PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 14 let existence (od roku 2008 do konce roku 2021) prošlo 1.250 nalezených veveřátek z celé České republiky. V roce 2022 jsme zatím přijali 38 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2021 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Holátka z Krkonoš

(26.05.2014 - 14:38)
Radost samozřejmě máme z každého zachráněného veverčete, opravdová euforie ale přichází ve chvíli, kdy odchováme mláďata, která se k nám dostanou ve velmi nízkém věku (kolem jednoho týdne). Práce s takovými holátky je totiž doslova "hodinářská" - krmit se zpočátku musí každé 2 hodiny (i v noci), jakákoli manipulace s nimi vyžaduje extrémní opatrnost a protože takto malá mláďata ještě nemají srst, musí být trvale zahřívána a zabalená musí být i při krmení. Naštěstí takto malá mláďata se k nám dostanou jen několikrát za rok, protože kdyby jich bylo víc, nezbýval by nám kvůli nárokům na péči o ně čas na mláďata ostatní (současně s nimi jsme totiž pečovali o dalších více než třicet starších mláďat). Dvě mláďata na přiložených snímcích jsme si přivezli 20. dubna z Krkonoš. Deset dní staré veverčí sestřičky naštěstí ležely na zemi po pádu z hnízda díky všímavému nálezci jen krátce, takže neprochladly, což by zkomplikovalo péči o ně. Během pěti týdnů u nás mláďata prošla jen jedinou drobnou zdravotní komplikací a nakonec z nich vyrostly elegantní veverčí krásky s lesklou černou srstí. Na prvních dvou snímcích jsou desetidenní sestřičky po převozu k nám, další dva snímky jsou již ze současnosti, z pravidelného krmení speciální náhražkou mateřského mléka.

První letošní vypouštění

(20.05.2014 - 12:12)
Včera jsme letos poprvé vraceli dokrmená, uzdravená a odrostlá mláďata do přírody, a tak nabízíme několik fotografií dokumentujících, jak příprava i samo vypouštění vypadá. Veverčata vždy vracíme do dostatečně velkého lesa se správnou skladbou stromů (aby vyhovovaly nárokům veverčího jídelníčku) a s přirozeným vodním zdrojem (potok). Výpustné místo předem připravíme tak, aby na něm v prvních dnech veverčata mohla v případě potřeby přespat a jednoduše zde našla i potravu, což veverčatům pomůže překonat nejrizikovější období těsně po vypuštění. Na stromy tedy připevníme jak budky s vycpávkou, tak speciální krmítka (podle toho, jak potrava z krmítek v dalších dnech mizí, lze odhadnout, kolik mláďat se ještě v okolí výpustného místa zdržuje a kolik si už odešlo do okolí najít své vlastní teritorium). Na dvou snímcích ze včerejšího časného rána je zachycen i pro nás vždy velmi emotivní okamžik, kdy mláďata opouštějí otevřenou transportní bednu, upevněnou na kmeni a šplhají vzhůru do koruny stromu (cestou každé mládě míjí o několik metrů výše upevněné budky, takže už v té chvíli si jich všimne). Víme totiž, že drtivou většinu z veverčat vidíme v tu chvíli naposledy, protože hned po vypuštění se změní v divoké a plaché tvory, pro něž už člověk není "náhradní matkou" či zachráncem, nýbrž tím, před kým se musí mít na pozoru...

Smolař roku

(13.05.2014 - 13:44)
Některá mláďata musí mít už při narození vetknuto do osudu, že jejich život nebude lehký. Černého samečka na fotografiích jsme si přivezli 8. dubna z Dobšína u Sobotky, kde bouřkové poryvy větru shodily z vysokého smrku hnízdo, v němž do té doby žil spolu s matkou a dvěma sourozenci. Na zemi pod stromem objevil spadlé hnízdo pes, který z něj mláďata vytahal a pokousal. První ze sourozenců zemřel rychle, druhý na následky vnitřních poranění nedlouho po převozu k nám. Třetí klučina, který přežil, měl kousanec na hřbetě u páteře, pohmožděnou zadní nohu a několik hematomů od stisku čelistí psa. Úmorné léčení nám ztěžovaly objevující se další a další komplikace. Několik dní se veveřák nebyl schopen sám vyčůrat, a tak jsme mu museli ručně vymačkávat močový měchýř. Po částečném zprůchodnění močových cest se objevila infekce a sameček zkolaboval do několikadenního bezvládného stavu, kdy téměř nebyl schopen přijímat potravu. Po následném nástupu těžkých průjmů jsme už uvažovali i o euthanasii, abychom mu zkrátili utrpení, nakonec ale léčba a detoxikace zabrala a sameček se začal pozvolna sbírat z nejhoršího. Dnes je již ve stabilizovaném stavu, se zprůchodněnými močovými cestami, funkční zadní nohou a den za dnem nabírá potřebné gramy. Na finální prognózu je ještě brzy, pokud by ale uzdravování v dalších týdnech pokračovalo stejně úspěšně jako dosud, není vyloučeno, že by se nakonec i mohl vrátit do přírody.

Zrzečka cvičí jógu

(06.05.2014 - 19:52)
Pravidelní čtenáři našich stránek si určitě okamžitě vybaví veverku Zrzečku, o které jsme psali už tolikrát, že se pomalu stává jakýmsi "skřítkovským" maskotem naší záchranné stanice. Loni v červenci tehdy 5 týdnů stará Zrzečka v silném větru vypadla v lese z hnízda na vysoké olši, po nárazu na tvrdou zem si poranila mozek a i když po dlouhém léčení nakonec přežila, zůstala trvale postižená. Zrzečka je kvůli svému handicapu trvale hyperaktivní a poznatelná kvůli nekoordinovaným pohybům, žije ale šťastný život ve čtyřmetrové voliéře, částečně zastíněné vysokým ořešákem. Jako všechny retardované veverky i ona nesnáší jakékoliv změny a reaguje na ně zvláštním "strnutím". Přiložené minutu dlouhé video zachycuje Zrzeččin typický "katatonický stav", v tomto případě vyvolaný hlasitým výkřikem ptáka v zahradě opodál. Zrzečka v takových chvílích vypadá tak trochu jako zkušený jógín, který provádí sérii pomalých soustředěných cviků...
Video se vám spustí po zkopírování následujícího odkazu do prohlížeče:
http://youtu.be/vEsfVZFegWs