PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Párkrát se nám už stalo, že jsme si pro veverče jeli po několika letech do stejné lokality či dokonce ke stejnému nálezci, letošní případ "holek z Třemošnice" je ale vážně unikátní.
V jednom z horkých červnových dnů jsme vyrazili pro necelých 6 týdnů starou veverčí holčičku, nalezenou v Třemošnici. Ztracená musela být několik dní, protože byla na pokraji smrti hladem - vážila pouhých 50 gramů, tedy sotva polovinu hmotnosti, kterou by v tomto věku měla mít.
O den později jsme do stejného městečka jeli podruhé, tentokrát k jiné nálezkyni, a hned při prvním pohledu na veverče nám bylo jasné, že jde o sourozence. Něco takového se stane jen vzácně, ale to ještě nebylo nic proti tomu, co přišlo pak - následující den totiž našel třetí nálezce v Třemošnici veverče třetí, a tak se u nás během tří dnů postupně sešly tři ztracené veverčí sestřičky.
Jestliže ta první z třemošnických sester na tom byla zdravotně bídně, další dvě byly zbědované ještě víc (byly bez matky, a tedy bez kojení, o den, respektive dva dny, déle než ta první) a prodělaly u nás z vyčerpání a prochladnutí těžký zápal plic.
Byť jsme si z počátku zdaleka nebyli jistí, že přežijí, nakonec skončil příběh happyendem - všechny holčičky nejen že zůstaly naživu, ale po vyléčení postupně nabraly ztracenou váhu a dnes jsou z nich veverčata co do velikosti a kondice neodlišitelná od těch, s nimiž se již ve velké rozběhové voliéře začínají připravovat na vypuštění do přírody.
Na čtyřech přiložených snímcích jsou sestřičky z Třemošnice zachyceny po cca týdnu u nás, kdy už sice byly zdravotně venku z nejhoršího, ale na potravu se stále ještě při každém z pěti každodenních kojení vrhaly tak, jako kdyby týden nejedly...

Za dosavadních 12 "veverčích sezón" prošla naší specializovanou záchrannou stanicí mláďata snad ze všech koutů České republiky. Zatímco starší veverčata z míst vzdálenějších než cca 100 kilometrů obvykle "přenecháváme" místně příslušným velkým všeobecným záchranným stanicím ze sítě ČSOP (důvod je jednoduchý: počet všech ročně nalezených veverčat z ČR zhruba 3x převyšuje naši maximální kapacitu), pro opravdu malá veverčata, a obzvlášť holátka (která potřebují extrémně náročnou péči), si jezdíme kamkoliv bez ohledu na vzdálenost. I když tedy sídlíme ve středních Čechách (na Kolínsku), každoročně míváme výjezdy i na Moravu, do jižních Čech či třeba do Krušných Hor. Náš páteční "výjezd" byl ale opravdu premiérový - poprvé jsme totiž jeli až do takřka vrcholových partií Krkonoš. Čtyři slepá veverčata tam nalezli lesáci na zemi v polomu pod Vídeňskou skálou, v nadmořské výšce 1.000 metrů a téměř na dohled od polských hranic. V tamních drsných podmínkách, kde více než polovinu roku leží sníh a panují silné mrazy, přežijí jen opravdu výjimečně silné a zdravé veverky a dokazují to i čtyři krkonošští nalezenci. Zatímco jiná veverčata se u nás obvykle "rozjídají" jen pozvolna a zvládnutí kojení ze stříkačky s dudlíkem jim pár dní trvá, "drsoni" z Krkonoš s huňatými kožíšky jsou vzornými strávníky od prvního krmení, jako kdyby věděli, že každou kapku potravy a z ní pocházející energie a síly budou ve svém životě potřebovat. Pro první ze snímků z dnešního ranního kojení malých horalů jsme proto zvolili i vhodné tričko s příslušným "desperátským" motivem. :)