PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




První sníh

(29.11.2010 - 14:12)
Zatímco včera napadl jen bílý poprašek, dnes se již celá zdejší "veverčí lokalita" schovala pod bílou peřinu. Mladší (letos narozené) veverky jsou z "bílé hmoty" ve venkovní výběhové voliéře hodně zaražené, zato ty starší se po zasněžených větvích pohybují "jakoby se nechumelilo". Na snímcích z dnešního rána je samička Sandra ve výběhové voliéře, kterou ani mráz neodradil od pochutnání si na jedlém kaštanu, který měla schovaný v roztřepeném konci houpacího lana.

Tom v dešti

(24.11.2010 - 14:19)
Dnes u nás letos poprvé - naštěstí jen krátce - padal sníh, smíšený s deštěm. Již zcela divokého samečka Toma zastihla sněhová přeháňka v koruně modřínu v rohu zahrady a proměnila mu jeho jindy chundelatý kožich k nepoznání. Na snímcích z dnešního dopoledne je Tom zachycený na jednom z visutých dřevěných "mostů", spojujících koruny stromů, při vytírání zmoklé srsti. Štětky na jeho uších mají díky vodě obzvlášť "špičatý" tvar.

Chalupář Tom

(22.11.2010 - 14:25)
Před šesti týdny přímo v okolí naší záchranné stanice do přírody vypuštěný sameček Tom si znatelně vylepšil své "bydlení". Stejně jako některé divoké veverky v předchozích letech i on objevil, že škvírou mezi okapem a střechou lze vlézt do nepoužívané části půdy našeho domu a "postavil si hnízdo" v dutém krytém prostoru mezi stěnou a dřevěným obložením domu.

Tom od té doby své bydlení střídá - někdy přespává v hnízdě na břečťanem obrostlém stromě na zahradě a jindy "chrní" přímo nad našimi hlavami na půdě (jeho šramocení je v místnosti skrz strop dobře slyšet). Na snímcích je Tom na javoru v sousedství domu, v horní části snímků pořízených oknem z místnosti je vidět hrana střechy a okapu, kam Tom následně z javoru přeskočí a proklouzne skulinou na půdu. Při psaní této zprávy mi Tom spí "nad hlavou", protože se před několika minutami vrátil z obhlídky svého "revíru" a zalezl na půdu...

Wendy na operačním stole

(19.11.2010 - 14:32)
Samička Wendy se k nám dostala před dvěma lety, už jako starší, tříměsíční mládě. U nálezců ze Zlína žila v domácnosti více než měsíc, a teprve když zjistili, že se z roztomilého mláděte změnila v "ďáblíka", který jim demoluje byt, rozhodli se ji předat do záchranné stanice. Její návyk na člověka ale už byl tak silný, že ji nešlo vrátit zpět do přírody, kam by za předpokladu, že by se k nám dostala hned po nálezu, mohla díky své výtečné zdravotní kondici s ostatními nalezenci odejít.

Po několika měsících u nás jsme Wendy natrvalo umístili ve všeobecné záchranné stanici v Pátku u Poděbrad, kde se tehdy uvolnila krásná šestimetrová voliéra. Tu jsme pro Wendy pomohli vybavit budkami i visutým mostem, a několikrát za rok jsme se na Wendy jezdili podívat. Protože ji její tamní ošetřovatelka Jitka Kupecká věnuje vzorovou péči, měli jsme pokaždé radost, že se Wendy báječně daří.

Před několika dny nám ale ze záchranné stanice zavolali, že u Wendy se na krku objevila "boule", která se den po dni zvětšuje. Podle popisu jsme "diagnostikovali" zánětlivý absces, který se veverkám utvoří nejčastěji poté, když se škrábnou - rána se zanítí a vyplní hnisem. Je-li absces na místě, které si veverka nemůže ošetřit "sama" (prokousnutím a vylízáním), je nutný lékařský zákrok, protože neléčený absces může vést i k fatálním následkům.

Pro Wendy jsme tedy dojeli do místa jejího nového domova a po nejednoduchém, ale úspěšném odchytu jsme ji odvezli do "naší" veterinární kliniky MVDr. Petra Pohořalého v Kolíně. Wendy dostala narkózu a následoval "operační zákrok" - tedy otevření rány, vybrání hnisu, vyčištění rány a nasazení antibiotik kvůli dokonalému vyhojení. Narkózu jsme s MVDr. Pohořalým využili i k důkladné prohlídce Wendy, při které se ukázalo, že je ve výtečné zdravotní formě - nadchla nás především její úžasná zimní srst.

Wendy strávila následující večer a noc v "rekonvalescenci" v uzavřené přepravce u kamen v pokoji Jitky Kupecké, a po úspěšném probrání z narkózy se vrátila do své voliéry. Připomínkou její cesty na kliniku do Kolína tak bude už jen "válečná jizva" na bradě.

Rodinná idyla

(17.11.2010 - 14:38)
Tříletý sameček Snake (psala jsem o něm v přechozí zprávě) se kvůli svému pohybovému handicapu cítí ve společnosti ostatních veverek nejistý a proto od počátku hledal nějakého "ochránce". Tuto roli bez větších problémů přijala samička Busy (i o ní jsem zde již mnohokrát psala). Busy u nás kvůli poranění nohy zůstala před dvěma lety natrvalo, a protože je mateřský typ, pomáhá nalezeným mláďatům lépe snášet ztrátu vlastní matky. Stejným způsobem "adoptovala" i samečka Snakea, který s ní tráví většinu času a dokonce s ní obvykle i přespává v jedné budce.

Až včera se mi po mnohaměsíční snaze podařilo tuto "rodinnou idylku" vyfotografovat. Protože se venku již hodně ochladilo, jsou Snake i Busy zabalení v teplých vlněných česancích, které používáme na vystýlku budek v kombinaci s kokosovým vláknem.

Snake na podzim

(15.11.2010 - 14:41)
Tříletého veveřáka Snake jsem zde již v minulosti představovala. Dostal se k nám na jaře roku 2008 jako roční sameček, který prožil první rok života u nezodpovědných osob v miniaturním akváriu, takže byl zcela zubožený a nepohyblivý (svalová atrofie). Po dlouhé rehabilitaci se přestal plazit (proto na počátku dostal jméno Snake) a dnes již dokáže i opatrně šplhat po kmenech ve venkovní voliéře.

Letošní sluneční podzim si Snake doslova užívá a vyhřívá se na větvích v pětimetrové výšce pod stropem výběhové voliéry. Jeho druhým oblíbeným stanovištěm je "spací" budka, z které pozoruje "cvrkot" ve voliéře. Tři zde publikované fotografie z posledních dnů ho dokonale vystihují.

Tomova peřina aneb zelená úsporám!

(11.11.2010 - 14:45)
Před měsícem do přírody vypuštěný sameček Tom (psala jsem o něm v předminulé zprávě) se nastěhoval do letitého veveřího hnízda (postavila ho před lety divoká veverka Pinky) na jeden z břečťanem hustě obrostlých stromů poblíž našeho domu. Včera se mi ho podařilo zachytit při vylepšování a zateplování hnízda. Na snímcích si do hnízda nosí vlněný "česanec", který divokým veverkám dávám na přilepšenou na stabilní místo do rohu zahrady, odkud si ho odnášejí do hnízd. Jde o chuchvalce surové vlny, které jsou měkké, snadno tvarovatelné a hlavně velmi teplé. Zatímco starší a zkušenější divoké veverky si česance vždy naberou tolik, že mají problém "hromadu" odnést, Tom coby začátečník se spokojí s málem...

Sandra na obálce

(09.11.2010 - 14:49)
Naše "slavná" odchovankyně Sandra se dostala na obálku týdeníku "Naše rodina" (číslo 46), který je ode dneška v prodeji na novinových stáncích. Uvnitř časopisu je i obsáhlý (třístránkový) rozhovor o naší záchranné stanici a veverkách, který pečlivě připravila redaktorka Martina Oplatková. Obrazový doprovod tvoří fotografie zdejších odchovanců i divokých veverek.

Týdeník "Naše rodina" se prodává za 29 Kč, protože ale většina nákladu je určena pro předplatitele a špatně se shání, nabízím zde scany obálky i všech tří stran s rozhovorem. V Praze by toto číslo "Naší rodiny" mělo být bezproblémově ke koupi přinejmenším na dvou místech - v Domě knih Luxor na Václavském náměstí a v knihkupectví s učebnicemi v Ostrovní ulici.

A jen pro zajímavost - vzhledem k rozměru obálky týdeníku (A4) je Sandra na snímku v takřka dvojnásobné velikosti oproti skutečnosti.

Tom po měsíci na svobodě

(08.11.2010 - 14:54)
Na samečka jménem Tom si určitě vzpomenete podle jedné z fotografií. Je na ní ve věku 4 týdnů, leží na zádech a "drží za ruku" maličkou samičku Sandru. Tom měl nakonec osud, který potká jen minimum z našich nalezenců - do přírody jsme ho před měsícem vypustili přímo u nás, na zahradě v areálu záchranné stanice.

Přímo tady u nás totiž obvykle vypouštíme jen 2 až 3 mláďata ročně, vždy jen tehdy, když se v okolí "uvolní místo", tedy když už je některé z divokých veverek, které zde žijí, lokalita těsná a odstěhuje se do větší vzdálenosti. K tomu došlo právě letos na podzim, kdy z lokality zmizel poslední divoký sameček a prokazatelně zde zůstala jen samička Connie a jedna z jejích dcer z letošního léta.

Tom byl vypuštěn tím nejpřirozenějším způsobem, totiž otevřením dveří voliéry. V prvních dnech po vypuštění se k voliéře ještě často vracel, teď již žije v sousedním akátovém lesíku a k přespání využívá jak stromové budky, tak hnízda, která si tu vystavěly divoké veverky v minulých měsících a letech.

Tom je na zahradě k vidění každý den. Vždy po obědě se objevuje na veverčím krmítku nedaleko od domu a s již téměř "mazáckou" suverenitou využívá všech vymožeností, které život na naší zahradě, uzpůsobené potřebám veverek, skýtá. Jen doufáme, že se zde zdrží ještě nějaký čas - na rozdíl od samiček, které jsou hodně "domácké", mají totiž samečci "divokou krev", která je neustále žene prozkoumávat nová území.

Na snímcích je Tom na javoru (acer campestre) hned vedle domu, kam si pravidelně chodí natrhat semínka, jednu z nejvyhlášenějších veveřích pochoutek.

Jane & Gromit

(04.11.2010 - 14:58)
Retardovaná veverka Jane v posledních dnech propadla horolezecké vášní na závěsu u okna. Zdokonalování jejího šplhacího umění pozorujeme nejen my, ale z plakátu vedle okna i trpělivý Gromit...