PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Pářící rituály většiny živočichů se odehrávají na jaře, u divokých veverek se tak ale děje o celý čtvrtrok dříve. Obvyklým termínem pro početí prvního vrhu mláďat je totiž druhá polovina ledna a k páření může vzácně dojít dokonce už o Vánocích. Letos si divoké veverky žijící v okolí opravdu pospíšily - jejich milostné hry ve větvích stromů pozorujeme už od Štědrého dne. Na snímcích jsou zachyceny námluvy momentální vládkyně zdejšího teritoria, již téměř dvouleté Malé Pinky, která coby nalezené veverče prošla v roce 2014 naší záchrannou stanicí a po vypuštění do přírody se usadila v okolí. Za otce svých budoucích veveřátek si Malá Pinky tentokrát zvolila stejně starého samečka Bagouna (též našeho "odchovance") a oba už několik dní tvoří nerozlučnou dvojici s neutuchajícím zájmem o sebe navzájem. Protože těhotenství u veverky trvá 38 dní, časově vychází budoucí porod Malé Pinky do období nejtužší zimy na přelomu ledna a února.

V inteligenci veverek jsou stejné rozdíly jako u lidí. Nejchytřejší divokou veverkou žijící v okolí je 8 měsíců stará samička, které říkáme Zmizelá. Zatímco ostatní veverky se při návštěvě jednoho z mnoha zdejších krmítek, zavěšené drátěné tuby zaplněné vyloupanými vlašskými ořechy, spokojují s postupným okusováním ořechů skrz otvory, rezavá samička vymyslela efektivnější řešení. Po několika dnech pokusů, kdy se nejprve tubu pokoušela otevřít packami a tlamičkou (viz popisky u fotografií), nakonec hlavolam geniálně rozlouskla - vyhákla tlapkami tubu ze zavěsu na větvi, shodila ji na zem a protože tuba se po pádu sama otevřela, stačilo jí jen posbírat vysypané ořechy. Protože od prvního úspěšného pokusu ho Zmizelá pravidelně opakuje, musíme teď po každé její návštěvě, tedy téměř denně, dojít tubu sebrat, naplnit ji novými ořechy a pověsit. Ještě že to z cca deseti divokých veverek, které momentálně pozorujeme, dokáže jen ona...

Na rozdíl od speciálního krmítka, které divoká veverka od chvíle, kdy ho ve svém teritoriu objeví, navštěvuje pravidelně, u budky podobnou četnost návštěv rozhodně neočekávejte. Divoké veverky totiž vždy dávají přednost vlastnímu hnízdu a budku použijí jen krátkodobě a nárazově a obvykle se v ní jednorázově nezdrží déle než 2 týdny. I tak má ale vyvěšení budky smysl - rády ji využijí osamostatňující se mláďata, která ještě nedokáží dobře postavit vlastní hnízdo či dospělá veverka v závislosti na nepřízni počasí, například při dlouhotrvajícím dešti, silném sněžení, silném větru apod. Budky také s oblibou využívají veverčí matky - k porodu a prvním dnům péče o novorozeňata, ale i v období výchovy mláďat. Jinak řečeno - vyvěšenou budku nikdy žádná divoká veverka nepoužívá trvale, ale jakmile ji ve svém teritoriu objeví, zapamatuje si její existenci a občas ji krátkodobě použije.
Na přiložených fotografiích jsou základní typy budek pro veverky, jejich přesný popis najdete vždy přímo u každé fotografie po jejím rozkliknutí. Uváděné rozměry budek jsou přibližné a nemusí být dodrženy přesně. Důležité je jen to, aby čtvercový vstupní otvor nebyl nikdy menší než 5x5 cm a kulatý neměl menší průměr než 6 cm, jinak by se skrz něj průměrně velká dospělá veverka neprotáhla. Prkna pro stavbu budky by měla mít tloušťku 2 cm, která je nutná pro dostatečnou tepelnou izolaci.
Budky není nutné ničím vystýlat, veverka si budku sama zařídí přírodním materiálem. Pokud ale chcete budku "předpřipravit", nejvhodnějším materiálem je kokosové vlákno, které se prodává v obchodech pro zvířata. Výhodou kokosového vlákna (oproti senu, slámě či hadrům) je, že se v něm neudrží vlhkost a proto neplesniví.

Z divokých veverek žijících v okolí zde v posledních měsících nejčastěji píšeme o Malé Pinky. V Říčanech nalezené a námi vyléčené a dokrmené mládě jsme loni v létě kvůli jeho mimořádné podobě s legendární hrdinkou knížky "Veveřácká kronika" vypustili přímo u nás na zahradě, v areálu záchranné stanice a protože se rezavá samička zabydlela v sousedním akátovém lesíku, s radostí už rok a půl téměř denně pozorujeme její klidný a spokojený život v přírodě. Letos dvojnásobná maminka Malá Pinky se často pohybuje i v nejbližším okolí voliér, v nichž žijí trvalí veverčí obyvatelé naší stanice a visutý drátěný tunel, spojující dva komplexy voliér, s oblibou používá jako zkratku při přesunu z jedné strany zahrady na druhou. Dnešní série čtyř snímků ukazuje, jak chytře se malá Pinky chladila v srpnových vedrech - roztáhla se ve dvoumetrové výšce na drátěném tunelu jako Spiderman a nenechala se při chladivém odpočinku vyrušit ani handicapovanou veverkou Lízou, která se na ní vnitřkem tunelu ze své voliéry zvědavě přiběhla podívat.