PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 11 let existence od roku 2008 do konce roku 2018 prošlo 1.016 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2018, jsme přijali 85 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2018 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Bílý ocásek II.

(10.03.2019 - 11:34)
O samičce se vzácnou genetickou poruchou, tzv. parciálním albinismem, jsme naposledy psali loni v listopadu. Veverčí holčičku jsme si od nálezkyně z Prahy přivezli v létě 2018 jako 12 dnů staré veverčí holátko, važící 30 gramů, a již tehdy bylo zřejmé, že bude mít bílou špičku ocásku, zřetelně kontrastující s její černou srstí. Samička, které říkáme "Bílý ocásek", se i půl roku od vypuštění stále zdržuje v okolí a protože je kvůli bílému zakončení ocasu opravdu nezaměnitelná, máme o jejím životě velmi dobrý přehled. Minulý týden jsme ji opakovaně viděli (i fotografovali) při stavbě nového hnízda, které si zřejmě připravuje k porodu, protože podle změněného chování je už s velkou pravděpodobností těhotná. Vnější kostru hnízda veverky splétají z různě silných větví a vnitřek vycpávají lýkem, tedy nacupovanou kůrou z odumřelých suchých větví. Na snímcích je "Bílý ocásek" jak při cupování a odnášení lýka, tak při zakracování větviček. Kromě stavby nového hnízda v koruně husté jedle si samička "vycpala" i jednu z budek na zahradě, která je se svými dvěma vstupními otvory i umístěním přímo určená pro obydlení veverkou.

Veverčí pel-mel

(17.02.2019 - 13:13)
Naše pravidelné "veverčí zpravodajství" bude dnes mít netradiční podobu několika krátkých upozornění:

- I když si většina populace myslí, že veverky se rodí na jaře, mohou ty "nejrychlejší" veverčí matky porodit už na konci ledna. Dnes, v polovině února, už tedy v mnoha veverčích hnízdech po celé republice leží, přitulená či přisátá k matce, několikagramová a holá veverčí holátka. Myslete na to například tehdy, když se na zahradě chystáte pokácet nějaký strom!

- Od února proto nastává doba, kdy veverky nejvíc ocení lidskou pomoc. Těhotným, a zejména kojícím veverčím matkám, může naplněné veverčí krmítko a miska s vodou (kdekoli na zahradě na zemi pod stromem či na místě, kde se veverky pohybují) leckdy zachránit život, stejně jako veverčatům, která jsou na matku zcela odkázána. Chcete-li veverkám pomoci, krmte až do léta, protože hned po prvních vrzích se budou rodit od května i vrhy druhé. Dokonalé krmítko s naším "atestem" koupíte na e-shopu "Zelená domácnost" (https://www.zelenadomacnost.com/k/veverky).

- Nevíte-li, co do krmítka dávat, naleznete rady na našem webu (http://www.veveratka.cz/stranka/5-jak-vyrobit-veveri-krmitko.html). Dvě skvělé veverčí směsi, sestavené ve spolupráci s námi, prodává "Zelená domácnost" (https://www.zelenadomacnost.com/k/veverky).

- V některých bulvárních denících se občas objevují zprávy a fotografie z naší záchranné stanice. Upozorňujeme, že se tak děje bez našeho vědomí - tyto deníky si fotografie i texty "stahují" z našeho webu či Facebooku a obvykle ještě k tomu text upraví tak, že je zmatený či úplně nesmyslný.

- Máme-li čas, a pozve-li nás někdo, jezdíme jednou či dvakrát za rok po republice s přednáškami o životě divokých veverek i práci s mláďaty v naší záchranné stanici. Unikátnost přednášky, která proběhne ve čtvrtek 14. března (pod názvem "Fantastická paní veverková") v knihovně v Kolíně, je v tom, že na ní budeme oba (na všech předchozích přednáškách v Praze i jinde byl vždy jen jeden z nás). Informace o přednášce najdete na webu kolínské knihovny (https://www.knihovnakolin.cz/fotogalerie/fotka/fantasticka-pani-veverkova/1), pro případné zájemce z Prahy uvádíme, že rychlíkem trvá cesta do Kolína cca 40 minut.
.

Jak by vypadal splněný veverčí sen? Takto! Naše odchovankyně Malá Pinky, vypuštěná do přírody před více než čtyřmi lety, vyfocená o víkendu (17.2.) v koruně dubu na naší zahradě při slunění na větvi. Veverčí hnízdo může mít i úplně nečekanou podobu. Na snímku jedna z veverek, které u nás dožívají kvůli zdravotnímu handicapu ve voliérách. Málokdo tuší, že veverky si rády pochutnají i na zcela neveverčí potravě, například na dužině kokosového ořechu.

Králík se švihlou chůzí

(03.02.2019 - 13:12)
Loni v září jsme tu (ve zprávě nazvané "Králík") psali o miniaturní veverčí holčičce, kterou jsme si v srpnu, starou pouhé dva týdny (a tedy ještě slepou), přivezli z Moravy. Jméno "Králík" dostala podle ukousnuté části ocasu, což měla na svědomí nejpravděpodobněji kočka nebo nějaký jiný veverčí predátor.
Jak rána na ocase, tak i další drobná poranění, se dobře vyhojily, a z prcka velkého jako lidský prst během následujících dvou měsíců vyrostla zdravá a v pravém slova smyslu roztomilá veverka. Zkrácený ocas ji sice v pohybu nijak neomezoval, přesto jsme ale raději zvolili výjimečný způsob jejího návratu do přírody nikoliv na některém z našich lesních výpustných míst, ale přímo na naší zahradě. "Králík" se nám odvděčila tím, že nejenže vypuštění (na začátku listopadu) vzorově zvládla, ale nastěhovala se do sousedního lesíka a v následujícím čtvrtroce od vypuštění se nám téměř každý den přišla na chvíli "ukázat" na zahradu, k některému z mnoha zdejších krmítek či pítek.
Kromě krátkého ocasu je "Králík" nezaměnitelná i svým kuriózním chováním. Snad jako následek traumatického zážitku z dětství (krvavé setkání s predátorem) totiž bere své "znovuzrození" a život ne jako něco všedního a nudného, ale jako dar. Projevuje se to tím, že si každou vteřinu svého života "užívá". Zatímco jiné divoké veverky se většinou chovají striktně účelově, a dělí svůj den mezi obstarání potravy, údržbu hnízda a co nejdelší spánek, "Králík" své bdění zaplňuje neustálými "zábavnými" vložkami. Vždyť proč po větvích stromu chodit "nudně" rovně, když si přece přesun po nich můžete jen pro radost z pohybu zpestřit rychlými spurty a následným "bržděním" či občasným efektním "vybráním zatáčky"? Proč se jiným veverkám vyhýbat, když na ně můžete vesele "vybafnout" a vyprovokovat je ke krátké honičce? A proč si sbírání javorových semínek nezpestřit tím, že se chvíli na kluzké trávě bláznivě honíte "sama se sebou"?
Jedním z nejslavnějších skečů britské komediální skupiny Monty Python byl ten o "Ministerstvu švihlé chůze", který dodnes recesisté z celého světa připomínají "dny švihlé chůze", během nichž se promenují po ulicích a snaží se napodobit své montypytonské vzory tím, že vykopávají nohy k hlavě, bláznivě klopýtají nebo chodí pozadu. Nikdy nás nenapadlo, že velkou propagátorku tohoto životního stylu najdeme i mezi veverkami, ale jakmile se "Králík" svým bláznivě-šťastným stylem prořítí přes zahradu, jsme si okamžitě jistí, že i dnešek byl dalším z jejích mnoha báječných "Dnů veverčí švihlé chůze"...

Králík první den po vypuštění na začátku listopadu 2018. Králík v typické bláznivé akci. Králíkův první sníh v prosinci 2018. Snímek z dětství. Pět týdnů starý (a tedy ještě kojený) Králík s viditelně kratším ocáskem.

Šiškobraní

(20.01.2019 - 11:36)
Obecné povědomí o tom, jak žijí a co jedí veverky, je často hodně daleko od reality, že ale veverky "jedí šišky" tuší opravdu snad každý. Veverky skutečně konzumují všechny typy šišek z jehličnatých stromů, které v ČR rostou (modřínové, smrkové, borové, jedlové), málokdo ale ví, že si ze šišek "vytahují" jen droboučká semínka ukrytá pod jednotlivými "šupinami", které šišku tvoří. I proto veverky milují šišky ještě zelené, v nichž jsou semínka měkká a čerstvá, a protože jsou semínka malá, skončí většina hmotnosti šišky (vřeteno a šupiny) na zemi pod stromem jako odpad. Jen pro zajímavost - dospělá veverka zvládne "rozebrat" i více než sto modřínových šišek na jedno "posezení".
Správný způsob konzumace šišky se každá veverka musí v dospívání naučit - ideální je ten, kdy veverka drží šišku v předních packách, postupuje od "spodku" šišky (tedy od její silnější části) směrem nahoru, odtrhává jednotlivé šupiny, odhodí je a vytáhne si zuby semínko pod nimi ukryté.
Krátké video zachycuje "šiškového zelenáče", který se zacházet se šiškou teprve učí. Dnes pětiměsíční veverčí holčička, kterou jsme si jako "miminko" přivezli loni v létě z Krkonoš, u nás kvůli lehké retardaci zřejmě zůstane natrvalo a když dostala své první šišky, daly jí opravdu "zabrat". K lákavé pochoutce v podobě semínek se na přiložené videonahrávce dostávala nemotorně a hlavně úplně naopak, než by měla - šišku totiž nezačínala jíst od "spodku", ale z opačné strany a v podstatě ji jen chaoticky "hoblovala". Nemějte o ni ale žádný strach - stejně jako všechny její předchůdkyně i ona na ten správný veverčí způsob po troše trénování přišla.
Video si na našem kanálu na Youtube spustíte tady.