V polovině sezóny
(29.05.2013 - 17:16)
S veverčaty utíkají hodiny, dny, týdny i měsíce jako splašené, a tak už je za námi "jarní" polovina sezóny mláďat. V přírodě se totiž ty "nejrychlejší" samice v těchto dnech již chystají k porodům letošních druhých vrhů mláďat, a tak nám druhá vlna výjezdů pro nalezence (a následné hektické péče o ně) vypukne kolem poloviny června. Už "jarní" mláďata nám ale dala pořádně zabrat - z celé ČR jsme si během tří měsíců postupně přivezli 53 nalezenců, v širokém věkovém rozmezí od 7 dní do cca 6 týdnů. Původní obrovská převaha "kluků" se ve statistice nakonec změnila na vyrovnanější poměr 34:19, a pokud by vás zajímalo barevné spektrum srsti, bylo 22 mláďat černých, 9 hnědých a 22 vzorově "po veverkovsku" rezavých. Ti nejstarší z nalezenců se již brzy vrátí do přírody, první letošní vypouštění plánujeme na období kolem 10. června.
Tak jako každý půlrok, i tentokrát využíváme této příležitosti k upozornění na text "Jak nám můžete pomoci" (příslušný odkaz najdete ve sloupku vlevo), kde je detailně vysvětleno, jakým způsobem naši péči o veverky financujeme a jak nás v případě zájmu můžete podpořit. Ti, kdo chtějí spojit "příjemné s užitečným", mohou vyřešit přemýšlení nad dárkem svým blízkým či přátelům objednáním naší knihy "Veveřácká kronika", kterou jsme vydali vlastním nákladem a veškerý výtěžek z jejího prodeje vracíme "veverkám". Na speciální objednací stránce knihy (veverackakronika.bloudil.cz) si můžete přečíst i desítky ohlasů těch, kdo již "Veveřáckou kroniku" četli a dělají jí tak ničím nezaplatitelnou reklamu.
I touto cestou též DĚKUJEME všem, kdo nám jakýmkoli způsobem (finančně, materiálně, koupí knihy) pomohli v naší "veverčí" práci, protože bez vašeho přispění by počet k nám přijatých veverčat byl mnohem nižší.
Leakey
(22.05.2013 - 14:54)
Rezavý sameček Leakey patří k těm veverčatům, která měla štěstí v neštěstí. Vypadl v Praze z hnízda na vysokém stromě a při pádu se ošklivě udeřil do hlavy o tvrdou zem, takže nálezci - a zprvu i my - mysleli, že jeho stav je beznadějný. Kromě poškození mozku se rychle objevily i další komplikace - tou nejhorší byla neprůchodnost močových cest, kdy po marném pokusu o cévkování byla nakonec nutná narkóza a punkce močového měchýře. Leakey ale projevil neuvěřitelnou vůli k životu, všechno překonal, pomalu sílil a po téměř dvou měsících u nás z něj vyrostl veveřák, který je na první pohled neodlišitelný od zdravých mláďat. Do lesa se Leakey samozřejmě již nikdy nepodívá, protože kromě slabší tělesné konstituce mu zůstaly i následky dané poškozením mozku (hyperaktivita, nesoustředěnost, výpadky paměti), kvůli nimž by v přírodě neměl šanci přežít. Leakey je ale šťastný a jako správný punker důkladně likviduje všechny drobné předměty, které zapomeneme v jeho dosahu. Věříme, že je před ním ještě dlouhá řada urputných zápasů s papírovými krabičkami, na něž se vrhá s neutuchajícím nadšením a svádí s nimi ve většině případů vítězné bitvy...
Bratři v triku II
(14.05.2013 - 15:17)
Výjimečné postavení mezi "našimi" 42 letos nalezenými veverčaty mají klučičí trojčata, která jsme si přivezli 2. dubna z Chomutova (den poté jsme zde o nich psali ve zprávě "Bratři v triku"). Třem holátkům tehdy bylo pouhých 8 dní, tedy byli o několik týdnů mladší, než je obvyklý věkový průměr nalezenců a pohybovali se na nejnižší hraně věku, kdy lze veverče bez matky teoreticky udržet při životě. Takto malá mláďata se k nám dostávají jen zcela výjimečně (cca jedenkrát za rok) a vyžadují doslova "piplavou" péči s využitím všech zkušeností, které jsme za předchozí roky při práci s veverčaty získali. Protože odchov takto malých mláďat vždy považujeme tak trochu za zázrak, čekali jsme se zveřejněním další zprávy až do chvíle, kdy si budeme jistí, že jejím napsáním už nic "nezakřikneme". Ta chvíle přišla dnes, a tak již můžeme prozradit, že mrňata z Chomutova nejen přežila, ale vyrostli z nich nádherní, zdraví a silní (momentálně 7 týdnů staří) veveřáci. Všichni tři si ještě pochutnávají na speciální náhražce mateřského mléka, zhruba do týdne by ale měli postupně přejít na pevnou stravu a pak je čeká další přinejmenším měsíc trvající příprava na návrat do přírody. A jako by nám trojčata chtěla udělat obzvláštní radost, dvěma z nich narostly efektní dvoubarevné ocasy, rezavé s černým zakončením... Na čtveřici snímků jsou jednak "bratři v triku" těsně po přijetí k nám (tedy staří 8 dní), na společné fotografii je jejich současná podoba, na třetím snímku je dnešní ranní krmení jednoho z nich a poslední fotografie nabízí detail pozoruhodné ocasní barevné škály.
Veverčí výtah
(11.05.2013 - 13:20)
V předchozích dvou týdnech jsme opakovaně po telefonu řešili "veverčí problém" s rodinou Tomašovských z Ostravy-Proskovic. Ti nalezli na zemi před domem šestitýdenní veverče, vyhledali si na internetu kontakt na nás a zatelefonovali. Při popisu situace se ukázalo, že pod hranou střechy jejich vysokého rodinného domu je veverčí hnízdo, z nějž mládě vylezlo, po stěně domu sešplhalo dolů, ale cesta zpátky po vysoké stěně do hnízda už byla nad jeho síly. Protože jsme se od Tomašovských dozvěděli, že matku veverčat pravidelně vídají, jak se pohybuje po okolí, od počátku jsme řešili "logistický" problém, jak mládě do nepřístupného hnízda dostat zpět. Mládě tedy přes noc přespalo u nálezců a ráno sestrojil pan Tomašovský "veverčí výtah", kdy na konec žebříku připevnil teleskopickou tyč s pytlíkem na trhání jablek, dovnitř vložil mládě a vše vysunul tak šikovně, že pytlík s veverčetem se ocitnul kousek od hnízda. K nadšení Tomašovských dopoledne matka mládě v pytlíku našla a přidala ho k sourozencům v hnízdě. Napínavým událostem ale ještě nebyl konec - v dalších dnech totiž podobným způsobem na zemi Tomašovští nalezli nejen stejné mládě, ale později i jeho sourozence, a tak teleskopická tyč měla opakované využití. Málem jsme nabyli podezření, že veverčí mláďata vše pojala jako oblíbenou zábavu, aby si i další prckové vyzkoušeli přespání v domě u lidí a ranní jízdu "výtahem" k hnízdu... Velké veverčí dobrodružství v Proskovicích skončilo až tehdy, když mláďata jednak zesílela tak, že již dokázala sama po zdi k hnízdu vylézt a definitivně pak rozhodnutím veverčí matky přestěhovat rodinu do klidnějších míst v nedalekém lesíku. Rodině Tomašovských tímto patří velký dík za opakovanou pomoc, protože jen jejich zásluhou mohou mláďata vyrůstat s matkou.
Volný pád
(05.05.2013 - 12:15)
Z našich včerejších dvou výjezdů byl smutnější ten do chatové osady u Ohrobce pod Prahou. Na zemi vedle chaty tam paní Procházková našla tři prochladlá a blátem obalená mláďata, duchapřítomně na nás vyhledala na internetu kontakt a okamžitě nám zavolala. Po příjezdu jsme zjistili, že 2 veveří kluci a 1 holčička vypadli z hnízda v koruně 15 metrů vysoké borovice a volným přímým pádem se zřítili do výběhu pro psa. Podle jejich zoufalého podvyživeného stavu musela jejich matka už před několika dny zahynout a hlady trpící mláďata se nakonec vyplazila z hnízda a spadla dolů. Holčičku jsme k nám dovezli ještě živou, na následky vnitřního poranění z úderu o tvrdou zem ale v noci zemřela. Pád obou veveřích kluků z obrovské výšky na rozdíl od ní trochu "změkčila" vrstva pilin, ale ani oni ještě nemají vyhráno - případné vnitřní poranění se totiž může projevit i se zpožděním a navíc jsou oba zcela vysílení z prožitého několikadenního hladovění. Na snímcích, pořízených včera po jejich převozu k nám, jsou v srsti zubožených a podvyživených veverčat ještě viditelné zbytky zaschlého bláta.
300 klíšťat
(01.05.2013 - 10:36)
Fotografie "našich" nalezenců vypadají často idylicky, ztracená mláďata ale ve skutečností mají leckdy za sebou hororové osudy. Takový je i příběh černé samičky, kterou v areálu fakultní nemocnice v Olomouci nalezl a duchapřítomně zachránil Leo Rec. Po přijetí k nám se ukázalo, že 6 týdnů stará samička musela být z hnízda ztracená několik dní a byla tedy na pokraji smrti hladem. Důvod jejího naprostého vyčerpání jsme odhalili po důkladné prohlídce - byla totiž doslova obsypaná klíšťaty. Z uší, čumáčku, očních víček i tváří, kde byla přisátá doslova v hroznech, jsme samičce postupně vytahali více než 300 klíšťat (nejde o překlep v počtu nul, skutečně jich bylo více než tři sta). Samička se dva dny potácela (kvůli vysílení i ztrátě krve) na hraně života a smrti, po čtyřech dnech se ale její zdravotní stav začal zlepšovat a dnes si již troufneme říct, že je z nejhoršího venku. Jako všechna mláďata, která si prošla podobným hrůzným zážitkem, je i veveří slečna z Olomouce vzornou strávnicí, která si užívá svého "druhého narození"... Na dvou detailních snímcích je bezvládná samička v prvních hodinách u nás (a jeden z mnoha klíštěcích "trsů" na tváři), další dva snímky (v košíku a v misce) zachycují její aktuální podobu.