PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 12 let existence od roku 2008 do konce roku 2019 prošlo 1.094 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2019, jsme přijali 78 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2019 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




78 veverčat v roce 2019

(01.12.2019 - 10:14)
Jako každý rok (letos tedy už podvanácté) nabízíme v jeho závěru kompletní statistiku "veverčí sezóny" v naší specializované záchranné stanici. V roce 2019 jsme přijali z celé České republiky 78 mláďat veverky obecné (za 12 let naší existence jich bylo už 1.094). Ze 78 veverčat bylo 44 "holek" a 34 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena černá (27 mláďat), rezavých bylo 20, hnědorezavých 5, černých s rezavým lemem kolem bříška 12, mahagonových bylo 6 a hnědých 8. Drtivá většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování speciální náhražkou mateřského mléka (právě na takto malá veverčata z celé ČR se cíleně zaměřujeme, protože úspěšná péče o ně je nejsložitější a předpokládá letitou zkušenost). Starali jsme se ale i o 4 úplná "holátka" bez srsti ani ne týden stará, vážící necelých 20 gramů a velikostí srovnatelná s burákem.
Ze 78 mláďat jsme při životě udrželi 65, u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu nebo s těžkými zraněními či postiženími neslučitelnými se životem. Z těchto 65 veverčat jsme 63 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody, jedno mládě "z podzimu" bude kvůli nízkému věku vypuštěno až na jaře a jedno mládě u nás kvůli zdravotnímu handicapu zůstane natrvalo (a přidá se k dalším šesti starším handicapovaným veverkám, které u nás zůstaly v předchozích letech).
Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2019 jsme vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až na Moravu (Zlín, Brno aj.), Krkonoš, do Jizerských či Krušných hor.
Na 66 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože mezi nalezenci byla i dvojčata, trojčata a čtyřčata) jsme letos najeli více než 16.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - v dubnu, kdy jsme mláďat přijali nejvíc (16), jsme pro ně vyjížděli 12x.
Peníze na pokrytí chodu záchranné stanice sháníme co nejvíce vlastním přičiněním (například prodejem naší knihy "Veveřácká kronika"), naše rodinná stanice by ale nemohla fungovat bez sponzorské pomoci našich fanoušků (způsoby možné pomoci jsou zde na našem webu vypsány tady). Všem, kdo nám letos jakkoliv pomohli, a jejichž identitu jsme znali, jsme poděkovali soukromě, všem anonymním sponzorům děkujeme alespoň touto cestou.
Jen díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.
S veverčím pozdravem
Katka a Petr Soukupovi

Veveřácká kronika (pod vánoční stromeček)

(01.12.2019 - 10:06)
"V životě jsem přečetla již mnoho knížek, od různých autorů, stylů, žánrů, ale něco takového... Knížka je napsaná lehce a přece napínavě, s ůsměvem a láskou. Ale i tak není patetická ani trapná. Je skutečně čtivá a vždy musím téměř násilím přestat číst, protože přítel mezitím slastně usnul, ukolébán příběhem divoké veverky Pinky. Umím si živě představit tuto nádhernou knížku nahranou jako Rozhlasová četba na pokračování. Čekání na narozeniny stálo zato. Moc dík za nádhernou knížku. Právem se stala pokladem v mé knihovničce," píše se v jednom z mnoha čtenářských komentářů na objednací stránce naší knížky "Veveřácká kronika".
Chcete-li se dozvědět, podle koho byla pojmenována naše záchranná stanice a kdo nás inspiroval k jejímu založení, přečtěte si "Veveřáckou kroniku". A nejen proto... Pozorování divokých zvířat v přirozeném prostředí se obvykle omezuje na dny a týdny, ve výjimečných případech měsíce. Kateřina pozorovala denně divokou veverku Pinky po celý její život, dlouhých sedm let. Viděla tak na vlastní oči nejintimnější detaily z jejího života - porod, výchovu mláďat, námluvy se samci, stavbu hnízd, stravovací zvyklosti, proměny jejího chování s tím, jak stárla a nabývala zkušenosti... Současně i vše fotografovala, takže pořídila tisíce snímků ze soukromého života veverek, z nichž ty nejvzácnější vybrala do své knihy.
Kniha "Veveřácká kronika" je jak unikátním "etologickým" pohledem na život divokých veverek, tak napínavým (a domníváme se i zábavným) čtením, dokumentujícím jedno neuvěřitelné "setkání" divoké veverky a její pečlivé pozorovatelky. Jak dosvědčují desítky ohlasů na webu knihy, mnoho čtenářů ji dokonce považuje za jednu z nejkrásnějších knih o zvířatech, kterou kdy četli.
"Veveřáckou kroniku" jsme vydali vlastním nákladem a veškerý výnos z prodeje používáme k financování naší veverčí záchranné stanice Pinky. Hledáte-li vhodný dárek k Vánocům pro kohokoliv, kdo má rád přírodu, "Veveřáckou kronikou" ho potěšíte a navíc jejím zakoupením jednoduše a účinně pomůžete nalezeným veverčatům, jejichž osudy jste zvyklí sledovat na tomto webu. "Veveřáckou kroniku" si lze snadno a rychle objednat (pošleme vám ji okamžitě) tady. Na téže objednací stránce dole uprostřed je i diskuzní fórum s řadou čtenářských ohlasů.

Pardubka

(24.11.2019 - 12:19)
Jak už jsme mnohokrát psali, kromě veverčat, která po dokrmení a vyléčení vrátíme do přírody, se občas setkáme i s mláďatem, jehož vypuštění není ze zdravotních důvodů možné. Takových handicapovaných veverek, které u nás ve voliérách prožijí celý život, tu máme momentálně osm (nejstarší je osmiletá), přičemž ta nejmladší z nich se u nás zabydlela letos. Jak napovídá její jméno, samička Pardubka byla letos na jaře, v polovině dubna, nalezena v Pardubicích. Totálně prochladlé a bezvládně ležící mládě našli kolemjdoucí na asfaltovém chodníku u Parama a protože si mysleli, že je "v posledním tažení", zavolali k nám až druhý den ráno, když veverče stále mělce dýchalo. Veverčí holčičku se nám podařilo udržet naživu, na poranění mozku způsobené pádem z výšky na tvrdý chodník jsme ale byli "krátcí". Pardubka se sice dokáže sama najíst, to je ale maximum jejích schopností a v přírodě by se o sebe postarat rozhodně nedokázala. Zůstala tedy u nás a svou potrhlou bezprostředností nám zpříjemňuje každou návštěvu komplexu voliér, kde naší stálí veverčí "chovanci" žijí. Jak ukazuje poslední ze čtyř snímků této fotografické sady, z dnes devítiměsíční Pardubky vyrostla nádherná veverka s efektně dlouhými návěsy na uších v rezavé zimní srsti.

Pardubka ve věku necelých tří měsíců, poprvé ve venkovní voliéře. Zcela bezvládná Pardubka po převozu k nám. Pardubka coby odrostlejší kojenec. Devítiměsíční Pardubka dnes, tedy na konci listopadu 2019. Součástí její zimní srsti jsou úchvatné návěsy na uších.

Drink it Veverka

(06.11.2019 - 19:06)
Několikrát za rok zde připomínáme, že pomoc divokým veverkám je jednoduchá a účinná. Na rozdíl od doby před několika lety, kdy si zájemci museli vyrábět speciální veverčí krmítka svépomocí, dnes naleznete jak krmítka, tak směsi do nich v neustále se rozšiřující nabídce e-shopu Zelená domácnost. V prodeji má dvě varianty skvělých veverčích krmítek (nové provedení má "integrovanou" misku s vodou) a také dvojí provedení speciální krmící směsi, kterou lze do krmítek sypat. Aktuální veverčí novinka v nabídce pak veverkám pomáhá sice jen zprostředkovaně (část výnosu z prodeje získá od Zelené domácnosti naše specializovaná záchranná stanice), ekologická lahev z borosilikátového skla s originálním veverčím motivem ale může posloužit třeba jako vtipný dárek. Kompletní "veverčí" sortiment Zelené domácnosti (krmítka + směsi) najdete na přiloženém odkazu (https://www.zelenadomacnost.com/k/veverky), veverčí láhev je k prohlédnutí (či koupi) tady (https://www.zelenadomacnost.com/p/drink-it-veverka-500-ml-charitativni-edice).

Bílý ocásek rok po vypuštění

(27.10.2019 - 19:20)
O samičce se vzácnou genetickou poruchou, tzv. parciálním albinismem, jsme naposledy psali na jaře. Veverčí holčičku jsme si od nálezkyně z Prahy přivezli loni v létě jako 12 dnů staré veverčí holátko a již tehdy bylo zřejmé, že bude mít bílou špičku ocásku, zřetelně kontrastující s její černou srstí. Z původně třicetigramového holátka postupně vyrostla nádherná statná veverka a protože jsme se z pohledu na její raritní zabarvení chtěli těšit co nejdéle, nevrátili jsme ji do přírody na některém z našich lesních výpustných míst, ale vypustili jsme ji přímo v areálu záchranné stanice. Samička se nám odvděčila tím, že se nevydala "do světa", ale usídlila se v blízkém okolí, na naší velké zahradě a v přilehlém lesíku. Před pár dny, 16. října, oslavila rok od vypuštění a má za sebou už i úspěšný porod a odchov mláďat (bohužel, žádné z nich po ní parciální albinismus nezdědilo). Na stromech při hledání potravy ji stále vídáme téměř každý den a na rozdíl od jiných veverek nemáme žádný problém s její identifikací - kvůli bílému zakončení ocasu je i z velké dálky nezaměnitelná. Ke třem aktuálním snímkům "Bílého ocásku" na podzimem zabarvených stromech přidáváme i jeden snímek z dětství.

Poslední prckové roku 2019

(06.10.2019 - 19:48)
První vrhy veverčat se v přírodě rodí už na sklonku zimy, druhé vrhy na konci jara a zvládnou-li některé samice vrh třetí, přicházejí mláďata na svět v půli léta. Pro nás to znamená, že rok co rok přijímáme poslední nalezená veverčata v září a v říjnu již víme, na jakém čísle se naše "počítadlo" definitivně zastaví. Letos ukázalo číslici 78, přičemž o poslední dva přírůstky se v září postarala Markéta Nováčková z Úval. Pětitýdenní sourozence, černého klučinu a tmavě hnědou holčičku s rezavým olemováním bříška, našla při houbaření v lese u Mukařova a oba je kvůli zahřátí zasunula do červenobílých vlněných ponožek, čímž vytvořila efektně vypadající "veverčí sendviče" (viz první fotografie). Z obou kojenců u nás vyrostli rychlí a blahobytně vypadající "dorostenci", kteří by se dnes do ponožky už rozhodně nevešli...