PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

O osudu samičky se zvláštním jménem Larva jsme od srpna psali již několikrát. Takhle jí to slušelo o Vánocích ve venkovní voliéře na sněhu. Protože kvůli mnoha zdravotním komplikacím v dětství zůstala Larva droboučká, je lískový ořech (s trochou nadsázky) velký skoro jako její hlava...

Zhruba jednou za měsíc se do míst, kde se narodil, přichází vždy "na skok" podívat syn divoké veverky Connie. Narodil se letos v únoru a protože nezaměnitelnou barvu a podobu zdědil po matce, je snadno identifikovatelný. Na prvním snímku, foceném v neděli, je 10 měsíců starý veveřák v plné síle a kráse na jednom z visutých mostů na zahradě. Na třech dalších snímcích je týž veveřák zachycen letos na začátku dubna, v ještě dětském věku 6 týdnů. Na jednom z "dětských" snímků vykukuje z budky (na střeše budky nad ním mláďata hlídá matka Connie), na dalších dvou fotografiích jsou jeho první nešikovné krůčky po kmeni ořešáku nad budkou.

Takhle to vypadá, když si divoká veverka udělá pohodlí při jídle. Na snímku je veveřák Zub, před dvěma měsící vypuštěný do přírody, v koruně vysokého lískového keře. Zub se pohodlně uvelebil mezi dvěma větvemi, zapřel se vysoko vytrčenou pravou nohou a vychutnává si lískový ořech. K naprosté spokojenosti mu chybí snad už jen termoska s kávou...

V roce 2012 jsme do naší specializované záchranné stanice přijali 106 mláďat veverek a 3 plchy z celé ČR, tedy celkem 109 chlupatců. Ze 106 veverčat bylo 57 "holek" a 49 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena černá (43 mláďat), rezavá (38) a hnědorezavá (19). Většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování náhražkou mateřského mléka.

Ze 106 mláďat jsme při životě udrželi 72 (u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu, nebo s těžkými zraněními neslučitelnými se životem). Z těchto 72 veverčat jsme 68 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody a 4 (s různými zdravotními handicapy) natrvalo zůstala v záchranné stanici.

Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2012 jsme vyjeli do všech krajů ČR, přičemž ten nejvzdálenější výjezd (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedl až do Jeseníků, k Šumperku. Na 83 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata, čtyřčata a paterčata) jsme letos najeli více než 12.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - například v červenci jsme pro mláďata vyjížděli 22x.

Veškerou činnost v záchranné stanici, která nám zabere ročně několik tisíc hodin, vykonáváme ve dvou jako hobby ve "volném" čase, a samozřejmě zadarmo. Přesto máme řadu nákladů, které nelze nijak obejít a musíme je uhradit - benzín, v zahraničí kupovanou drahou speciální náhražku mateřského mléka, potravu pro starší mláďata (všechna u nás před vypuštěním žijí minimálně do věku 3 měsíců), léky, materiál na stavbu budek a krmítek na výpustných místech apod. Letos jsme za tyto nutné potřeby zaplatili 81.000 Kč a k tomu jsme dokončili stavbu 4 nových voliér pro handicapované veverky (30.000 Kč jsme za ně zaplatili už na konci roku 2011, letos jsme za jejich dokončení doplatili 15.000 Kč), takže naše skutečně zaplacené výdaje za rok 2012 činily 96.000 Kč.

Jediná "stálá" částka, kterou dostáváme jako příspěvek na práci záchranné stanice, činí 20.000 Kč ročně. Rozdíl mezi zaplacenými náklady (96.000 Kč) a příspěvkem na naši činnost (20.000 Kč) tak jen za rok 2012 dosáhl 76.000 Kč, které musíme získat jinak či doplatit "z rodinné kasy".

Peníze na pokrytí tohoto "prodělku" sháníme co nejvíce vlastním přičiněním. Prodáváme naši knihu "Veveřácká kronika" a zbyde-li nám chvíle času, jezdíme "s kasičkou" vybírat na různé charitativní akce, ale samozřejmě to nestačí. Proto prostřednictvím našeho webu vždy dvakrát ročně nabízíme těm, kterým naše práce přijde smysluplná, možnost naši práci jakkoliv finančně či materiálně podpořit.

Základní způsoby možné podpory najdete podrobně vypsané zde na webu v rubrice nazvané "Jak nám můžete pomoci" tady

Jsme vděčni za jakoukoliv částku a předem děkujeme i jen za váš čas strávený četbou tohoto nedlouhého textu.

Současně touto cestou znovu DĚKUJEME všem těm, kteří nám již letos (2012) i v minulosti jakýmkoli způsobem pomohli. I díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.

S veverčím pozdravem
Katka + Petr

O veveřákovi Zubovi, kterého jsme před 6 týdny vypustili přímo v areálu naší záchranné stanice, jsme podrobněji psali ob jednu zprávu níže (20. listopadu). Zub se od té doby proměnil v opravdového "desperáta", který téměř každý den podniká loupežné výpravy k voliérám s handicapovanými veverkami. Na dnešních snímcích je zachycen Zubův "útok" na jeden z visutých drátěných výběhových tunelů, v němž si před časem postavila hnízdo jedna z trvalých obyvatelek stanice, samička Busy. Zub nejprve skrz pletivo šikovně vytahal surový vlněný česanec, kterým si veverky kvůli jeho dokonalým hřejivým vlastnostem vycpávají pelíšky a poté si ho odnosil do nedalekého hnízda v koruně vysokého stromu, pokrytého břečťanem. I ten nejdrsnější partyzán totiž potřebuje po úspěšné záškodnické výpravě nabrat síly v teplém spacáku...

Instinkty, velící zateplit si důkladně hnízdo, neztrácejí nejen veverky trvale žijící v zajetí, ale dokonce ani veverky těžce handicapované. Na snímcích je hnízdo, které si společně postavily (slepá a hluchá) samička Játrovka a (slepá a mentálně postižená) samička Líza. Jako základ jim posloužil zavěšený košík (z prodejny IKEA) a jako vycpávku použily kombinaci surového vlněného česance a kokosového vlákna (kokosové vlákno na rozdíl od sena nedrží vlhkost). Hnízdo si Játrovka s Lízou zaplnily zateplovacím materiálem tak důkladně, že by v něm pravděpodobně bez problémů šťastně přečkaly i konec světa...

Černého veverčího kluka našla 6. května paní Komínková z Brna-Kohoutovic v lese pod stromem vypadlého z hnízda společně se sourozencem, který zemřel okamžitě po pádu. Pro potlučeného, vysíleného a těžce podvyživeného 4 týdny starého veveřáčka jsme si okamžitě dojeli a svedli pak dlouhý a komplikovaný boj o jeho záchranu. Veveřák měl postupně několik zdravotních komplikací, prodělal mimo jiné i zánět slinných žláz a po přechodu na pevnou stravu se mu zlomil hlodák (proto jsme ho pojmenovali Zub). Kvůli opakované léčbě promeškal obvyklý termín vypuštění spolu se stejně starými mláďaty na začátku července (do přírody mláďata vracíme ve 3 měsících věku), a tak se postupně "seznámil" ještě se třemi dalšími skupinami mladších veverčat, s nimiž se vždy (marně) připravoval na vypuštění. Do plné zdravotní kondice, kdy jsme si byli jistí, že je opravdu schopen se o sebe v přírodě stoprocentně postarat, se Zub dostal až na začátku října, tedy až jako půlroční teenager. Vzhledem k jeho těžkému osudu jsme se nakonec rozhodli pro mimořádné řešení a nevypustili ho na některém z výpustných míst, ale přímo u nás na zahradě, v areálu záchranné stanice, abysme ho ještě nějaký čas měli "pod dohledem". K naší velké radosti zatím Zub ze zdejší lokality neodešel a žije v budkách a hnízdech přímo na stromech na zahradě i v přilehlém akátovém lese. Za poslední měsíc jsme ho vždy alespoň krátce viděli každý den, při obvyklých činnostech divokých veverek (sháňka potravy, zateplování hnízda...). Dnes Zub oslavil první měsíc na svobodě, což připomínáme jak jeho úplně první fotografií z května (po přijetí k nám), tak několika snímky z posledních dní, na nichž se v lese předvádí již jako skutečný Tarzan.

Série pěti snímků výmluvně dokumentuje, co každé ráno při příchodu do komplexu s voliérami s handicapovanými veverkami uvidíme hned jako první.

Divokou veverku Connie pravidelně pozorujeme už tři roky. Její rodiče, samička Cookie a samec Moss, se k nám v roce 2008 dostali coby nalezená mláďata a na podzim téhož roku jsme je po dokrmení a vyléčení vypustili přímo v areálu záchranné stanice. Oba v sousedním akátovém lese přečkali zimu a na jaře 2009 Cookie vyvedla mláďata. Jedna z narozených dcer, hnědorezavá samička Connie, území ani po dospění neopustila a postupně ho převzala za vlastní. Ve třech následujících letech (2010, 2011, 2012) Connie vždy nejméně dvakrát porodila a úspěšně tedy vychovala již několik generací mláďat. Connie si staví hnízda na stromech v nejbližším okolí a pro pochoutky si často přichází na některé z krmítek, které u nás na zahradě mají divoké veverky k dispozici. Na snímcích z tohoto týdne to tříleté Connie v korunách podzimně zbarveného modřínu a dubu mimořádně sluší.

Na jaře a v létě pomáhají ztraceným veverčatům záchranné stanice, na podzim a v zimě ale může divokým veverkám efektivně a jednoduše pomáhat opravdu každý. Pokud někde ve vašem okolí (zahrada, park, les) prokazatelně žijí divoké veverky, zjednodušíte jim období horší dostupnosti potravy v chladných měsících instalací speciálního krmítka. Protože krmítko kvůli jeho konstrukci nedokáže žádné jiné zvíře než veverka otevřít, máte jistotu, že potrava v něm posloužila právě veverkám a podle mizejícího obsahu též poznáte, zda veverky krmítko opravdu používají. Krmítko si průměrně šikovný kutil dokáže vyrobit sám, návod i s nákresem je umístěn zde na našem webu (v sekci "Jak vyrobit veveří krmítko") včetně soupisu toho, jakou potravu do něj vkládat. Ti, kdo na výrobu krmítka nemají čas či schopnosti, si ho mohou jednoduše objednat na našem oblíbeném e-shopu Zelená domácnost (http://www.zelenadomacnost.com/detail/123-Krmitko-pro-veverky-%E2%80%93-robustni-a-trvanlive/). Na případné otázky týkající se krmítka vám rádi odpovíme (mail: pinky@veveratka.cz) a uvítáme i každou informaci o tom, zda vámi umístěná krmítka veverky používají.