PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Málokdo ví, že veverčí "čas" ubíhá v dětství mnohonásobně rychleji než ten lidský, a tak i pouhý jeden den bez kojení znamená u ztraceného mláděte obrovský nápor na jeho křehký organismus. Přidá-li se k tomu horké počasí (spojené s extrémně rychlou dehydratací) a další letní "nástrahy" v podobě nejrůznějších parazitů či much (kladoucích na veverče vypadlé z hnízda vajíčka, z nichž se rychle líhnou larvy, zalézající do tělesných otvorů veverčete a "rozežírající" ho zaživa), není výjimkou, že ztracené veverče nepřežije mimo hnízdo déle než den (či nanejvýš dva).

Necelé tři týdny starý veverčí klučina, který byl ve čtvrtek 3. července nalezen na zemi pod stromem v Ledečku u řeky Sázavy, byl sice vyhublý a prochladlý, ale jeho horší zdravotní stav jsme přičítali špatné kondici jeho matky (u druhých vrhů už jsou veverčí samičky vyčerpané z prvního jarního porodu a tak jsou "letní" mláďata většinou slabší a celkově problémovější než ta "jarní"). Že důvodem jeho vyškrábání se z hnízda a pádu na zem nebyla náhoda, ale hlad (po smrti matky), jsme bohužel zjistili až o čtyři dny později, v pondělí 7. července, kdy stejný nálezce pod stejným stromem objevil další dvě veverčata.

Zatímco ve čtvrtek nalezené veverče už bylo v pondělí stabilizované a poprvé začalo výrazněji přibírat na váze, jeho dva sourozenci byli v podobně zuboženém stavu jako (na historických snímcích zachycení) vězni vracející se z koncentračních táborů. Veverčí kluk a holčička měli po pěti dnech bez kojení poloviční váhu než jejich dříve nalezený bráška, byli zcela podchlazení, apatičtí a kdyby k jejich nálezu došlo jen o hodinu či dvě později, byli by už mrtví.

Pokus o záchranu takto zubožených veverčat zhruba odpovídá tomu, co se s lidskými pacienty děje na JIPce. Okamžitě u nás dostali "kapačku" (podkožní infůzi), várku podpůrných medikamentů, postupně jsme je rozehřáli a následovalo opatrné zavodňování rehydratačním roztokem a poté v cca půlhodinových intervalech opatrné "spouštění" jejich zažívacího traktu malými dávkami speciální náhražky mateřského mléka. "Nastartovat" takto vyčerpaný organismus je totiž extrémně složité a nic se nesmí uspěchat, protože jakákoli nepředloženost by veverče zabila...

V minulosti se k nám už mláďata, která byla několik dní bez potravy, několikrát dostala a tak jsme věděli, že po takto extrémně dlouhé "hladovce" více než na šikovnosti lidského pečovatele záleží na genetické výbavě, s jakou se veverčata narodila. Drtivou většinu mláďat by v letním horku zabily už tři dny bez kojení, takže pětidenní "hladovku" zvládne přežít opravdu jen mládě s výjimečně "tuhým kořínkem".

Jak ukazují první tři ze čtyř přiložených snímků, dnes, tedy po deseti dnech od prvního (klučina) a šesti dnech od druhého (kluk a holčička) nálezu, k naší velké radosti všechna tři veverčata stále žijí. První klučina, který byl bez jídla jen cca dva dny, je nejen z nejhoršího venku, ale je už ve slušné kondici. Jeho dva sourozenci, kteří slepí a hladoví marně čekali v hnízdě na příchod matky dlouhých pět dní, jsou stabilizovaní, ale vyhráno ještě zdaleka nemají. To, že stále žijí a den po dni se zlepšují, je dobré znamení, tak dlouhá hladovka ale mohla fatálně poškodit některý z jejich vnitřních orgánů, což se ještě může neblaze projevit v následujících dnech a týdnech. Před sebou totiž mají ještě dlouhých 5 týdnů kojení a teprve poté je čeká přechod na pevnou stravu, který funkčnost jejich organismu definitivně prověří.

A věřte nám, že i když jsme za uplynulých 18 let s veverčaty viděli už leccos, některé zážitky jsou pro nás stále stejně srdcervoucí jako napoprvé...