PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Jediná momentálně v okolí areálu naší záchranné stanice žijící divoká veverčí samička, rok a půl stará Connie, v sobotu (26.2.) šťastně porodila. Ještě s těhotenským bříškem jsme ji naposledy viděli v pátek, kdy se přišla posilnit na krmítko a na javor rostoucí kousek od domu. O 2 dny později, v neděli ráno, se na krmítku krátce objevila již se splasklým bříškem a se zřetelně "ocumlanými" bradavkami...

Veverka Connie je dcerou samičky Cookie, která se coby nalezené mládě dostala do naší záchranné stanice před třemi lety a po vypuštění nějaký čas žila v okolí. Connie se tedy narodila jako nefalšované divoké mládě. Connie poprvé porodila loni, takže letošní porod již pro ní nebyl ničím novým, čemuž odpovídalo i její rozvážné chování v těhotenství - pečlivě si nachystala a vycpala hnízda a soustředila se především na co nejkvalitnější "stravování", aby byla co nejsilnější a měla dostatek mateřského mléka.

Otcem mláďat je divoký černý sameček, který se v prosinci a lednu několikrát objevil v okolí. Namlouvání jsme pozorovali nejintenzivněji 18. a 19. ledna, kdy se černý sameček o přízeň Connie urputně utkal se zde žijícím samečkem Tomem. Protože veverčí gravidita trvá obvykle 38 dní, došlo k nakrytí Connie nejpravděpodobněji 19. ledna.

Nyní budou mláďata 4 týdny trvale s Connie v hnízdě, šance je uvidět bude až někdy kolem 5. týdne věku, kdy již mají otevřené oči a zvědavě začínají vykukovat (a později i vylézat) z hnízda.

Na snímcích z pátku (25.2.) je Connie s mohutným těhotenským bříškem pár hodin před porodem v koruně javoru.

Každý rok nás osloví řada lidí s prosbou o návod na výrobu speciálního veveřáckého krmítka, kterým chtěji zjednodušit život divokým veverkám žijícím v jejich okolí. Návod posíláme mailem, a často nám pak "za odměnu" přijdou fotografie vyrobených krmítek i s jejich novými spokojenými chlupatými "uživateli".

Před několika dny mi přišel mail od Pavla Aschermanna z Prahy, kterému jsem návod posílala před dvěma lety. Krmítko vyrobil, zavěsil v zahradě a po dvouletém čekání ho (k jeho velké radosti) před pár dny divoké veverky našly a začaly používat. Můžete si prohlédnout i snímky, které mi poslal. Trpělivost se v tomto případě opravdu vyplácí, nelze totiž po instalaci krmítka očekávat, že si ho veverky okamžitě všimnou a začnou ho hned používat. Stalo se, že veverky krmítko objevily a začaly používat hned v den jeho instalace, jinde ale čekání trvalo dny a týdny (či jako v tomto "rekordním" případě dlouhé 2 roky).

Návod na výrobu krmítka i s fotografiemi je "vyvěšen" zde na našem webu tady:
http: www.veveratka.cz/stranka/5-jak-vyrobit-veveri-krmitko.html

Výroba krmítka není nijak náročná a pokud ve vašem okolí žijí divoké veverky, určitě jeho instalaci ocení.

Krmítko pro veverky v ČR nikdo nevyrábí, hotové se ale dá koupit v zahraničí. Krmítko pro veverky do ČR dováží a prodává (stejně jako řadu dalších krmítek pro jiné živočichy) např. e-shop Zelená domácnost, prohlédnout (i případně objednat) si ho můžete tady:
http://www.zelenadomacnost.com/detail/123-Krmitko-pro-veverky-–-robustni-a-trvanlive/

Jedním z veveřích krmítek, které máme rozmístěny na zahradě, je speciální okrasná verze krmítka. Potrava pro divoké veverky (v tomto případě především ořechy) je vložená do sklenice (zavařovačky), do níž se veverka dostane jedině skrz sousední dřevěnou budku s otvorem. Takto složitá cesta by měla být pro jiná zvířata než veverky neřešitelným problémem.

Po čase je ale samozřejmě všechno jinak - několik šikovných ptáků cestu objevilo a o potravu se s veverkami dělí. Na snímcích jsou "v akci" zachyceni strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a sýkora modřinka (Parus caeruleus).

Na zbývajících třech snímcích je dvakrát trvalý obyvatel zdejší lokality, sameček Tom, do přírody vypuštěný loni na sklonku léta (snímky byly pořízeny před několika dny). Na posledním snímku je celkový pohled na krmítko - tato fotografie byla pořízena loni v létě a uvnitř "lahve" je jedno z divokých mláďat, tehdy žijících v okolí.

O "námluvách" divoké veverky Connie s dvěm samci, žijícími v okolí, jsem zde psala před měsícem. V posledních dnech má tento rituál již na první pohled zřetelný výsledek - Connie je prokazatelně těhotná a podle jejího rychle rostoucího bříška je porod na dohled.
Connie tak traví svůj čas dílem na krmítku, kde se před porodem "vykrmuje", aby měla dostatek síly i mateřského mléka, a také si usilovně zařizuje porodní hnízdo, kde bude první týdny po porodu trávit spolu s novorozeňaty maximum času.

Na snímcích je zvětšující se bříško Connie jasně patrné.
.

Včera večer padla svým způsobem historická meta - naše "veveří" facebooková stránka totiž dosáhla jednoho tisíce přátel (tedy 1.000 lidí si ji už nastavilo do svých oblíbených stránek a zprávy z ní se jim objevují na jejich "zdi"). Stalo se tak po roce od vzniku této stránky, na níž se za tuto dobu objevilo přes 250 zpráv o "našich" veverkách jak ze záchranné stanice, tak o těch divokých žijících v okolí. Z kulatého čísla 1.000 čtenářů máme velkou radost a příspěvky na Facebooku budete i v budoucnu nacházet v neztenčené intenzitě.
Protože tato zpráva je tak trochu "oslavná", doprovodili jsme ji i výjimečnou sadou fotografií. Je 2 a půl roku stará a je na ní veveří holčička Pindruše, která se v pauze mezi krmením vydala na průzkum místnosti a nalezla v ní několik "neživých" zvířecích kamarádů. :)

Po týdnu od operačního zákroku, kdy MVDr. Pohořalý samičce Jane v narkóze vyčistil (a následně sešil) hnisavý absces, můžeme s velkou radostí ohlásit, že Jane zákrok zvládla. První tři dny po operaci strávila Jane takřka nepřetržitým spánkem, kdy téměř vůbec neopouštěla svůj zavěšený košík, dnes je ale již zpátky ve své původní kondici. Na jednom ze snímků, pořízených včera, je vidět i hojící se místo po odstraněném abscesu.

Sameček Tom ani po více než čtyřech měsících od vypuštění neopustil zdejší lokalitu a je již nějaký čas jediným v ní trvale žijícím veveřákem. Na půdě našeho domu přespává už jen výjimečně (cca 1x týdně) a za trvalé "obydlí" si zvolil vlastnoručně postavené (a neustále vylepšované) hnízdo v koruně borovice na zahradě.

Na snímcích z včerejšího rána je Tom na návštěvě u jednoho z našich trvale žijících "chovanců", devítiletého samce Krýti. Ten obývá velkou voliéru přímo u domu, z níž vedou do dvou směrů visuté (jsou cca 2 metry nad zemí) "výběhové" tunely z pletiva, v nichž Krýťa tráví většinu času.

Tom je na dvou snímcích zachycen vsedě přímo na "stropě" jednoho z tunelů a na poslední fotografii odbíhá po střeše voliéry stylem, za který by se nemusel stydět ani zkušený klokan.

Handicapovaná samička Jane se po několika měsících opět ocitla na operačním stole. Nedaleko od místa velkého hnisavého abscesu, úspěšně vyléčeného loni v létě, se jí objevil absces nový, menší (vznikl nejspíš tak, že se nekoordinovaná Jane o něco bouchla či škrábla).... Jane absces okamžitě paralyzoval, přestala používat pravou přední nohu a kvůli bolesti neopouštěla pelíšek.
Náš "dvorní" veterinář MVDr. Pohořalý v Kolíně Jane asbces v narkóze otevřel, zbavil hnisu, vydezinfikoval a vzhledem k velikosti řezu nakonec i zašil, jak je dokumentováno i na snímcích. Uspání Jane umožnilo dokonalé vyčištění rány, takže je pravděpodobné její bezproblémové vyhojení.
Protože je Jane slabá, měli jsme obavu, zda se z narkózy v pořádku probere, kromě několikahodinové dezorientace ale Jane zvládla celou operaci s grácií jí vlastní.
...

Jane, the mentally and physically disabled squirrel was on the operating table after a few months again. Jane had a new small septic abscess near to a place where other big septic abscesses were successfully healed last summer. The new abscess was probably due to a scratch. The abscess paralyzed her, she stopped using the right front leg and she doesn´t leave her bed due to the pain. Our veterinarian, MVDr. Pohořalý, opened her abscess and got rid off the pus, he disenfected the wound and because the cut was big, he sewed it. The course of the operation can be seen in the photos. Jane was in anesthesia all the time. The wound was perfectly cleaned, so it will probably heal without any problems. Jane managed the whole operation with grace.

Samičku Katku, která byla loni nalezena tak pozdě na podzim, že si na vypuštění do přírody musí u nás ve stanici počkat až do jara, jsme zde již jednou představovali. Nálezci ji s poraněním zadní nohy od psa a s boulí na bradě přinesli na veterinární kliniku v Prostějově, tamní lékařk...a MVDr. Kateřina Kulhavá nás po ošetření kontaktovala a následně jsme si pro samičku, později pojmenovanou podle ní, do Prostějova dojeli.

Z dnes již půlroční samičky vyrostla velká "gurmánka", jejímž smyslem života je potrava. Většinu času, kdy je vzhůru, tráví konzumací dobrot, jejich schováváním po voliéře a pravidelnou kontrolou těchto skrýší, zda z nich něco nezmizelo. Tato záliba se projevila i na její "postavě", jak si můžete prohlédnout na 2 fotografiích z dnešního rána.

MVDr. Kateřina Kulhavá nám od té doby pomáhá i s propagací naší záchranné stanice. V ordinaci prodává naše pohledy s veverčími mláďaty a také naši knížku "Veveřácká kronika", z jejichž prodeje částečně financujeme provoz záchranné stanice, za což jí i tímto velmi děkujeme.

V jedné z prostějovských škol se v prosinci uskutečnil víkendový charitativní program, kde v jednom ze stánků MVDr. Kulhavá nabízela naši "produkci" a kromě toho i nápadité miniaturní veverky, vyrobené z vlašského ořechu. Tyto "oříškové" veverky si můžete prohlédnout na zbývající fotografii.

Jednou z častých "pomluv", které o veverce rozšiřují s oblibou myslivci, je fáma o její masožravosti. Veverka je podle nich škůdce, který pravidelně plení ptačí hnízda, kde prý vyžírá jak vajíčka, tak již narozená ptáčata.

Jak tato fáma vznikla netuším, dlouholetým pozorováním veverek ale mohu potvrdit, že je nesmyslná. O "živočišnou" potravu veverky žádný zájem nemají, s dvojí specifickou výjimkou. První je občasná konzumace malých larev brouků, které veverky nacházejí např. uvnitř lískových ořechů a s chutí je "vsrknou".

Druhým případem jsou některé těhotné veverčí samičky, které si před porodem doplňují do těla potřebné živiny a probíhá-li těhotenství na sklonku zimy, jsou schopné krátkodobě okusovat např. lůj, protože v něm zřejmě nacházejí živiny, které jejich tělo potřebuje.

Právě zájem divokých samic o lůj, který rozvěšuji na stromy na zahradě v zimě ptákům, pro mě vždy byl jasným indikátorem toho, že samice je těhotná a porod je "na spadnutí". Krátce po porodu ale zájem samic o lůj ustává. Na snímcích je divoká veverka Pinky, hrdinka knížky "Veveřácká kronika", při okusování loje dva dny před porodem v roce 2005.