice (i ze zákona) měl okamžitě kontaktovat záchrannou stanici, realita je ale od správného postupu bohužel leckdy na hony vzdálená.

Dokladem výše napsaného je osud našich dalších letošních přijatých "holátek", při nálezu cca 7 dní starých veverčat, která jsme si před necelými třemi týdny (ve středu 3. července) dovezli z Plumlova na Moravě. Hnízdo se čtyřmi ještě neosrstěnými veverčaty shodil ze stromu vítr při silné noční bouřce a protože se tak stalo v parčíku u kostela, mělo slušnou šanci na objevení. Hnízdo sice opravdu někdo neznámý našel, nechal ho ale i s veverčaty na zemi a jen ho různě nesmyslně přemisťoval po parku, dokud ho po dalších dvou dnech neobjevily děti a nepředaly ho rozumným lidem, kteří na internetu našli kontakt na nás.

Dva dny bez kojení jsou ale u miniaturních dvacetigramových "holátek" (menších než ženský malíček), která by veverčí matka za tu dobu nejméně desetkrát kojila, fatálně dlouhá doba, nemluvě o tom, že ještě nemají narostlou srst, takže sama v hnízdě bez hřející matky nedokáží udržet tělesnou teplotu a začnou jim z chladu kolabovat vnitřní orgány. Ve chvíli, kdy se veverčata konečně dostala "k lidem", tak byla na pokraji smrti hladem a kompletně prochladlá.

První z "holátek" proto přes veškerou snahu bohužel zemřelo nedlouho po převozu k nám, druhé následující noc a je svým způsobem zázrak, že se dvě další podařilo udržet živá. Dnes, po 19 dnech, už veverčata (klučina a holčička) váží 53 a 54 gramů a byť jsou obě ve stabilizovaném stavu, zdaleka ještě nemají vyhráno. Držte jim palce!

Čtyřčata těsně po převozu k nám. Tehdy jim bylo cca 7 dní, byla kratší než malíček ženské ruky a vážila 20 gramů. Zbylá dvě veverčata dnes, po 18 dnech u nás. Již jsou osrstěná, stále ale ještě mají zalepené oči (oči se jim rozlepí po dosažení 4 týdnů). Necelé 4 týdny stará veverčata v poměru s lidskou dlaní. Přeživší veverčata ve věku 17 dnů.