PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz
Tento web podrobně zaznamenává činnost již neexistující rodinné záchranné stanice pro veverky, která nepřetržitě fungovala 18 let. Během její existence (od začátku roku 2008 do konce roku 2025) stanicí prošlo 1.451 nalezených veveřátek z celé České republiky.
Alternativu k tomuto webu najdete i na Facebooku tady
Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady
Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady
Půlhodinovou reportáž o stanici Pinky odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady
Šestiminutovou reportáž o stanici Pinky odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady
Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady
Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady
Kompletní zpravodajství ze stanice s fotografiemi je zaarchivováno na odkazu "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.
Alternativu k tomuto webu najdete i na Facebooku tady
Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady
Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady
Půlhodinovou reportáž o stanici Pinky odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady
Šestiminutovou reportáž o stanici Pinky odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady
Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady
Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady
Kompletní zpravodajství ze stanice s fotografiemi je zaarchivováno na odkazu "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.
Bílý ocásek rok po vypuštění
(27.10.2019 - 19:20)
O samičce se vzácnou genetickou poruchou, tzv. parciálním albinismem, jsme naposledy psali na jaře. Veverčí holčičku jsme si od nálezkyně z Prahy přivezli loni v létě jako 12 dnů staré veverčí holátko a již tehdy bylo zřejmé, že bude mít bílou špičku ocásku, zřetelně kontrastující s její černou srstí. Z původně třicetigramového holátka postupně vyrostla nádherná statná veverka a protože jsme se z pohledu na její raritní zabarvení chtěli těšit co nejdéle, nevrátili jsme ji do přírody na některém z našich lesních výpustných míst, ale vypustili jsme ji přímo v areálu záchranné stanice. Samička se nám odvděčila tím, že se nevydala "do světa", ale usídlila se v blízkém okolí, na naší velké zahradě a v přilehlém lesíku. Před pár dny, 16. října, oslavila rok od vypuštění a má za sebou už i úspěšný porod a odchov mláďat (bohužel, žádné z nich po ní parciální albinismus nezdědilo). Na stromech při hledání potravy ji stále vídáme téměř každý den a na rozdíl od jiných veverek nemáme žádný problém s její identifikací - kvůli bílému zakončení ocasu je i z velké dálky nezaměnitelná. Ke třem aktuálním snímkům "Bílého ocásku" na podzimem zabarvených stromech přidáváme i jeden snímek z dětství.
Poslední prckové roku 2019
(06.10.2019 - 19:48)
První vrhy veverčat se v přírodě rodí už na sklonku zimy, druhé vrhy na konci jara a zvládnou-li některé samice vrh třetí, přicházejí mláďata na svět v půli léta. Pro nás to znamená, že rok co rok přijímáme poslední nalezená veverčata v září a v říjnu již víme, na jakém čísle se naše "počítadlo" definitivně zastaví. Letos ukázalo číslici 78, přičemž o poslední dva přírůstky se v září postarala Markéta Nováčková z Úval. Pětitýdenní sourozence, černého klučinu a tmavě hnědou holčičku s rezavým olemováním bříška, našla při houbaření v lese u Mukařova a oba je kvůli zahřátí zasunula do červenobílých vlněných ponožek, čímž vytvořila efektně vypadající "veverčí sendviče" (viz první fotografie). Z obou kojenců u nás vyrostli rychlí a blahobytně vypadající "dorostenci", kteří by se dnes do ponožky už rozhodně nevešli...
