PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Ve veverčí záchranné stanici není náročnějšího období než je přelom dubna a května. Protože v přírodě již má za sebou většina samic první jarní vrhy, dostane se k nám každoročně během několika málo dní takřka polovina mláďat z celoročního počtu. Loni jich do konce dubna bylo 30 (za celý rok 81), letos zatím 31 (a to do konce měsíce ještě chybí 2 dny).

Protože všechna mláďata se musí pravidelně krmit (některé po 3, starší po 4 či 5 hodinách), po jídle je nutné je ručně "čůrat" (ti mladší to ještě sami nedokážou), některé musíme léčit a navíc leckdy i několikrát denně vyjíždíme desítky či stovky kilometrů pro nové nalezence, je to na 2 lidi (kteří kromě toho mají svou normální práci) opravdu pořádný "blázinec". Stojí to ale zato...

Naštěstí ten nejintenzivnější nápor práce za pár dní poleví, protože část mláďat odroste a přestane být na ručním krmení závislá. Následovat bude postupné přemisťování do venkovních voliér a pozvolný "trénink" veverčat na vypuštění, které je čeká po dosažení 3 měsíců věku, tedy u většiny z nich v průběhu června.

Dnes tedy nabízíme jen několik fotografií ze zdejší "veverčí školky" a k tomu jednoduchou "genderovou" statistiku - protože z 31 přijatých mláďat je 23 holek a jen 8 kluků, vypadá to, že tuto planetu skutečně začínají ovládat ženy. :)

Po měsíci nabízíme fotografii jedné z našich trvalých "chovankyň", retardované samičky Jane. Kuriózní snímek panáčkující Jane byl pořízen průhledem mezi dvěma schody visutého schodiště. Na Jane "přišlo jaro" a tak v podobné pozici sedává celé hodiny na parapetu otevřeného okna a čeká, kdy si jejího neotřelého půvabu konečně všimne sameček Tom, prohánějící se korunami stromů nedaleko domu...

Velikonoční neděle byla hektická - postupně jsme přijali 4 veverčata, z míst nálezu vzdálených mnoho desítek kilometrů. Jak 3 kluci (z Karlštejna, z Bílovic u Brna a Přepeře u Turnova), tak samička z Čáslavi měli společný věk cca 5 týdnů i to, že se našli samotní.

Nejtěžší osud měl černý sameček z Přepeře, pro kterého jsme vyjížděli až v noci. Jeho matku objevili nálezci, rodina Johanových, přejetou na silnici už ve středu. Mládě pak našli včera, kdy sameček, už na pokraji smrti hladem po čtyřech dnech bez matčina mléka, vylezl z hnízda (vzhledem k terénu na místě nálezu neobjevitelného), a začal se "přidružovat" ke kolemjdoucím. Velký podíl na jeho přežití má i skvělá reakce rodiny nálezců, která se zachovala tím jediným správným způsobem - mládě okamžitě uložila do tepla s vyhřívanou lahví, nepokoušela se ho ničím krmit (to by při tak dlouhém hladovění bylo životu nebezpečné), na internetu vyhledala kontakt na naší záchrannou stanici a byť bylo pozdě večer, na nic nečekala a zatelefonovala.

Jak už to u mláďat s takto strašným zážitkem bývá, sameček se okamžitě proměnil v toho nejvzornějšího "pacienta" záchranné stanice. Nadšeně přijímá potravu, vyjadřuje vděk slastným mručením a kdyby uměl mluvit, určitě by po každém napití s úklonou hlasitě poděkoval. :)

Včera jsme poprvé viděli letošní mláďata divoké veverky Connie, která se narodila před dvěma měsíci (26.2.). Dva černí prcci se ráno objevili na stromech v akátovém lese a při průzkumu teritoria se krátce odvážili i na visuté dřevěné mosty nedaleko veveřího krmítka.

Zatím se nám nepodařilo určit jejich pohlaví, dle rychlosti pohybu a chování ale jde o zdravá a statná mláďata. Jak jejich věku odpovídá, tráví čas zvědavým zkoumáním okolí a vzájemnými honičkami.

Na zahradu se obě mláďata přišla podívat i dnes ráno, kdy si jedno z nich trouflo i na visutou plošinu s krmítkem. Jde už o třetí mláďata Connie, ppoprvé se stala matkou před rokem na jaře a podruhé loni v létě.

Duben je v naší záchranné stanici vždy tím nejhektičtějším měsícem a výjimkou není ani ten letošní - už jsme přijali 27 veverčátek...

Dnes vám nabízíme příběh čtyřčat z vesnice Sudice u Svitav. Jejich matku přejelo na silnici auto a mláďata zůstala opuštěná a hladová v hnízdě. Protože ale místní obyvatelé veverku již několik dní předtím pozorovali a věděli, kde má hnízdo postavené, mláďata z něj opatrně vybrali a my jsme si pro ně okamžitě přijeli.

Tři zhruba 5 týdnů staří kluci a jedna slečna byli jen hodně dehydrovaní a vystrašení, ale po pár hodinách v teple a po řádném nakrmení se rychle vzpamatovali. Dvě černá a dvě tmavě hnědá mláďata sice tráví většinu času hrou s několika podobně starými nalezenci, ale ve spánku se vždy promotají do původní čtveřice.

Včera dopoledne skončil happy endem příběh naší loňské nejproslulejší nalezenkyně, samičky Sandry. Deset dnů staré mládě, loni v červenci nalezené v lese u Neveklova (jméno dostalo podle nálezkyně Sandry Radovičové), bylo těžce podchlazené, s omrzlými končetinami a pokryté mušími vajíčky. Sandru se nakonec podařilo nejen udržet při životě, ale i vyléčit a vyrostla z ní nádherná statná samička s hustou srstí rezavé barvy, bez jakýchkoli zdravotních komplikací.

Sandra dorostla do věku vhodného k vypuštění až na začátku zimy, kdy již nelze mláďata do přírody vrátit, takže přečkala zimu u nás v záchranné stanici, společně se stejně starou samičkou Katkou, nalezenou v Prostějově (předala nám ji MVDr. Kateřina Kulhavá z tamní veterinární kliniky).

Protože v polovině dubna je již teplo a v přírodě je dostatek "veverčí" potravy, vypustili jsme včera dopoledne obě samičky, Sandru i Katku, do přírody. Jen pro ně jsme vybudovali zbrusu nové výpustné místo, v krásném smíšeném lese u potoka, s dvěma budkami a krmítkem. Po otevření transportní bedny provizorně připevněné na kmen stromu se nejprve Sandra a pár minut po ní i Katka poprvé vyšplhaly do koruny vysoké borovice, vstříc svobodě a novému samostatnému životu. Držíme jim palce a v myšlenách jsme stále s nimi...

Na jednom ze snímků je Sandra těsně po nálezu, na dalším Sandra společně s Katkou v budce ve voliéře, na další fotografii je Sandra na střeše transportní bedny těsně před vyběhnutím do koruny stromu a na zbylých snímcích jsou obě samičky při prozkoumávání stromů v okolí výpustného místa.

Po necelých třech týdnech u nás otevřeli oči letošní první nalezenci, "bratři krtci" ze Stříbrné Skalice, nalezení v hnízdě na skáceném stromě. Podle data otevření očí jsme mohli zpětně dopočítat i jejich věk v den nálezu - bylo jim pouhých 9 dní.

Sourozenci při přijetí k nám vážili 21 a 22 gramů, dnes se jejich hmotnost pohybuje kolem 90 gramů. Oba jsou zdravotně zcela v pořádku a protože v místě nálezu jsou hluboké lesy, vrátíme je (za další cca 2 měsíce) do přírody přímo v lokalitě jejich nálezu na novém výpustném místě.

Oba sourozenci patří k těm vůbec nejmladším mláďatům, která se k nám dostala. Tuto soukromou "věkovou hitparádu" úspěšně odchovaných mláďat vedou loňská trojčata ze Žamberka, kterým bylo při nálezu ještě o den méně (8 dní).

Na jednom ze snímků jsou oba "krtci" těsně po přijetí k nám před 3 týdny, jejich samostatné snímky byly pořízeny dnes ráno při krmení.

Do záchranné stanice jsme letos zatím přijali 16 veverčat obrazně řečeno z celé republiky (mezi místy nálezu byla i od nás tak vzdálená místa jako Litvínov, Brno, Frýdek-Místek či Jindřichův Hradec). Zajímavostí je, že ze 16 mláďat je 13 "ženského pohlaví". Na snímku je 8 zhruba stejně starých pětitýdenních mláďat těsně po krmení.

Již 4 dny se snažíme zachránit další veveří "škvrňata", pro která jsme si v neděli večer jeli na severní Moravu (nalezena byla u Frýdku-Místku).

Veverčí trojčata spadla na zem spolu s hnízdem v koruně pokáceného stromu. První dva dny je krmila nálezkyně, která nás kontaktovala ve chvíli, kdy první z mláďat zemřelo (na její obranu dodáváme, že se o mláďata snažila postarat co nejlépe a navíc neměla přístup na internet, čili neměla možnost nalézt informace a kontakt na nás).

Obě zbylá mláďata byla při přijetí k nám jen několik dní stará (odhadujeme jejich tehdejší věk na nanejvýš 7 dní), apatická a zcela vyčerpaná z nedostatku vhodné potravy. I vzhledem k nízkému věku byla jejich šance na přežití nízká, nemluvě o výživovém deficitu. Po nasazení správné stravy a péče se ale jejich zdravotní stav nejprve stabilizoval a v posledních dvou dnech v nás jejich stav vzbuzuje mírný optimismus.

Sameček a samička jsou zatím samozřejmě zcela bez srsti, takže musí být zabaleni v teplém "spacáku" i při krmení.

Dva z pěti snímků pořídila nálezkyně mláďat (proto jsou na něm 3 mláďata, tedy i to které zemřelo), další tři snímky již vznikly u nás. Snímek zachycující krmení samičky je z dnešního dopoledne.

Fotografování divokých veverek není kvůli jejich plachosti nijak jednoduché, a tak se některé snímky podaří opravdu jen jednou za život. Dnešní série tří fotografií patří právě k takovým...

Divoká veverka Connie je na snímcích zachycená při krátké siestě v koruně divoké třešně. Samička, vyčerpaná z kojení mláďat v hnízdě, se pohodlně natáhla na větvi a vyhřívala se na jarním sluníčku. Na pár vteřin i usnula, než ji probudilo sklouznutí zadní nohy dolů z větve...

Pokud se pozorně podíváte na rozhraní hnědé srsti a bílého bříška, uvidíte růžové bradavky výrazně zvětšené od kojení.