PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Pro naše občasné "veverčí" příspěvky si obvykle vybíráme mláďata, která po vypadnutí z hnízda prošla nějakým traumatizujícím zážitkem či přežila ošklivé poranění. Pro dnešní text jsme zvolili případ opačný - veverče, které se mělo a má tak dobře, jako jen málokteré jiné. Měsíc starou holčičku jsme si přivezli (jako naše 93. letošní mládě) v pátek 28.7. večer z Kostelce nad Orlicí, kde ho v lese pod stromem našel Jan Bartoš. Holčička podle výtečné zdravotní kondice musela z hnízda vypadnout jen chvíli před nálezem, protože její velká chuť k jídlu nebyla vyvolána žádným strádáním, nýbrž tím, že byla od matky nebývale vykrmená - při příjmu totiž vážila 93 gramů, což je o třetinu více, než je obvyklá hmotnost veverčat v jejím věku. S velkou pravděpodobností se jedná o jedináčka či veverče z dvojčat, protože v případě vrhu se čtyřmi či pěti mláďaty (taková je u veverek standarní velikost vrhu) nestačí množství mateřského mléka matky na tak extrémní "výkrm" a takhle narostlá bývají jen mláďata z málopočetných vrhů. U holčiček se nehodí použít termín "tlusťoučká", a proto napíšeme, že veverčí holčička z Kostelce nad Orlicí vypadá na všech snímcích spokojeně a blahobytně.

Občas tu píšeme o tom, jaké nebezpečí znamenají pro veverčata vypadlá z hnízda klíšťata či muší larvy, dlouho jsme ale nepsali o případech, kdy na veverče bezvládně ležící na zemi zaútočí mravenci. Přesně takový hororový zážitek má za sebou dnes 5 týdnů starý veverčí kluk, kterého na cestě u Mnichovic před 14 dny našla Martina Kulhánková. Obě mláďata, v době nálezu sotva třítýdenní (a tedy ještě slepá a zcela bezmocná), byla nejen prochladlá a potlučená, ale i obsypána desítkami mravenců, které z nich nálezkyně duchapřítomně sesbírala. První ze sourozenců zemřel na těžké vnitřní krvácení (způsobené pádem) jen krátce po převozu k nám a druhý se řadu dní potýkal s následky stovek mravenčích kousnutí. Po celém těle včetně nejcitlivějších míst (čumáček, uši, genitálie) měl stovky drobných vpichů od mravenčích kusadel, takže některé části jeho těla vypadaly jako prošité sešívačkou a jakou bolest mu musela způsobovat vzhledem k jeho malé hmotnosti do rán vstříknutá kyselina mravenčí si lze jen těžko představit. Zhruba po týdnu u nás se veverčímu klukovi začala na místech s největším počtem kousanců slupovat kůže a teprve teď, po 14 dnech, se jeho zdravotní stav stabilizoval. Zda na něm masivní otrava organismu mravenčím jedem zanechá trvalé následky či se dokáže úplně vyléčit ještě nedokážeme říct (stále je ještě příliš malý a slabý a během tří týdnů kojení, které ma ještě před sebou, se může stát cokoliv), přezdívku Mravenečník mu ale už nikdo neodpáře. Detailní pohledy na následky mravenčího útoku najdete na přiložených fotografiích.

Jeden z nejsmutnějších případů za poslední léta jsme řešili před dvěma týdny, kdy jsme si z Krkonoš přivezli jediné živé veverče ze čtyř sourozenců z hnízda, které objevila kuna. Ta tři mláďata potrhala a částečně sežrala a čtvrté těžce poranila. Jediné mládě, které přežilo, tři týdny stará (a tedy ještě slepá) veverčí holčička, mělo tržné rány po těle, na dvou místech prokouslé bříško a částečně "skalpovanou" kůži na hlavě včetně odtrženého ucha. Na kolínské veterinární klinice MVDr. Pohořalého, která nám už 10 let nezištně pomáhá, měla ten den službu MVDr. Mária Sarová, pro kterou to byla její první "veverčí" operace. Všechny rány vyčistila a odtrženou kůži na hlavě včetně ucha se jí podařilo několika stehy přišít zpět. K naší velké radosti nejen operace, ale i následná léčba a rehabilitace u nás dopadla výborně. V mezidobí veverčí holčička otevřela oči a dnes jsou již všechny rány úplně vyhojené a zacelené. Na přiložených snímcích je zachycena nejen dnešní podoba veverky, ale i stav před operací a těsně po ní.