PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Peřiny

(25.12.2016 - 13:46)
Budku-špačkovník si jistě vybaví všichni ti, kdo četli "Veveřáckou kroniku" - píše se o ní totiž mnohokrát v závěrečných kapitolách knihy. I devět let od v knize popisovaných událostí je špačkovník stále připevněný na stejném ořechu na zahradě, jen ho jako občasné obydlí používají nové generace veverek. Na několik dní starých fotografiích je samička Malá Pinky, která se rozhodla zateplit si hnízdo na nedalekém stromě. Jako materiál použila vlněný česanec, který si v předchozích měsících nashromáždila právě ve špačkovníku, kde občas přespávala. Veverky jsou totiž velmi šetřivé, a tak se jednou nalezený kvalitní zateplovací materiál během jejich života neustále spolu s nimi stěhuje z hnízda do hnízda...

Krmení plšíka lískového

(11.12.2016 - 12:21)
Kromě veverčat jsou občasnými "pacienty" naší záchranné stanice i plši, nádherná a vzácná stromová noční stvoření. Ze čtyř druhů plchů, které se vyskytují na území ČR, jsme se dosud starali o tři, nejčastěji o mláďata plchů velkých. Na přiloženém krátkém videu je krmení 3 týdny staré samičky plšíka lískového (Muscardinus avellanarius), nejmenšího (a současně nejrozšířenějšího) z tuzemských plchů. Dostala se k nám letos v létě společně se svou sestřičkou z Jevan a aby bylo zřejmé, o jak titěrné stvoření se jedná, tak při příjmu vážila 5 gramů. Na videu už je mnohem větší, skoro desetigramová. :) Video uložené na našem "veverčím" kanálu na YouTube si spustíte tady.

107 mláďat v roce 2016

(27.11.2016 - 11:27)
Jako každý rok (letos tedy už podeváté) nabízíme v jeho závěru kompletní statistiku "veverčí sezóny" v naší specializované záchranné stanici. V roce 2016 jsme přijali 107 mláďat veverky obecné z celé České republiky (a 1 těžce poraněnou dospělou veverku). Ze 107 veverčat bylo 54 "holek" a 53 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena černá (40 mláďat), rezavých bylo 30, černých s rezavým lemem kolem bříška 12, 13 hnědorezavých, 10 mahagonových a 2 parciální albíni. Většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování speciální náhražkou mateřského mléka, starali jsme se ale i o 5 úplných "holátek" pouhý týden starých.
Ze 107 mláďat jsme při životě udrželi 83, tedy 78 procent (u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu, nebo s těžkými zraněními či postiženími neslučitelnými se životem). Z těchto 83 veverčat jsme 79 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody, 3 mláďata budou kvůli nízkému věku vypuštěna až na jaře a jedno zůstane kvůli zdravotnímu handicapu trvale v záchranné stanici.
Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2016 jsme vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až do Chebu a opačným směrem do Kroměříže.
Na 82 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata, čtyřčata a paterčata) jsme letos najeli více než 16.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - v dubnu, kdy jsme mláďat přijali nejvíc (27), jsme pro ně vyjížděli 21x.
Peníze na pokrytí chodu záchranné stanice sháníme co nejvíce vlastním přičiněním (například prodejem naší knihy "Veveřácká kronika"), naše stanice by ale nemohla fungovat bez sponzorské pomoci našich fanoušků (způsoby možné pomoci jsou zde na našem webu vypsány tady).
Všem, kdo nám letos jakkoliv pomohli, a jejichž identitu jsme znali, jsme samozřejmě poděkovali soukromě, všem anonymním sponzorům děkujeme alespoň touto cestou.
Jen díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.
S veverčím pozdravem
Katka a Petr Soukupovi

Ještě slepou veverčí holčičku našli na zemi u Kutné Hory. Na snímku je o dva týdny později. Od léta je zpátky v přírodě. Necelé tři týdny stará trojčata nalezená na začátku dubna ve spadlém hnízdě v Praze. Všechna přežila a 2. června jsme je vrátili do přírody. 5 týdnů stará veverčata se probouzejí těsně před krmením. Raritními chovanci naší záchranné stanice byla letos dvě mláďata plšíka lískového, nalezená v Jevanech jen pár metrů od bývalé vily Karla Gotta.

Rekordmani

(20.11.2016 - 12:23)
Při pravidelném psaní o veverčích nalezencích se nevyhýbáme ani příběhům se špatným koncem, o těch radostnějších ale samozřejmě píšeme s větší chutí. Naší letošní chloubou jsou především sourozenci, které jsme si na na začátku srpna přivezli z Bařic u Kroměříže - vypadli totiž z hnízda ve věku pouhých pěti dnů, což je nejnižší věk, v jakém jsme kdy nějaké veverče nejen udrželi při životě, ale odchovali z něj zdravého a silného jedince. Ve chvíli nálezu sotva dvacetigramovým holátkům, na délku menším než krabička od sirek, budou brzy čtyři měsíce, takže už dorostli do velikosti dospělých veverek. Z jejich přítomnosti u nás se budeme těšit až do jara - narodili se totiž tak pozdě, že termín jejich vypuštění do přírody vycházel až na začátek listopadu, a to by vzhledem k nízkým venkovním teplotám pro ně bylo už příliš drsné a rizikové. Veveří kluk a holčička z Bařic tak mají sami pro sebe šestimetrovou rozběhovou voliéru, v níž jim dělá společnost jen stejně starý černý veverčí kluk z Pardubic, též zde představený v jedné z předchozích zpráv.

Čtyřměsíční klučina z Bařic s borovou šiškou. Sourozenci z Bařic při společném hodování v misce s ovocem a zeleninou. Holčička z Bařic se sušenou bedlou. Šestidenní veverčí holátka z Bařic těsně po převozu k nám, v noci z 2. na 3. srpna.

Javorová pochoutka

(06.11.2016 - 12:46)
Náš oblíbený bonmot, který říkáme všem návštěvám, zní, že cokoliv si lidé myslí o veverkách a jejich způsobu života, je obvykle úplně špatně. Platí to v plné míře i pro veverčí jídelníček. Věděli jste například, že jednou z nejmilovanějších veverčích pochoutek jsou semínka javoru babyka (lat. Acer campestre)? Uvnitř každé javorové nažky je jediné droboučké semínko o velikosti cca milimetru, takže veverky "sklízí" nažky doslova po desítkách a prázdné je shazují z koruny stromu dolů. Na snímcích je při očesávání javoru zachycena jedna z našich odchovankyň, samička Zmizelá, kterou jsme do přírody vypustili loni v létě a protože se usadila v nedalekém lesíku, vídáme ji na našich javorech téměř denně.

Malá Pinky na krmítku

(30.10.2016 - 11:22)
V pravidelných intervalech upozorňujeme, že veverkám může instalací (a následným plněním) speciálního krmítka jednoduše a efektivně pomoci úplně každý. Krmítko pro veverky lze umístit kdekoliv, kde veverky žijí - na strom v zahradě, v parku či v lese. Nepotřebujete k tomu ani žebřík, protože krmítko se připevňuje cca 150 cm od země, aby do něj šla snadno doplňovat potrava. Návod na výrobu krmítka i seznam toho, jak a čím ho plnit, najdete na našem webu tady, dokonalé veveří krmítko lze ale koupit i na e-shopu Zelená domácnost (tady). Konstrukci krmítka s námi Zelená domácnost konzultovala, takže výsledek má pomyslný "atest záchranné stanice Pinky" - je kapacitně dostačující, jednoduše čistitelné a pro divoké veverky takřka neodolatelné. Jak krmítko funguje a jak si ho veverky dokáží samy otevřít vám na krátkém videu předvede Malá Pinky, která coby nalezené veverče "prošla" v roce 2014 naší záchrannou stanicí, po odchování a vypuštění do přírody se usadila v okolí a jen letos odchovala rekordní 4 vrhy mláďat. Na videu z letošního léta je zrovna těhotná, jak je na jejím bříšku ve druhé polovině nahrávky patrné. Video uložené na našem "veverčím" kanálu na YouTube si spustíte tady.

Kratochvíl

(23.10.2016 - 19:54)
Skupina veverek z minulých let, které u nás kvůli nejrůznějším zdravotním handicapům zůstaly natrvalo, se letos rozrostla o samečka Kratochvíla (jméno dostal podle příjmení nálezců). Přivezli jsme si ho na začátku května, kdy jako pětitýdenní mládě vypadl v Mnichovicích z hnízda pod okapem třípatrové vily a protože se zřítil na betonový chodník, pořádně si natloukl. Během tří týdnů ručního kojení jsme se neustále obávali, zda ošklivý pád nezanechá na jeho zdraví následky, co veveřáčkovi nachystal osud ale předčilo i naše nejhorší očekávání. Po přestěhování do jedné z venkovních voliér, kde se spolu s dalšími veverčaty připravoval na vypuštění, totiž Kratochvíl bez jakýchkkoliv předchozích varovných příznaků prodělal těžkou mrtvici. Naštěstí se tak stalo přímo před očima Katky, která zrovna do voliéry nesla misky s ovocem, a její okamžitá reakce samečkovi zachránila život. Kratochvíl byl několik desítek hodin po záchvatu zcela paralyzovaný, v polokomatu ležel na elektrické dečce, neschopný sám přijmout potravu. Po několika dnech se sice jeho stav začal po krůčcích zlepšovat, nevratně ale přišel o část mozkových funkcí, takže jeho návrat do přírody je nemožný. Kratochvíl se proměnil v nestárnoucí "velké děcko", pro nějž je stejně jako u malých dětí cokoliv v jeho okolí předmětem neutuchajícího zájmu. Jeho zvědavě vykulené oči a neměnný dobrácký výraz nám projasňují den, stejně jako legrační obří štětky na uších, které mu s příchodem podzimu narostly. Náladu mu nezkazily dokonce ani další zdravotní nepříjemnosti, z nichž nejhorší byl velký absces pod krkem, kvůli kterému musel být v narkóze operován - Kratochvíl se totiž evidentně rozhodl, že na všechna další protivenství osudu bude reagovat už jen tím, že bude nadosmrti šťastný.
(Čtyři přiložené snímky z našeho archivu dokumentují, čím si Kratochvíl prošel.)

Začátek května. Pětitýdenní Kratochvíl druhý den u nás. Konec června. Kratochvíl po mrtvici v bezvládném stavu. Polovina července. Rehabilitace po mrtvici, kdy ještě téměř nepohyblivý Kratochvíl bydlel v hamaku uvnitř metrové klece. Kratochvíl po téměř půlroce u nás. Stále v pohybu s rozevlátými obřími štětkami na uších.

Maminka do učebnic

(09.10.2016 - 19:03)
Divoké veverky rodí mláďata obvykle dvakrát ročně, poprvé na konci zimy a podruhé na přelomu jara a léta. Starší a zkušené matky, žijící v teritoriu bohatém na potravu, pak výjimečně zvládnou odchovat vrhy tři, něco takového se ale podaří opravdu jen málokteré veverce. Letos jsme ale byli očitými svědky neuvěřitelného úkazu čtyř porodů divoké veverky během jediného roku. Podařilo se to veverce, jejíž osudy zde už 2 roky pravidelně popisujeme - hnědorezavé samičce Malé Pinky. Tato suverénní vládkyně zdejšího veverčího teritoria coby nalezené veverče "prošla" v roce 2014 naší záchrannou stanicí a po odchování a vypuštění do přírody se usadila v okolí. Po loňských dvou odchovaných vrzích mláďat letos poprvé porodila 6. února, druhý vrh přišel na svět 12. dubna a třetí 27. června. Když jsme v polovině srpna na stromech v okolí a na veveřím krmítku vídali Malou Pinky s rostoucím břichem, vzpírali jsme se uvěřit tomu, že by se chystala ke čtvrtému porodu, ale 20. srpna se tak skutečně stalo. Malá Pinky tím obrazně vstoupila "do učebnic a encyklopedií", protože jde o první prokázané a zaznamenané pozorování divoké veverky obecné se čtyřmi porody v roce. Dvěma veverčatům ze čtvrtého vrhu dnes už táhne na sedmý týden života, a tak se začínají volně pohybovat po zdejším teritoriu. Dnes ráno se je Malá Pinky rozhodla přestěhovat do jiného hnízda, a právě "přesun" jednoho z mláďat je zachycen na sérii čtyř fotografií. Část cesty z jedné strany zahrady na druhou absolvovalo mláďátko po boku maminky "po svých", poté mu ale došly síly a tak ho malá Pinky po obvyklém veverčím způsobu přenesla v tlamičce.

Při stěhování zastihl Malou Pinky s mládětem krátký intenzivní déšť, který jim promočil srst. Detailní pohled teleobjektivem na Malou Pinky se sedmitýdenním veverčím klukem v tlamičce. Krátkou pauzu v koruně stromu využila zkušená Malá Pinky ke ´svačině´ - semínka javoru babyka jsou vyhledávanou veverčí pochoutkou. Malá Pinky s mládětem v tlamičce šplhá do koruny stromu.

Cvalík z Bubeníkových sadů

(25.09.2016 - 16:02)
Veveří mláďata má každý spojené s jarem, ve skutečnosti se ale v přírodě vyskytují v malých počtech ještě na přelomu léta a podzimu. Kromě obvyklých dvou vrhů (rodí se obvykle na konci února a května) totiž malá část samic, těch nejzkušenějších a v nejlepší fyzické kondici, zvládne ještě vrh třetí, pozdně letní. Veverčata ze třetích vrhů se obvykle rodí v první polovině srpna, takže ještě po celé září a někdy i v říjnu se v přírodě pohybují veverčí kojenci, plně odkázaní na krmení matčiným mlékem. A zcela konkrétně - teď, tedy na konci září, se v záchranné stanici staráme o 10 různě starých veveřích kojenců... Na snímcích je nejmladší z nich, momentálně 5 týdnů starý veverčí klučina, kterého jsme si přivezli z Bubeníkových sadů v Pardubicích, kde ho při přenášení korunami upustila matka, vyděšená hlukem motorových pil, pracujících na prořezu mohutných parkových stromů. Holé a slepé veverče je u nás už měsíc, a ač jsme tehdy jeho věk odhadovali na 10 dnů, překvapilo nás, protože zpětným odpočtem po rozlepení očí se ukázalo, že ve skutečnosti bylo v den nálezu jen sedmidenní. Jeho dosavadní růst od pětadvacetigramového holátka po dnešního stočtyřicetigramového "cvalíka" dokumentují čtyři snímky.

Veveřátko z Bubeníkových sadů v Pardubicích těsně po převozu k nám ve věku 7 dní. O 10 dní později, jako sedmnáctidennímu, začala veveřímu klučinovi narůstat srst. Pětitýdenní klučina z Pardubic po měsíci u nás při dnešním ranním krmení. Dnešní ranní krmení. Klučina si při něm udělal pohodlí a levou zadní nohu si mazácky hodil stranou.

Pětideňátka

(04.09.2016 - 15:45)
Číslovka 28 má u veverek speciální důležitost. U nalezených hodně malých mláďat lze totiž věk určit jen odhadem, a tak je jejich přesné stáří spočitatelné až zpětně, ve chvíli, kdy otevřou oči, což se u veverčat stává právě v 28. dni jejich života. Na rozlepení očí dvou sourozenců, které jsme si na na začátku srpna přivezli z Bařic u Kroměříže, jsme čekali s obzvláštní zvědavostí - od první chvíle jsme si totiž mysleli, že jde o vůbec nejmladší mláďata, jaká se nám za 9 let existence záchranné stanice podařilo odchovat. Ve chvíli, kdy na nás první z veverčat jedním okem poprvé "mrklo", se ukázalo, že naše "podezření" bylo správné - podle zpětného dopočtu bylo dvacetigramovým veverčím holátkům při převozu k nám 6 dnů a protože více než den ležela na holé zemi bez pomoci (psali jsme o tom ve zprávě z 3. srpna), spadla i s hnízdem na zem v pouhých 5 dnech života. Veverčí kluk a holčička si vzhledem k nízkému věku i totálnímu prochladnutí (30 hodin leželi bez jídla na studené zemi v troskách hnízda) prošli několika zdravotními krizemi, všechno ale dokázali zdárně překonat a dnes jsou z nich již málem šestitýdenní nádherní veveřáci, šestkrát těžší (120 gramů) než při přijetí k nám. Jejich růst dokumentuje čtveřice přiložených fotografií.

Šestidenní veverčí holátka těsně po převozu k nám, v noci z 2. na 3. srpna. Šestidenní veverčí holátka na zemi v troskách hnízda. Snímek pořídila 2. srpna jejich nálezkyně Radka Svozílková z Bařic u Kroměříže. Veverčí holčička z Bařic o téměř 5 týdnů později, v neděli 4. září, při prvním ranním krmení. Oba sourozenci z Bařic dnes, tedy v neděli 4. září, ve věku téměř 6 týdnů. Dnes již váží 120 gramů.

Celkem zpráv: 32
              |    starší >>