PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

O osudu samičky se zvláštním jménem Larva jsme od srpna psali již několikrát. Takhle jí to slušelo o Vánocích ve venkovní voliéře na sněhu. Protože kvůli mnoha zdravotním komplikacím v dětství zůstala Larva droboučká, je lískový ořech (s trochou nadsázky) velký skoro jako její hlava...

Zhruba jednou za měsíc se do míst, kde se narodil, přichází vždy "na skok" podívat syn divoké veverky Connie. Narodil se letos v únoru a protože nezaměnitelnou barvu a podobu zdědil po matce, je snadno identifikovatelný. Na prvním snímku, foceném v neděli, je 10 měsíců starý veveřák v plné síle a kráse na jednom z visutých mostů na zahradě. Na třech dalších snímcích je týž veveřák zachycen letos na začátku dubna, v ještě dětském věku 6 týdnů. Na jednom z "dětských" snímků vykukuje z budky (na střeše budky nad ním mláďata hlídá matka Connie), na dalších dvou fotografiích jsou jeho první nešikovné krůčky po kmeni ořešáku nad budkou.

Takhle to vypadá, když si divoká veverka udělá pohodlí při jídle. Na snímku je veveřák Zub, před dvěma měsící vypuštěný do přírody, v koruně vysokého lískového keře. Zub se pohodlně uvelebil mezi dvěma větvemi, zapřel se vysoko vytrčenou pravou nohou a vychutnává si lískový ořech. K naprosté spokojenosti mu chybí snad už jen termoska s kávou...

V roce 2012 jsme do naší specializované záchranné stanice přijali 106 mláďat veverek a 3 plchy z celé ČR, tedy celkem 109 chlupatců. Ze 106 veverčat bylo 57 "holek" a 49 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena černá (43 mláďat), rezavá (38) a hnědorezavá (19). Většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování náhražkou mateřského mléka.

Ze 106 mláďat jsme při životě udrželi 72 (u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu, nebo s těžkými zraněními neslučitelnými se životem). Z těchto 72 veverčat jsme 68 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody a 4 (s různými zdravotními handicapy) natrvalo zůstala v záchranné stanici.

Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2012 jsme vyjeli do všech krajů ČR, přičemž ten nejvzdálenější výjezd (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedl až do Jeseníků, k Šumperku. Na 83 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata, čtyřčata a paterčata) jsme letos najeli více než 12.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - například v červenci jsme pro mláďata vyjížděli 22x.

Veškerou činnost v záchranné stanici, která nám zabere ročně několik tisíc hodin, vykonáváme ve dvou jako hobby ve "volném" čase, a samozřejmě zadarmo. Přesto máme řadu nákladů, které nelze nijak obejít a musíme je uhradit - benzín, v zahraničí kupovanou drahou speciální náhražku mateřského mléka, potravu pro starší mláďata (všechna u nás před vypuštěním žijí minimálně do věku 3 měsíců), léky, materiál na stavbu budek a krmítek na výpustných místech apod. Letos jsme za tyto nutné potřeby zaplatili 81.000 Kč a k tomu jsme dokončili stavbu 4 nových voliér pro handicapované veverky (30.000 Kč jsme za ně zaplatili už na konci roku 2011, letos jsme za jejich dokončení doplatili 15.000 Kč), takže naše skutečně zaplacené výdaje za rok 2012 činily 96.000 Kč.

Jediná "stálá" částka, kterou dostáváme jako příspěvek na práci záchranné stanice, činí 20.000 Kč ročně. Rozdíl mezi zaplacenými náklady (96.000 Kč) a příspěvkem na naši činnost (20.000 Kč) tak jen za rok 2012 dosáhl 76.000 Kč, které musíme získat jinak či doplatit "z rodinné kasy".

Peníze na pokrytí tohoto "prodělku" sháníme co nejvíce vlastním přičiněním. Prodáváme naši knihu "Veveřácká kronika" a zbyde-li nám chvíle času, jezdíme "s kasičkou" vybírat na různé charitativní akce, ale samozřejmě to nestačí. Proto prostřednictvím našeho webu vždy dvakrát ročně nabízíme těm, kterým naše práce přijde smysluplná, možnost naši práci jakkoliv finančně či materiálně podpořit.

Základní způsoby možné podpory najdete podrobně vypsané zde na webu v rubrice nazvané "Jak nám můžete pomoci" tady

Jsme vděčni za jakoukoliv částku a předem děkujeme i jen za váš čas strávený četbou tohoto nedlouhého textu.

Současně touto cestou znovu DĚKUJEME všem těm, kteří nám již letos (2012) i v minulosti jakýmkoli způsobem pomohli. I díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.

S veverčím pozdravem
Katka + Petr

O veveřákovi Zubovi, kterého jsme před 6 týdny vypustili přímo v areálu naší záchranné stanice, jsme podrobněji psali ob jednu zprávu níže (20. listopadu). Zub se od té doby proměnil v opravdového "desperáta", který téměř každý den podniká loupežné výpravy k voliérám s handicapovanými veverkami. Na dnešních snímcích je zachycen Zubův "útok" na jeden z visutých drátěných výběhových tunelů, v němž si před časem postavila hnízdo jedna z trvalých obyvatelek stanice, samička Busy. Zub nejprve skrz pletivo šikovně vytahal surový vlněný česanec, kterým si veverky kvůli jeho dokonalým hřejivým vlastnostem vycpávají pelíšky a poté si ho odnosil do nedalekého hnízda v koruně vysokého stromu, pokrytého břečťanem. I ten nejdrsnější partyzán totiž potřebuje po úspěšné záškodnické výpravě nabrat síly v teplém spacáku...