PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 11 let existence od roku 2008 do konce roku 2018 prošlo 1.016 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2018, jsme přijali 85 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2018 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



V roce 2009 jsme (stejně jako v letech předchozích) zprávy ze záchranné stanice na web umisťovali jen sporadicky. Níže tedy najdete jen 14 zpráv o těch nejvýraznějších z nalezených veveřátek. Jen v roce 2009 jsme do stanice přijali 77 mláďat.



Moss si staví hnízdo

(14.02.2009 - 19:42)
Na následujících snímcích můžete vidět samečka Mosse, kterého jsme z naší záchranné stanice vypouštěli před rokem a půl, v létě 2008, při shánění materiálu na výplň nově postaveného hnízda. Moss si zvolil za své teritorium okolí záchranné stanice, tedy bývalou lokalitu divoké veverky Pinky, a stejně jako ona si zvykl kombinovat při stavbě hnízda přírodní a nepůvodní, lidmi dodané materiály. V první části fotografické série je zachycen při odkousávání vláken provazu, kterými jsou na zahradě připevněné visuté mosty. Na ostatních snímcích je Moss zachycen při sbírání suché trávy, kterou si roluje do tlamičky, aby ji mohl odnést do nedalekého hnízda. Veverky v přírodě využívají k vycpávání hnízda, jehož konstrukce je sestavena z větviček, mech, suchou trávu nebo lýko.

Srstka

(14.02.2009 - 19:42)
Na následujících snímcích můžete vidět veveřáka Srstku, který se k nám do stanice dostal v polovině června 2009 ze Sutic. V době příjmu mu bylo pouhých 14 dní a vážil 45 gramů. Nálezci ho objevili pod stromem na zahradě, kde měla hnízdo veverka. Podle četných klovanců na těle i hlavičce ho musel z hnízda vytáhnout pták a poté ho upustit. Malý veveřák měl štěstí, že ho nálezci záhy objevili, protože na tělíčku měl teprve náznak budoucí srsti a vzhledem k chladnému počasí a průtrži mračen, která se ten den nad územím prohnala, by byl po několika hodinách zcela jistě mrtvý. I tak visel jeho život na vlásku, ale po týdnu aplikace antibiotik se začal lepšit a boj o život vyhrál. Pro jeho komplikovaný odchov i silné citové pouto, které jsme si k němu vytvořili, jsme ho vypustili přímo z voliéry v areálu naší záchranné stanice. Veveřák se ještě deset dnů věrně vracel přespat do vypouštěcí voliéry, ale den ode dne byl plašší a nakonec si odešel najít vlastní teritorium.

Cookie převádí mláďata

(14.02.2009 - 19:42)
Na následujících snímcích si můžete prohlédnout samičku Cookie a její dvouměsíční potomky z druhého vrhu při převodu z jednoho hnízda do druhého. V druhém vrhu měla Cookie pět mláďat, dvě světle rezavá, 2 tmavě hnědá a jedno tmavě rezavé. Na prvních deseti snímcích jsou mláďata samostatně v okamžiku, kdy před převáděním "těkají" v okolí hnízda. Následující fotografie zobrazují Cookie s mláďaty ve chvíli, kdy se celá rodina dala konečně do pohybu. I když mnohé ze snímků nejsou příliš kvalitní, protože jsem je byla nucena pořídit přes okno a při špatném osvětlení, zařazuji je sem pro unikátnost zachycené chvíle. Na některých je vidět, jak se mláďata snaží ve vypjaté situaci k matce přitulit a kojením se před cestou do neznáma uklidnit. Cookie trpělivě čeká až se zklidní a seberou odvahu k přesunu. Při převádění si počínala stejně jako legendární divoká samička Pinky, což je pro mě cenné zjištění, protože Cookie byla v naší záchranné stanici odchována uměle, poté co se k nám dostala jako ještě slepé mládě ve věku 3 týdnů. Nemohla tedy péči o mláďata ani stavbu hnízd odkoukat od vlastní matky, ale i tak se v ní přirozené instinkty probudily a dokázala si s péčí o potomky poradit. Zajímavé je, že k umístění hnízd používá i totožné stromy, které používala Pinky, dokud ještě v tomto teritoriu žila. Buď tedy Cookie artefakty původních hnízd napověděly, které stromy jsou pro stavbu hnízd nejvhodnější (což se mi zdá pravděpodobnější) a nebo došla ke stejnému zjištění vlastní zkušeností. Jakmile se Cookie s mláďaty přemístila na plošinu s veveřáckým krmítkem, kde se celá skupina začala posilňovat, opatrně jsem se vyplížila z domu a snažila se k nim s fotoaparátem přiblížit. Ostražitá Cookie mě ale téměř okamžitě zpozorovala, přísným prskáním zahnala mláďata do koruny stromů a tehdy učinila to, co jsem ještě nikdy u divokých veverek - a to ani u Pinky - nepozorovala. Pokusila se na sebe upoutat mou pozornost a přeskoky ze stromu na strom mě odlákávala pryč od mláďat. Jakmile se jí zdálo, že mou pozornost ztrácí, slezla po kmeni dolů, takže byla pouhé 2 metry ode mě a poté rychle šplhala zpět do koruny stromu, kde se zase ukryla. Počínala si tedy stejně jako ti z ptáků, kteří se předstíráním vlastního zranění pokouší odlákat nepřítele od hnízda. Na posledních třech snímcích je samička Cookie zachycena právě v okamžiku, kdy se mě pokoušela odlákat od veverčat.

Rézinka a Hrobník

(14.02.2009 - 19:42)
V této fotografické sérii můžete vidět rezavou samičku Rézinku, která se k nám dostala ve věku necelých 3 týdnů z Hryzel u Zásmuk, kde ji nálezci našli ležet na betonovém chodníku před chatou. Podle popisu předchozích událostí se zdá, že ji matka upustila poté, co ji při přenášení mláďat vyplašila kočka. Protože nálezci netušili, že se veveří matka pro mláďata nikdy nevrací, v dobré víře čekali několik hodin než veveřátko sebrali a převezli do naší záchranné stanice. Rézinka byla v té době dehydrovaná, měla úpal a silné křeče. Z počátečních potíží se rychle vzpamatovala a podařilo se ji úspěšně odchovat. Na společném snímku je s černým samečkem Hrobníkem, který se k nám dostal z Bílých Poličan, kde byl nalezen pod stromem na hřbitově ve věku 5 týdnů. Veveřáček měl po pádu naražené ledviny a špatně se pohyboval. Naštěstí se z obou zranění zotavil a mohl být po čase vypuštěn zpět do přírody.

Novorozenci

(14.02.2009 - 19:42)
Na následujících snímcích si můžete prohlédnout pouhé dva dny stará veveřátka, která se k nám dostala počátkem března 2009 z Čejetic u Mladé Boleslavi. Majitelé rodinného domku pokáceli na zahradě strom a nevšimli si, že má v jeho koruně hnízdo veverka. Veveřátka byla dosud holá, vážila 15 g a na bříšku měla ještě stopy po pupeční šňůře. Veveřátka jsme po několik dní krmili každé dvě hodiny speciálním mlékem pro novorozence, přesto se nám je přes veškerou snahu nepodařilo zachránit.

Šesterčata z Žerovnice

(14.02.2009 - 19:42)
Nejpočetnějšími skupinou nalezenců přijatých v roce 2009 do naší záchranné stanice byla šesterčata z Pelhřimovska. Při plánovaném kácení v lese byl podříznut i strom s jejich hnízdem. Hnízdo, které se nacházelo téměř na špičce stromu, nebylo z podhledu vidět a bylo nalezeno lesníky až v okamžiku, kdy strom na zemi likvidovali. Už na první pohled bylo patrné, že hnízdo musela stavět zkušená veveří samička. V průměru mělo okolo půl metru, bylo precizně spletené z větviček a vnitřek doupátka byl hustě napěchován suchým mechem. Jen díky kvalitně postavenému doupátku se mláďatům podařilo krkolomný pád z velké výšky přežít. Nejen podle pečlivě spleteného hnízda, ale i podle množství veverčat lze usuzovat na starší matku, protože takto početné vrhy mívají až "rozrozené" samice. Veveřátkům bylo v den osiření přesně tři týdny a byli mezi nimi 4 kluci a 2 holčičky. Jeden ze samečků měl přes kvalitně postavené hnízdo po pádu stromu přerušenou míchu páteře a nebylo možné ho zachránit. Ostatních pět veverčat jsme dokrmili a ve věku tří měsíců úspěšně vrátili do přírody. Tato veveřátka, která se k nám do stanice dostala začátkem srpna, jsme do přírody vypustili koncem září a i po dvou měsících pobytu ve volné přírodě o nich máme stále zprávy.

Pira

(14.02.2009 - 19:42)
Na následujících snímcích můžete vidět samečka Piru, kterého jsme vypouštěli z naší záchranné stanice koncem léta 2008. Má za sebou už víc jak rok samostatného života v přírodě a protože se usadil v okolí záchranné stanice, můžeme ho vídat prakticky denně. Snímky byly pořízeny během měsíce srpna.

Cookie s dcerou

(14.02.2009 - 19:42)
V této fotografické sérii si můžete prohlédnout samičku Cookie, která byla z naší záchranné stanice vypuštěna v létě 2008. Za své teritorium si zvolila původní lokalitu divoké veverky Pinky, která přišla o život na jaře téhož roku. Přesto, že samička Cookie svou matku nepoznala a byla vychovaná uměle v naší záchranné stanici (kam se dostala jako ještě slepé mládě ve věku 3 týdnů), dokázala se zařadit zpět do života ve volné přírodě a letos porodila 2 vrhy mláďat. Na prvních šesti snímcích je její první dcera, která se díky absenci sourozenců (narodila se jako jedináček) upnula na matku a doprovázala ji téměř až do doby, kdy dosáhla 3 měsíců věku. Na ostatních snímcích je Cookie nafocená na stromech v okolí záchranné stanice.

Jaro

(14.02.2009 - 19:42)
Na následujících snímcích můžete vidět několik z letošních (do naší záchranné stanice přijatých) jarních mláďat ve věku 8-10 týdnů, zachycených při různých činnostech ve venkovní voliéře. Některá mláďata jsou vyfocena těsně po krmení, to znamená s tlamičkou "opatlanou" od kaše.

Busy

(14.02.2009 - 19:42)
Černá veveří samička Busy se dostala do naší záchranné stanice před rokem a nalezena byla v lese při čištění stromů po větrné smršti. Vleklý zánět drápového lůžka se už nedal vyléčit pomocí antibiotik a musel jí být nakonec amputován celý prst na levé zadní noze. Při vynuceném dlouhodobém denním ošetřování k nám Busy natolik přilnula, že se pro svou krotkost nedala navrátit zpět do přírody a zůstala u nás jako trvalý handicap. Přes zimu si navykla se mnou každé ráno pít kávu v chodbě venkovní voliéry, kam jsem si po nakrmení zvířat přinesla svou vlastní snídani - po vypuštění do chodby voliérového komplexu vždy dychtivě běžela napřed, aby mi "držela" místo v křesle, které tam mám umístěné. Ranní siestu pak trávila nejraději přímo na mé hlavě, takže jsem si i v teplejších dnech byla nucena oblékat kvůli přítulné veverce čepici. Mé obavy, jak se bude jako dospělá samice snášet s novými mláďaty, které budou do největší voliéry od jara postupně přicházet (a následně i odcházet zpátky do přírody), se ukázaly naprosto zbytečnými. Z Busy se stala vzorná adoptivní maminka, která slabším mláďatům poskytuje plnou ochranu. Ta mláďátka, která se v zajetí cítí nejistá a původní matka jim viditelně chybí, s ní spávají v jedné budce a když se je snažím povytáhnout ven na pravidelné krmení a ony protestují, brání je Busy výhružným mručením. Nakonec je ale kompromis uzavřen a ze stříkačky s kaší si ráda cucne i ona...


Celkem zpráv: 14
              |    starší >>