PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 14 let existence (od roku 2008 do konce roku 2021) prošlo 1.250 nalezených veveřátek z celé České republiky. V roce 2022 jsme zatím přijali dalších 55 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2021 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




V peřinách

(25.11.2012 - 10:08)
Instinkty, velící zateplit si důkladně hnízdo, neztrácejí nejen veverky trvale žijící v zajetí, ale dokonce ani veverky těžce handicapované. Na snímcích je hnízdo, které si společně postavily (slepá a hluchá) samička Játrovka a (slepá a mentálně postižená) samička Líza. Jako základ jim posloužil zavěšený košík (z prodejny IKEA) a jako vycpávku použily kombinaci surového vlněného česance a kokosového vlákna (kokosové vlákno na rozdíl od sena nedrží vlhkost). Hnízdo si Játrovka s Lízou zaplnily zateplovacím materiálem tak důkladně, že by v něm pravděpodobně bez problémů šťastně přečkaly i konec světa...

Zub

(20.11.2012 - 10:50)
Černého veverčího kluka našla 6. května paní Komínková z Brna-Kohoutovic v lese pod stromem vypadlého z hnízda společně se sourozencem, který zemřel okamžitě po pádu. Pro potlučeného, vysíleného a těžce podvyživeného 4 týdny starého veveřáčka jsme si okamžitě dojeli a svedli pak dlouhý a komplikovaný boj o jeho záchranu. Veveřák měl postupně několik zdravotních komplikací, prodělal mimo jiné i zánět slinných žláz a po přechodu na pevnou stravu se mu zlomil hlodák (proto jsme ho pojmenovali Zub). Kvůli opakované léčbě promeškal obvyklý termín vypuštění spolu se stejně starými mláďaty na začátku července (do přírody mláďata vracíme ve 3 měsících věku), a tak se postupně "seznámil" ještě se třemi dalšími skupinami mladších veverčat, s nimiž se vždy (marně) připravoval na vypuštění. Do plné zdravotní kondice, kdy jsme si byli jistí, že je opravdu schopen se o sebe v přírodě stoprocentně postarat, se Zub dostal až na začátku října, tedy až jako půlroční teenager. Vzhledem k jeho těžkému osudu jsme se nakonec rozhodli pro mimořádné řešení a nevypustili ho na některém z výpustných míst, ale přímo u nás na zahradě, v areálu záchranné stanice, abysme ho ještě nějaký čas měli "pod dohledem". K naší velké radosti zatím Zub ze zdejší lokality neodešel a žije v budkách a hnízdech přímo na stromech na zahradě i v přilehlém akátovém lese. Za poslední měsíc jsme ho vždy alespoň krátce viděli každý den, při obvyklých činnostech divokých veverek (sháňka potravy, zateplování hnízda...). Dnes Zub oslavil první měsíc na svobodě, což připomínáme jak jeho úplně první fotografií z května (po přijetí k nám), tak několika snímky z posledních dní, na nichž se v lese předvádí již jako skutečný Tarzan.

Bílá bříška

(15.11.2012 - 11:57)
Série pěti snímků výmluvně dokumentuje, co každé ráno při příchodu do komplexu s voliérami s handicapovanými veverkami uvidíme hned jako první.

Connie v listopadu

(11.11.2012 - 10:44)
Divokou veverku Connie pravidelně pozorujeme už tři roky. Její rodiče, samička Cookie a samec Moss, se k nám v roce 2008 dostali coby nalezená mláďata a na podzim téhož roku jsme je po dokrmení a vyléčení vypustili přímo v areálu záchranné stanice. Oba v sousedním akátovém lese přečkali zimu a na jaře 2009 Cookie vyvedla mláďata. Jedna z narozených dcer, hnědorezavá samička Connie, území ani po dospění neopustila a postupně ho převzala za vlastní. Ve třech následujících letech (2010, 2011, 2012) Connie vždy nejméně dvakrát porodila a úspěšně tedy vychovala již několik generací mláďat. Connie si staví hnízda na stromech v nejbližším okolí a pro pochoutky si často přichází na některé z krmítek, které u nás na zahradě mají divoké veverky k dispozici. Na snímcích z tohoto týdne to tříleté Connie v korunách podzimně zbarveného modřínu a dubu mimořádně sluší.

Krmítko pro veverky

(06.11.2012 - 09:55)
Na jaře a v létě pomáhají ztraceným veverčatům záchranné stanice, na podzim a v zimě ale může divokým veverkám efektivně a jednoduše pomáhat opravdu každý. Pokud někde ve vašem okolí (zahrada, park, les) prokazatelně žijí divoké veverky, zjednodušíte jim období horší dostupnosti potravy v chladných měsících instalací speciálního krmítka. Protože krmítko kvůli jeho konstrukci nedokáže žádné jiné zvíře než veverka otevřít, máte jistotu, že potrava v něm posloužila právě veverkám a podle mizejícího obsahu též poznáte, zda veverky krmítko opravdu používají. Krmítko si průměrně šikovný kutil dokáže vyrobit sám, návod i s nákresem je umístěn zde na našem webu (v sekci "Jak vyrobit veveří krmítko") včetně soupisu toho, jakou potravu do něj vkládat. Ti, kdo na výrobu krmítka nemají čas či schopnosti, si ho mohou jednoduše objednat na našem oblíbeném e-shopu Zelená domácnost (http://www.zelenadomacnost.com/detail/123-Krmitko-pro-veverky-%E2%80%93-robustni-a-trvanlive/). Na případné otázky týkající se krmítka vám rádi odpovíme (mail: pinky@veveratka.cz) a uvítáme i každou informaci o tom, zda vámi umístěná krmítka veverky používají.

Játrovka

(01.11.2012 - 10:50)
V postupném "podzimním" představování veverek, které u nás ve stanici žijí trvale, dnes přišla řada na samičku Játrovku. Přivezli jsme si ji na jaře 2011 jako 3 týdny staré těžce nemocné mládě s vrozeným částečným poškozením jater. Nefunkční játra nedokáží odfiltrovat z krve všechny škodlivé látky, ty se v těle hromadí a spouštějí řetězovou reakci v podobě poškození nervových buněk, epileptických záchvatů a poškození dalších orgánů. Játrovka ještě v dětství zázrakem přežila několik těžkých epileptických záchvatů, které ji postupně zbavovaly jednotlivých "smyslů" - nejprve oslepla na jedno oko, později na druhé a po dalším ohluchla. Tím se ale zatím naštěstí cyklus "destrukce" zastavil, a ač od té doby měla záchvatů ještě několik, její zdravotní stav už nezhoršily. Se svým handicapem se ale Játrovka naučila šťastně a spokojeně žít - voliéru si "osahala" podle pachových stop své spolubydlící, veverky Lízy, a tak by laik vlastně ani nepoznal, že je slepá a hluchá. Běhá po svých naučených trasách po větvích takřka stejně rychle jako zdravá veverka a protože je schopná sama přijímat pevnou potravu, nepotřebuje momentálně žádnou speciální péči. V pětimetrové venkovní voliéře s Lízou žije letos od jara (do té doby jsme ji měli ve voliéře uvnitř domu) a pobyt na "čerstvém vzduchu" jí mimořádně svědčí, jak je ostatně na fotografiích vidět na její nádherné zimní srsti s úžasnými závěsy na uších.