PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz
Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.
Najdete nás i na Facebooku tady
Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady
Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady
Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady
Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady
Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady
Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady
Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady
Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.
Najdete nás i na Facebooku tady
Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady
Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady
Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady
Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady
Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady
Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady
Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady
Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.
Bílý ocásek rok po vypuštění
(27.10.2019 - 19:20)
O samičce se vzácnou genetickou poruchou, tzv. parciálním albinismem, jsme naposledy psali na jaře. Veverčí holčičku jsme si od nálezkyně z Prahy přivezli loni v létě jako 12 dnů staré veverčí holátko a již tehdy bylo zřejmé, že bude mít bílou špičku ocásku, zřetelně kontrastující s její černou srstí. Z původně třicetigramového holátka postupně vyrostla nádherná statná veverka a protože jsme se z pohledu na její raritní zabarvení chtěli těšit co nejdéle, nevrátili jsme ji do přírody na některém z našich lesních výpustných míst, ale vypustili jsme ji přímo v areálu záchranné stanice. Samička se nám odvděčila tím, že se nevydala "do světa", ale usídlila se v blízkém okolí, na naší velké zahradě a v přilehlém lesíku. Před pár dny, 16. října, oslavila rok od vypuštění a má za sebou už i úspěšný porod a odchov mláďat (bohužel, žádné z nich po ní parciální albinismus nezdědilo). Na stromech při hledání potravy ji stále vídáme téměř každý den a na rozdíl od jiných veverek nemáme žádný problém s její identifikací - kvůli bílému zakončení ocasu je i z velké dálky nezaměnitelná. Ke třem aktuálním snímkům "Bílého ocásku" na podzimem zabarvených stromech přidáváme i jeden snímek z dětství.
Poslední prckové roku 2019
(06.10.2019 - 19:48)
První vrhy veverčat se v přírodě rodí už na sklonku zimy, druhé vrhy na konci jara a zvládnou-li některé samice vrh třetí, přicházejí mláďata na svět v půli léta. Pro nás to znamená, že rok co rok přijímáme poslední nalezená veverčata v září a v říjnu již víme, na jakém čísle se naše "počítadlo" definitivně zastaví. Letos ukázalo číslici 78, přičemž o poslední dva přírůstky se v září postarala Markéta Nováčková z Úval. Pětitýdenní sourozence, černého klučinu a tmavě hnědou holčičku s rezavým olemováním bříška, našla při houbaření v lese u Mukařova a oba je kvůli zahřátí zasunula do červenobílých vlněných ponožek, čímž vytvořila efektně vypadající "veverčí sendviče" (viz první fotografie). Z obou kojenců u nás vyrostli rychlí a blahobytně vypadající "dorostenci", kteří by se dnes do ponožky už rozhodně nevešli...
