PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Napajedla, Mníšek pod Brdy, Budeč u Moravských Budějovic, Stříbrná Skalice, Větrovany u Olomouce, Ústí nad Labem, Nový Bor... To není náhodný výběr měst či vesnic z Čech a Moravy, ale "položky" z dlouhého seznamu míst, kam jsme si v předchozích 17 letech jeli (některé roky v únoru, ale většinou v březnu) pro úplně první nalezené veverče.

Letos (stejně jako loni) tento pomyslný "souboj" o prvního veverčího nalezence vyhrála Morava, a to hned dvojnásobně. Před týdnem, v neděli 16. března, nám totiž během pár minut dvakrát zazvonil staniční telefon a v obou případech byl volající z Brna. Přesněji - z okrajových částí moravské metropole, v jednom případě z Kohoutovic a ve druhém ze sousedního Žebětína.

Veverčata se sice našla jen pár kilometrů od sebe, málokdy se ale vidí tak názorná ukázka odlišné kondice, v jaké lze ztracená veverčata najít. Trojčata z Kohoutovic byla ztracená delší dobu a navíc jejich maminka péči o ně vůbec nezvládala, protože všichni tři sourozenci byli totálně podvyživení a zesláblí. Naopak dvojčata ze Žebětína byla vzorně vykrmená a matkou opečovávaná, takže ač byla v den nálezu o necelý týden mladší než trojčata (4 versus necelých 5 týdnů), vážila o neuvěřitelných 30 gramů víc.

Naštěstí pro většinu nalezených veverčat platí, že se i z mimořádně špatné kondice dokáží při dobré péči rychle vzpamatovat a váhový i kondiční hanicap dohnat, takže po týdnu u nás jsou už trojčata z Kohoutovic k nepoznání (o obřích dvojčatech ani nemluvě). A jak názorně dokazují fotografie, stále platí, že Moraváci jsou mimořádně fotogeničtí...

Divoké veverky jsou nedílnou součástí parků i zahrad mnoha českých měst i vesnic. K lidským obydlím se přibližují nejen kvůli potravě (při jejím hledání jsou veverky schopné vyšplhat na balkóny či parapety i v nejvyšších patrech paneláků), ale lidské stavby využívají i ke svému "bydlení" - veverky se často usídlují na půdách, balkónech, lodžiích či v různých dutinách v obložení stěn domů, protože jsou zde chráněny před vlivy počasí i před predátory.

Zatímco v lese si veverky vnitřek svých hnízd vycpávají nejčastěji suchou trávou, mechem či cupaninou z lýka (odumřelá suchá kůra některých druhů stromů), veverky žijící poblíž lidí nikdy nepohrdnou i ryze "člověčím" materiálem, a tak lze ve veverčích hnízdech nalézt kousky všemožných látek, hadrů, papírových utěrek či kartonu.

Divokým veverkám, které žijí poblíž naší samoty, už léta chystáme do míst, kudy se při přesunech skrz zahradu pravidelně pohybují (například do rozsoch stromů poblíž krmítek), nastříhané kousky surového vlněného česance. Tato ještě netkaná vlna, prodávaná na váhu ve smotcích, je měkká a nádherně teplá, takže se v ní veverkám spí opravdu jako "pod peřinou". Česancem vylepšená stromová hnízda veverek jsou pak snadno identifikovatelná, protože z nich už na dálku skrz vnější kostru z větviček a lýka prosvítá bílá vlněná vycpávka.

Materiál na stavbu hnízd si veverky z místa nálezu přinášejí v tlamičce a je až neuvěřitelné, jak velké množství ho dokáží najednou unést. Jak dokazují přiložené fotografie, obzvlášť v situacích, kdy si veverky stěhují veškerý vycpávkový materiál z jednoho hnízda do druhého, bývá přenášená "hromada" někdy tak velká, že přes ní ani pořádně nevidí na cestu...