PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Když jsme s Katkou na konci roku 2007 založili rodinnou záchrannou stanici pro veverčata Pinky, netušili jsme, že nám toto "hobby" zaplní tak dlouhou část života. Dnes jsme o 18 let starší a staniční "počítadlo" ukazuje 1.450 přijatých veverčat, tedy v průměru cca 80 chlupáčů ročně.

S tím, jak člověk stárne, se ale jeho fyzické síly snižují a i nás po těch osmnácti hektických letech definitivně "dostihla" únava, kdy už nedokážeme na sto procent fyzicky zvládnout to, co péče o veverčata i vše další s tím spojené obnáší. O nevratném kroku jsme vážně uvažovali už předchozí dva roky a tentokrát už ho neodložíme, takže k 31. prosinci 2025 naše záchranná stanice ukončí činnost.

Stovky "veveřáckých" příspěvků zde na Facebooku i na našem webu byly předchozích 18 let vždy psány v množném čísle. Záchrannou stanici Pinky jsme s Káťou v roce 2007 založili společně a ve veřejném prezentování výsledků našeho snažení jsme se pod ně vždy podepisovali oba, ne každý ale ví, že výrazně větší množství práce v ní odvedla ona. Proto je tento text mým osobním holdem mé ženě Kátě.

Jen málokdo si totiž umí představit, co péče o veverčata v oněch 18 letech obnášela. Nejen každoročně od března do října ani na jediný den neustávající kojení veverčat odkázaných na náhražku mateřského mléka, ale i neustále se opakující čištění klecí a voliér, každodenní praní plédů a pelíšků (v nichž jsou veverčata uložena), stavbu (a pravidelnou údržbu) voliér a jejich vybavení, léčbu a rehabilitaci nemocných veverčat či údržbu lesních výpustných míst s doplňováním krmítek.

V "číslech" je to ještě názornější - za těch 18 let máme za sebou cca 300.000 naježděných kilometrů po celé republice při jízdách k nálezcům mláďat, téměř 250.000 jednotlivých kojení veverčat, 3.500 zaplněných praček s veverčími plédy a pelíšky, cca 1.000 mytí a čistění voliér a klecí, 3 tuny naloupaných vlašských ořechů či přes 8.000 často dlouhých telefonátů nejen s nálezci veverčat, ale i s těmi, kdo chtěli poradit ohledně budek, krmení i péče o veverky. A o to fyzicky i psychicky náročnější z výše vypsaného - tedy o kojení, léčbu, praní, mytí a čištění - se celé ty roky starala Káťa...

A co přijde teď? K 31. prosinci naše záchranná stanice ukončí hlavní činnost, tedy příjem nalezených veverčat. Samozřejmě u nás ale dožijí "nashromážděné" hendikepované veverky z předchozích let a momentálně tu máme i dvě poslední letošní mláďata, která vypustíme do přírody na jaře (kvůli jejich nízkému věku to letos nešlo).

Propagaci veverek i poradenství se budeme věnovat dál (v pozměněné podobě bude fungovat náš web i tato FB-stránka) a stejně tak budeme nadále rozmisťovat potravu do krmítek na našich výpustných místech v lesích (některé veverky se k nim vracejí i mnoho měsíců po vypuštění). To vše už ale (na rozdíl od záchranné stanice s nutnými náklady v řádu několika statisíců korun ročně) zvládneme z vlastních zdrojů, a tak zmizí důvod využívat štědrosti druhých a přijímat sponzorské příspěvky.

Ve chvíli, kdy jsme se definitivně rozhodli o ukončení činnosti, jsme proto v bance podali výpověď k ukončení našeho staničního účtu. Dozvěděli jsme se, že výpověď je měsíční a staniční účet tedy přestane fungovat někdy kolem 6. prosince. Některé sponzory, kteří nám pravidelnými měsíčními příspěvky pomáhali chod stanice financovat, známe a všechny jsme o ukončení činnosti stanice informovali mailem. Je ale i několik takových, kteří nám pravidelně přispívají "anonymně", tedy bez toho, že by se k pomoci přihlásili. Ti se o ukončení chodu záchranné stanice dozvědí z tohoto textu a i kdyby ho přehlédli a nezrušili ve své bance trvalý příkaz, sponzorské příspěvky odeslané po 6. prosinci (kdy náš staniční účet zanikne) se jim vrátí zpět na jejich účet.

Na závěr chceme poděkovat všem, kteří nám za těch 18 let jakkoliv pomohli. Sami jsme zvládli leccos, ale bez finanční i materiální pomoci řady lidí by veverčat, kterým jsme pomohli, nebylo zdaleka takové množství.

A samozřejmě platí to, co je už léta naším mottem. Nejen Pinky, hrdinka naší knížky ´Veveřácká kronika´, ale všechny veverky mají totiž jedno společné - jsou to ta nejbáječnější stvoření žijící nejen na této planetě, ale určitě i v celém obřím vesmíru. Mějte je prosím rádi stejně jako my!

Petr a Káťa