PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Důležitou součástí veverčího jídelníčku jsou šišky. Málokdo ale ví, že veverku z celé šišky zajímají jen miniaturní semínka, ukrytá ve špičce každé z mnoha šupin, takže 99 % "hmoty" šišky skončí po veverčím hodování pod stromem jako odpad. I proto veverky vyhledávají především šišky nedozrálé, ještě zelené, jejichž semínka jsou nejchutnější a nabitá energií. Šišky na různých druzích jehličnanů dozrávají postupně, takže veverky projevují zájem o jednotlivé stromy v různých ročních obdobích - na konci května veverky "sklízejí" šišky z modřínů, na konci června se přesouvají k borovicím a nejpozději, až na přelomu července a srpna, přijdou na řadu šišky smrkové. V naší knize "Veveřácká kronika" je zaznamenán i náš dávný "výzkum" týkající se množství šišek, jaké je veverka schopná denně zkonzumovat. Posbíráním šiškových vřeten pod mohutným modřínem jsme tehdy zjistili, že hrdinka knihy, divoká veverka Pinky, dokázala za jediný den očesat a zbavit semínek 145 šišek!

Již téměř dvouletá Malá Pinky, která coby nalezené veverče prošla v roce 2014 naší záchrannou stanicí a po vypuštění do přírody se usadila v okolí, se při stavbě svých doupat chová velmi racionálně. Zatímco po většinu roku žije ve stromových hnízdech zbudovaných v korunách akátů, dubů, modřínů či lísek, už loni si pro svůj první porod, načasovaný ještě do hluboké zimy (začátek února), vybrala nevyužívanou část půdy našeho domu (dostávala se tam malým otvorem pod střechou). Letos si svůj chytrý nápad porodit v suchu a teple zřejmě zopakuje, jen si tentokrát pro stavbu hnízda zvolila dutý prostor přímo v bočním obložení domu, přístupný malým otvorem ve vnějším plášti z prken. Protože porodní hnízdo musí být v únorových mrazech dokonale zateplené, Malá Pinky si do něj postupně stěhuje zásoby vlněného česance ze svých dalších hnízd (vlněný česanec věšíme zdejším divokým veverkám na větve stromů v zahradě, odkud si ho odnášejí do hnízd). Jak ukazují fotografie, hromada vlněného česance, kterou je Malá Pinky schopná unést, je občas větší než ona sama...

Chladné počasí posledních dnů nám poprvé umožnilo pořídit snímky raritně zbarveného samečka Albyho na sněhu. Jak pravidelní čtenáři našeho "veverčího zpravodajství" vědí, v Praze loni na jaře nalezeného veverčího kluka Albyho jsme do přírody vrátili 24. srpna, takže zanedlouho bude mít za sebou 5 měsíců na svobodě. Alby se k naší velké radosti usadil v akátovém lesíku sousedícím s naší zahradou a denně ho tedy můžeme pozorovat při obstarávání potravy i stavbě hnízd. Na bílém pozadí sněhu jsme v Albyho vzácné béžovo-vanilkové srsti objevili i nový medový odstín, i bez něj by ale bez debaty byl nejkrásnějším samečkem z více než sedmi stovek veverčat, která za osm let prošla naší záchrannou stanicí.

S každým článkem o veverkách, který se objeví v novinách a časopisech, jsme znovu překvapeni, kolik v lepším případě nepřesností – a v horším hloupostí – jsou do nich autoři schopní shromáždit. Na vině je nejen „googlovský“ způsob práce, kdy autoři opisují jeden od druhého (aniž by sami o veverkách cokoliv tušili), ale i nedostatek skutečně důvěryhodných zdrojů; i v encyklopediích jsou totiž o veverkách leckdy publikovány zavádějící údaje. A nejde jen o články. Protože naší specializovanou záchrannou stanicí pro veverky Pinky projde rok co rok kolem stovky veverčat ze všech koutů ČR, setkáváme se jak s desítkami jejich nálezců, tak s řadou zájemců, kteří se k nám na veverky přijíždějí podívat. Většina z nich (a to i ti, kteří mají hluboký zájem o přírodu) má k našemu neutuchajícímu překvapení o způsobu života a chování veverek zcela mylné představy. Když jsme tedy před třemi lety dostali z redakce časopisu "Naše příroda" nabídku napsat o veverkách článek, napadlo nás vytvořit jakýsi „opravník“ obecně oblíbených omylů o veverkách. Tedy sepsat nejrozšířenější pověry, které se veverek týkají, a uvést je do souladu s realitou. Text, dlouho dostupný jen v tištěné verzi časopisu, nedávno redakce "Naší přírody" poskytla webu "Ekolist", kde byl zveřejněn v plné verzi, jen s jinými fotografiemi. Přečíst si ho můžete tady