PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 11 let existence od roku 2008 do konce roku 2018 prošlo 1.016 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2018, jsme přijali 85 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2018 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



Na tomto místě najdete několikrát týdně zprávy o aktuálním dění v naší záchranné stanici i o osudech divokých veverek žijících v okolí. Zprávy jsou seřazeny chronologicky zpětně, od nejnovějších k nejstarší. Pro snazší orientaci a hledání je rok 2011 členěn do měsíců, kliknete-li si tedy v levém sloupci např. na oddíl "leden", zobrazí se vám pouze zprávy z tohoto měsíce. Datum publikace každé zprávy je uveden pod jejím názvem.



Děkujeme, děkujeme, děkujeme

(21.12.2011 - 10:08)
Děkujeme Vám všem, kdo jste nám v letošním roce jakkoli pomohli - finančním příspěvkem, zasláním ořechů, nasušených hub, jiné potravy pro veverky, objednáním Veveřácké kroniky či pohlednic nebo jakkoliv jinak.
Vaší pomoci si vážíme a bez ní by veverčat, která prošla záchrannou stanici Pinky, bylo podstatně méně.
Jako doprovod tohoto poděkování jsme zvolili dojemné kresby veverek, které nám spolu s ořechy poslaly děti z Husitského dětského domova v Dubenci u Příbrami.

Doktor Bolíto

(21.12.2011 - 10:05)
Některá z mnoha veverčat, která za poslední roky prošla naší záchrannou stanicí, by nepřežila nebýt profesionální (a nezištné!) pomoci týmu A.A.R. Veterinární kliniky v Kolíně, především pak MVDr. Petra Pohořalého. Za všechna veverčata, kterým pomohl, i takto veřejně děkujeme.

Veverky z Kleti

(21.12.2011 - 10:05)
Jana Tichá z Hvězdárny Kleť v Chráněné krajinné oblasti Blanský les už léta "za oknem" pozoruje veverky i jiná divoká zvířata. Rok co rok o nich vždy před Vánoci sepisuje i "pozorovací zprávu", doprovozenou fotografiemi. Snímky letošních veverek z Kleti jsou obzvlášť povedené a najdete je na adrese: http://www.planetky.cz/article.php3?sid=288&mode=thread&order=0&thold=0

Veverčí hygiena

(16.12.2011 - 08:13)
Ač se to běžně neví, veverky věnují "hygieně" podobně důkladnou pozornost jako třeba kočky. Probírání a čechrání především ocasu jim zabere denně leckdy i několik desítek minut a obě pohlaví jsou v tomto ohledu úplně stejně pečlivá.

Na sérii snímků, pořízených letos 20. dubna, je divoká veverka Connie při ranní hygieně v pětimetrové výšce nad zemí (sedí na dřevěném visutém mostě, spojujícím koruny dvou sousedních stromů). Po pečlivé ranní očistě si - podle hesla "spojit příjemné s užitečným" - ještě pár minut nahřívala kožíšek v paprscích ranního slunce.

V době pořízení snímků Connie vychovávala dvouměsíční mláďata z letošního prvního vrhu a nemohla tušit, že v následujících měsících ji čekají ještě dva další porody...

Tenkrát na zahradě

(12.12.2011 - 23:34)
Tuto sérii fotografií nejvíc ocení ti, kdo znají slavné westerny Hodný, zlý a ošklivý (The Good, the Bad & the Ugly, 1966) a Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West, 1968), které režíroval Sergio Leone.
Zatímco v uvedených filmech jsou k vidění dlouhé souboje mlčenlivých pistolníků, kroužících kolem sebe před finálním výstřelem, hrdiny události, která se seběhla v trávě pod ořechem na naší zahradě, byly černá (4 měsíce stará) veverčí holčička a sýkora koňadra (latinsky Parus major).
Veverka našla v listí pod stromem zapomenutý vlašský ořech a když ji při jeho rozloupnutí zahlédla sýkora, sedící v koruně, rozhodla se ji kvůli ořechu "vyzvat na souboj". Průběh celého "souboje" je chronologicky zachycen na fotografiích. Sýkora slétla do trávy a začala se k veverce přibližovat. Ta reagovala postupným otáčením, sýkora ji ale následovala, postupně v kruhu veverku obhopkávala a hypnotizovala ji pohledem. Než ale mohlo dojít k tasení koltů, veverka dokončila obrat o 360 stupňů a ořech snědla.
Těžko říct, jestli se Clint Eastwood někdy dočkal takto snadného triumfu bez jediného výstřelu a prolité kapky krve!

98 mláďat v roce 2011 aneb můžete nám pomoci...

(08.12.2011 - 13:42)
V roce 2011 jsme do naší specializované záchranné stanice přijali 98 mláďat veverek a 2 plchy z celé ČR, tedy celkem 100 zvířat. Z 98 veverčat bylo 59 "holek" a 39 "kluků". Pokud jde o barevnost, 46 mláďat bylo klasicky rezavých, 38 bylo černých a 14 hnědých. Nejmladším nalezencům bylo 7 dní (takových letos bylo celkem 5), většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování náhražkou mateřského mléka.

Z 98 mláďat jsme při životě udrželi 74 (u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu, nebo s těžkými zraněními neslučitelnými se životem). Z těchto 74 veverčat jsme 71 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody a 3 u nás dožijí (počet "handicapovaných" veverek ve stanici tak stoupl na 7).

Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2011 jsme vyjeli do všech krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly směrem "západním" až k Aši a "východním" až k Ostravě. Na 71 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata, čtyřčata a paterčata) jsme letos najeli více než 13.000 kilometrů.

Veškerou činnost v záchranné stanici, která nám zabere ročně několik tisíc hodin, vykonáváme ve dvou ve "volném" čase, samozřejmě zadarmo. Přesto máme řadu nákladů, které nelze nijak obejít a musíme je uhradit - benzín, v zahraničí kupovanou drahou speciální náhražku mateřského mléka, potravu pro starší mláďata (všechna u nás před vypuštěním žijí minimálně do věku 3 měsíců), léky, materiál na stavbu budek a krmítek na výpustných místech a voliér ve stanici. Letos jsme za tyto nutné potřeby zaplatili 83.000 Kč a teď přes zimu dokončujeme stavbu 4 nových voliér pro handicapované veverky (3 vniřní jsme již vybudovali v létě), kde jen materiál (dřevo, pletivo, základy) stál přes 30.000 Kč, takže naše zaplacené výdaje za rok 2011 činily 113.000 Kč.

Jediná "stálá" částka, kterou dostáváme jako příspěvek na práci záchranné stanice, činí 25.000 Kč ročně. Rozdíl mezi zaplacenými náklady (113.000 Kč) a příspěvkem na naši činnost (25.000 Kč) tak jen za rok 2011 dosáhl 88.000 Kč, které musíme získat jinak či doplatit "z rodinné kasy".

Peníze na pokrytí tohoto "prodělku" sháníme co nejvíce vlastním přičiněním. Prodáváme naši knihu "Veveřácká kronika" a pohledy s veverkami a zbyde-li nám chvíle času, jezdíme "s kasičkou" vybírat na různé charitativní akce, ale samozřejmě to nestačí. Proto zde vždy dvakrát ročně nabízíme těm, kterým naše práce přijde smysluplná, možnost naši práci jakkoliv finančně či materiálně podpořit.

Základní způsoby možné podpory najdete podrobně vypsané zde na webu v rubrice nazvané "Jak nám můžete pomoci". Jsme vděčni za jakoukoliv částku a předem děkujeme i jen za váš čas strávený četbou tohoto nedlouhého textu.

Současně touto cestou znovu DĚKUJEME všem těm, kteří nám již letos (2011) i v minulosti jakýmkoli způsobem pomohli. I díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.

S veverčím pozdravem
Katka + Petr

Líza po půl roce

(05.12.2011 - 11:23)
Je to již skoro půl roku, co jsme naposledy psali o slepé samičce Líze, která letos v květnu rozšířila počet hendikepovaných veverek, žijících trvale v naší záchranné stanici na 7.

Lízu jsme si v květnu přivezli z Brna spolu s její sestrou. Jejich matka pravděpodobně zahynula a zoufalá (tehdy ještě slepá a takřka nepohyblivá) hladová mláďata se vyplazila z hnízda a spadla z koruny vysokého stromu na zem. Zatímco silnější ze sester pád přežila bez úhony a později jsme ji vrátili do přírody, Líza si při pádu zlomila přední nohu a úderem do hlavy došlo i k nevratným neurologickým postižením včetně oslepnutí.

Slepá Líza od té doby trvale žije v horním patře domu, v místnosti s několika voliérami, společně s veverkami Jane a Játrovkou. Pohybovat po voliéře i po místnosti se Líza naučila s pomocí zdravých mláďat, která s ní v prvních týdnech vyrůstala. Nejprve chodila za jejich ocásky, a postupně se celou místnost naučila "nazpaměť", takže se v ní nejen dokáže pohybovat po podlaze, ale zvládá i šplh po závěsech do košíčku, který je zavěšený na záclonové konzoli nad oknem.

Zdravotní stav Lízy se stabilizoval. Zůstal ji občasný třes a celková slabost. S pochoutkami si ale dokáže poradit jako kterákoli jiná veverka, stejně jako se šplhem po větvích ve voliéře a během po zavěšených "mostech" pod stropem. Protože právě v těchto dnech budujeme nový komplex venkovních voliér pro naše "trvalé chovance", čeká na jaře Lízu stěhování do "letního bytu" v prostorné voliére ve stínu koruny mohutného ořešáku.

Uzdravená

(30.11.2011 - 10:32)
Teď v zimě, kdy k nám do stanice nepřicházejí nová mláďata, využijeme "volnějšího času" k návratu k osudům několika mláďat, jejichž příběh jsme zde "nakousli", ale už nedopověděli. Prvním z nich je samička z Potštejna z východních Čech, o níž jsme poprvé a naposledy psali 27.9. ve zprávě "Noční pacientka".

Dva měsíce starou černou samičku ošklivě poranila kočka, která před tím zakousla i jejího sourozence. Mládě mělo velkou tržnou ránu za krkem (plnou nakladených muších vajíček), bylo neschopné pohybu a v těžkém šoku na hranici kolapsu, takže při příjmu jsme se obávali, že nepřežije.

Naše nejhorší obavy se ale naštěstí nenaplnily, i když uzdravování bylo pomalé. Prvních několik dní byla samička paralyzovaná a funkčnost končetin se začala vracet až po týdnu, kdy se rána úplně vyhojila. Další týden pak mládě postupně rozpohybovávalo zadní nohy, aby se nakonec úplně uzdravilo.

Protože se k nám samička dostala v mnohem starším věku než jiná mláďata, byla od počátku zcela divoká a jakmile nabyla na pohyblivosti, nedalo se k ní již vůbec přiblížit. Na snímcích je tedy zachycena dvakrát nedlouho po přijetí k nám a na třetím snímku je již v její nejoblíbenější pozici, v rozběhové voliéře v šestimetrové výšce pod stropem, co nejdále od země a hlavně od nás.

Uzdravenou samičku jsme do přírody vrátili v letošní poslední výpustné várce mláďat. Při pravidelném doplňování potravy do krmítek jsme od té doby již dvakrát u výpustného místa krátce - mezi jinými - zahlédli i rychlé černé mládě. Rozeznávání "vypuštěnců" takto na dálku je již velmi obtížné, takže "ruku do ohně" za to nedáme, ale domníváme se, že v obou případech jsme viděli právě samičku z Potštejna...

Spižírna

(26.11.2011 - 10:06)
Dutina po ulomené větvi na statném ořešáku na zahradě slouží už léta jako oblíbená spižírna mnoha generacím zdejších divokých veverek. Suchý chléb si do ní kdysi ukrývala veverka Pinky, na schovávanou si v ní hráli její potomci, několikrát se dovnitř nastěhovala kolonie mravenců a jeden čas v ní žili i hrůzu nahánějící sršni. Na snímku při prozkoumávání dutiny za podzimního slunného dne je hnědé tři a půl měsíce staré mládě, potomek divoké veverky Connie a před rokem od nás ze stanice vypuštěného samečka Toma.

Krýťa

(23.11.2011 - 09:46)
Těm, kdo četli knížku "Veveřácká kronika", je jméno Krýťa dobře známé. Veveřák, jehož život se mnohokrát protnul s osudem hlavní hrdinky knihy, divoké veverky Pinky, oslaví v únoru už desáté narozeniny. Stále žije ve velké venkovní voliéře vedle domu a tak jako za ním k voliéře léta přicházela Pinky, navštěvují ho dnes jiné divoké veverky, které osídlily její bývalé teritorium.

Krýťa se vždy nerad fotil, a tak jsou jeho použitelné snímky i pro mne velkou vzácností. Před týdnem se mi ho podařilo několikrát zblízka vyfotit uvnitř voliéry, jak si nosí vlněný česanec do košíku pod stropem, který mu už mnoho let slouží jako ložnice. Vzhledem k požehnanému věku už v košíku tráví většinu času, nemá ale žádné zdravotní problémy a když se občas po ránu s hlomozem a dupáním nadšené prořítí voliérou, nikdo by mu jeho "metuzalémské" stáří nehádal.


Celkem zpráv: 119
              |    starší >>