PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Letošní rok je pro náš zvláštní množstvím "nočních" výjezdů, kdy se nám nálezci mláďat ozvou až pozdě večer a nás pak čeká jízda půlnoční krajinou... Tak tomu bylo i v pátek 27. dubna, kdy jsme až těsně před půlnocí dorazili na Moravu, do Loštic u Mohelnice, kde děti našly pět černých veverčat. Podle míry "vyhladovění" nalezenců je zřejmé, že jejich matka zahynula a osiřelá mláďata po marném čekání na ní vylezla z hnízda a z výšky popadala na zem. Tři samičky byly relativně v pořádku, oba kluci ale byli z pádu potlučení, z toho jeden velmi těžce, takže k naší velké lítosti zemřel nedlouho po převozu k nám. Zbylé čtveřici se po dvou dnech "rehabilitace" již daří vcelku dobře, jak dokumentují i fotografie z dnešního ranního krmení. Mimochodem, letos jsme postupně přijali do naší záchranné stanice již 37 osiřelých veverčích mláďat.

V noci z pondělí na úterý jsme vyjížděli pro veverčata až na opačnou stranu Čech, do Ústí nad Labem. V půl jedenácté večer nám odtamtud volala paní Linková, že při procházce s retrívrem v lese našla na zemi pět malých veverčat, z toho dvě již mrtvá. Hodinu po půlnoci jsme byli po noční "stíhací" jízdě na místě a ve tři hodiny ráno s trojicí nalezenců zpátky doma.
Podle míry vyhladovění a fyzického stavu byla mláďata několik dní bez jídla. Taková situace nemá jiné vysvětlení, než že jejich matka zahynula a bezmocná mláďata zůstala sama v hnízdě. Ve chvíli, kdy již byla zoufalá z hladu, se pokusila z hnízda vylézt a matku najít, a postupně spadla z hnízda vysoko na stromě na zem. Dvě mláďata pád nepřežila, tři měly větší štěstí.
Dva černí veveří kluci a jedna holčička ve věku pěti týdnů se nám za záchranu odvděčují tím nejlepším způsobem - vzorně přijímají potravu a nabírají ztracené síly, aby se na nich traumatizující zážitek nijak nepodepsal. Kromě drobných oděrek jsou v pořádku a ve zbytku jejich dětství by je již nic takto dramatického nemělo potkat.
Mimochodem, mláďata, která projdou podobným "peklem", vždy patří k nejvzornějším "pacientům" naší záchranné stanice. Jako by taková veverčata ve chvílích prožité hrůzy z osamění pochopila, že život je něco vzácného a váží si proto i maličkostí, která jsou pro ostatní samozřejmostí...

O třech veveřích holčičkách, které se k nám dostaly po pokácení stromu s hnízdem v Praze, jsme zde poprvé psali 18. března ve zprávě "Tři sestry". Tehdy 16 dnů stará (samozřejmě ještě slepá) trojčata přežila pád bez úhony a dobře se adaptovala i na život v "náhradní rodině".
Na třech snímcích si můžete prohlédnout, jak trojčata vypadají teď a jak tedy za čtyři týdny pobytu u nás vyrostla. Dnes již "bydlí" nikoliv v přepravce, ale v jedné z voliér uvnitř domu a někdy v příštím týdnu je přestěhujeme do komplexu venkovních voliér, kde se budou další zhruba měsíc a půl připravovat na návrat do přírody.
Na zbylém snímku jsou pro porovnání trojčata těsně po přijetí k nám. Jen pro zajímavost - tehdy se jejich váha pohybovala kolem 40 gramů, zatímco dnes váží již čtyřikrát tolik (160 gramů).

...
PLAVÁ
(19. dubna 2012)

Obvykle jedenkrát za rok se k nám dostane mládě pozoruhodné "pískové" (či chcete-li - "plavé") barvy srsti. Obvykle pochází z Prahy, z nějaké uzavřenější enklávy (park, hřbitov), a proto si raritní barvu srsti vysvětlujeme jako výsledek křížení mnoha generací navzájem příbuzných veverek mezi sebou. K tomuto přesvědčení přispívá i to, že tato atypická barva srsti bývá často spojena s vrozenými vážnými zdravotními problémy a bohužel někdy i s degenerací.
Šest týdnů stará samička byla nalezena včera před školou na pražském Proseku. Podle míry jejího vyhladověví musela být od matky ztracená několik dní, takže záchranu od člověka přijala s nadšením a nemůže se nabažit tepla v přepravce a potravy. K naší velké radosti nevykazuje znaky žádného onemocnění ani degenerace, a jakmile ji zbavíme zbytku velkého množství klíšťat, budeme ji moci přidat do "party" k podobně starým nalezencům.

Tři roky starou divokou veverku Connie, která žije v akátovém lese sousedícím s naší zahradou, pozorujeme a fotografujeme už od jejího dětství. Až teď se nám ale podařilo pořídit raritní snímek, na kterém Connie zívá (pokud se pozorně podíváte, uvidíte na fotografii i odhalené dolní hlodáky). I na ostatních snímcích z této série je zřetelně vidět, jak je Connie vyčerpaná z péče o mláďata z jejího letošního prvního vrhu.

Po půl roce připomínáme oblíbený internetový obchod Zelená domácnost, specializující se na výrobky pomáhající divokým zvířatům (ptačí budky, zvířecí "domečky", krmení atd.) a na "zelené" (tedy ekologické) výrobky pro domácnost (prací a čistící prostředky, žárovky, tašky, sáčky a mnoho dalšího). Zelená domácnost každoročně podporuje 5 ekologických projektů tím, že mezi ně rozdělí 5 % svých tržeb, přičemž každý zákazník může při nákupu určit, ke kterému z 5 projektů bude "charitativní podíl" z jeho objednávky směřovat. Do aktuální sestavy podporovaných projektů (seznam najdete tady - http://www.zelenadomacnost.com/projekty) je zařazena i naše Záchranná stanice pro veverky Pinky, takže pokud služeb Zelené domácnosti využíváte, máte možnost při nákupu nasměrovat příslušnou část tržby přímo veverkám.
V nabídce e-shopu Zelená domácnost, který má mimochodem i svou facebookovou stránku (http://www.facebook.com/pages/Zelen%C3%A1-dom%C3%A1cnost/113621065330858), jsou kromě speciálního "amerického" krmítka pro veverky i výrobky, které nejsou určené přímo veverkám, ale mohou jim dobře posloužit. Například u této budky pro sovy (http://www.zelenadomacnost.com/detail/469-Budka-5-pro-sovy) její výrobce, společnost Schwegler, přímo ve specifikacích uvádí, že jí veverky používají. Na základě našich mnohaletých zkušeností můžeme potvrdit, že tvar i velikost by veverkám mohly vyhovovat...

Jeden ze smutných veverčích příběhů, u nichž zatím nemůžeme slíbit dobrý konec, prožíváme od čtvrtečního večera. Z Prahy nám volala paní Alena Gajdůšková, že její retrívr v tlamě přinesl malou veverku a ta se pak ukryla ve výklenku pod domem, se zřetelným poraněním oka. Po telefonické domluvě se nálezkyni podařilo veverče odchytit a v té chvíli jsme již vyjížděli do Prahy. Paní Gajdůšková nám mládě přivezla naproti, k dálnici na Černý most, kde jsme při předání zjistili devastační poranění levého oka. Ještě v noci jsme se stavili doma u našeho "dvorního" lékaře MVDr. Petra Pohořalého a po detailní prohlídce jsme se domluvili na ranní operaci na jeho veverinární klinice v Kolíně.
Vyšetření ukázalo, že dva měsíce starý černý sameček si již před několika dny poranil oko, které mu "vyskočilo z důlku" a bylo již zcela nekrotické a zatvrdlé. V narkóze mu MVDr. Pohořalý oko vyjmul, ránu vyčistil a oční víčka zašil. Aby si sameček oko nerozškrábal, musí nejméně týden zůstat v ochranném krunýři, než se rána zcela vyhojí a sroste.
Bohužel, veveřák byl kromě poranění oka i zcela zesláblý, protože se zjevně několik dní od poranění oka dezorientovaný toulal sám bez matky a byl tedy úplně bez potravy (kdyby ho retrívr paní Gajdůškové nepřinesl, zemřel by do několika hodin na souběh těžkého zranění oka a totálního vysílení). Proto se po operaci vzpamatovává jen velmi pomalu a zatím není vůbec jisté, zda na následky celkového kolapsu a šoku nezemře. Již více než den je ve vyhřívané přepravce a v pravidelných intervalech ho kontrolujeme a krmíme stříkačkou. Pokud by přežil, zůstal by na dožití v zajetí, protože s jedním okem by neměl šanci v přírodě přežít.
V přiložené fotografické sadě jsme se po zralé úvaze rozhodli (vzhledem k drastičnosti) neukázat stav oka před operací. Na dvou snímcích je tedy sešívání již vyčištěné rány MVDr. Pohořalým, na třetí fotografii je celkový pohled na samečka v ochranném krunýři po operaci s již zašitou "pirátskou" jizvou a poslední snímek z dnešního rána zachycuje napájení malého pacienta stříkačkou.
Závěrečný dík patří Aleně Gajdůškové a jejímu retrívrovi za duchapřítomnou reakci, bez které by se k nám veveřák nedostal a MVDr. Pohořalému za ochotu a brilantní operační zákrok.

Poslední týden jsme denně pozorovali mláďata divoké veverky Connie, která trénovala šplh v těsné blízkosti budky na starém ořešáku. Tři černá a dvě tmavě rezavá (po mamince) mláďata vždy vydržela na kmeni jen pár minut, a pak se zcela vyčerpaná uložila k několikahodinovému odpočinku uvnitř budky. Dnes již mláďata v budce nejsou, protože Connie je přestěhovala do hnízda v nedaleké akátové stráni. Není to nic neobvyklého, divoká veverka mláďata v jejich dětství několikrát přestěhuje, obvykle vždy po cca 1-2 týdnech, aby snížila riziko, že hnízdo s mláďaty nalezne některý z predátorů.

Velikonoční pátek jsme měli pořádně bláznivý. Ve čtvrtek o půlnoci nás zprávou přes Facebook kontaktovala slečna z Brna, že našla mládě veverky. Zatelefonovali jsme ji, a protože jsme byli bez auta (bylo od čtvrtka odpoledne v sousední vsi na "pozimní" prohlídce a výměně pneumatik, s tím, že bude připravené v pátek ráno), vysvětlili jsme slečně, že si pro něj přijedeme hned ráno a jak má mládě zahřát a především ho vyčůrat (podle popisu bylo mládě ještě slepé, a dokud veverče neotevře oči, nedokáže samo, bez pomoci, vyměšovat).
Když jsme v pátek v 8 hodin ráno do Brna dorazili, čekalo nás několik nemilých překvapení. Ze silně zmatené slečny totiž nakonec vypadlo, že mládě nenašla ve čtvrtek (jak tvrdila v telefonátu), ale už o několik dní dříve (nebyla si schopná vzpomenout kdy). Kdyby nám totiž v noci řekla, že mládě je u ní tak dlouho, vypůjčili bysme si nějaké auto od známých a vyjeli hned o půlnoci. Mládě v noci navíc slečna nevyčůrala, takže bylo doslova "k prasknutí" nasáté močí, s již zatvrdlými ledvinami. Přijet o pár minut později, močový měchýř by prasknul a mládě by zemřelo... Cca 16 dní starý veverčí kluk byl kromě toho těžce podvyživený, zcela vyčerpaný a měl zlomenou přední packu. Mládě jsme v autě vyčůrali, ošetřili, zavodnili a uháněli s ním 200 km domů.
Sotva jsme dojeli do středních Čech, telefonovala nám z Jedovnice (na sever od Brna) tamní veterinářka MVDr. Kulhavá (už před dvěma lety nám předávala nalezené mládě z Prostějova). Tentokrát převzala mládě, nalezené rodinou Dvořákových z Drnovic. Protože mládě bylo zdravotně v pořádku a v dobrých rukou profesionálky (a my měli plné ruce práce s ranním pacientem z Brna), napadlo nás umístit dotaz sem na Facebook, zda náhodou někdo nejede v nejbližších hodinách z Brna směrem do středních Čech a nemohl by tedy nalezence převézt. Za pár minut se nám ozvala Kateřina Svatoňová z Prahy, která byla v Brně na pracovní schůzce, a po telefonátu se nám povedlo domluvit "harmonogram převozu".
MVDr. Kulhavá mládě zavodnila a uložila do hadříky vystlané přepravní krabičky, její přítel mládě odvezl z Jedovnice do Blanska, tam ho na nádraží podal do rychlíku Kateřině Svatoňové a ta nám ho stejným způsobem podala z vlaku o 2 hodiny později na nádraží v Kolíně... Oběma zúčastněným ženám tímto upřímně děkujeme, neboť jejich nezištná pomoc nám velmi zjednodušila situaci.
Dnes, po dvou dnech, je 6 týdnů stará černá holčička z Drnovic již "spřátelená" se 6 dalšími podobně starými mláďaty a nemá žádné zdravotní potíže. U rezavohnědého malého nalezence z Brna stále ještě bojujeme s následky zoufalého zdravotního stavu, v němž se k nám dostal - je na antibioticích, ale se sílící šancí, že se ho podaří uzdravit.

Včera před devátou večer nám volala paní Jurasová ze Žatce, která bydlí přímo nad jednou z místních restaurací, že dole v lokále jeden ze "štamgastů" ukazuje všem přítomným malou veverku, podle popisu již apatickou a zcela vyčerpanou. Po složité "koordinační" akci se jí nejprve podařilo od muže získat telefonní číslo na jeho mobil, a když jsme mu zavolali, povedlo se nám ho po nejednoduché domluvě (dané jak zjevnou přítomností alkoholu v krvi, tak jen těžko přehlušitelným cinkotem sklenic od okolních stolů) nakonec přesvědčit, aby nám veverče předal. Aby křehká dohoda nezkrachovala, domluvili jsme vše tak, že veverče si od něj došla okamžitě do restaurace vyzvednout paní Jurasová a uložila ho u sebe v bytě v teple.
Do Žatce jsme dorazili před půlnocí (je to od nás takřka 200 km), a našli jsme mládě doslova "na poslední chvíli". Muž, který veverče do restaurace přinesl, nám v telefonu předtím tvrdil, že ho u sebe měl 2 dny, podle míry dehydratace ho ale buď měl déle, nebo ještě před nálezem mládě hladové bloudilo několik dní ztracené od matky. "Krmení", které mláděti nálezce poskytl (miska s vodou a "nějaká semínka"), mu bohužel nebylo k ničemu, protože v tomto věku (cca 6 týdnů) ještě není schopné přijímat nic jiného než mateřské mléko sáním...
Vyčerpané mládě na pokraji smrti hladem jsme ještě na místě zavodnili a převezli k nám, kde se mu kolem druhé ranní dostalo další várky potravy. I dnes brzy ráno, při dalším krmení, se na náhražku mateřského mléka vrhalo s intenzitou navrátilce z koncentračního tábora... Černá holčička je (kromě totálního vyčerpání z nedobrovolné "hladovky") jinak nezraněná a pokud vše dopadne dobře, měla by se ze svého "dobrodružství" postupně vzpamatovat. Paní Jurasová každopádně svým duchapřítomným vyhledáním naší záchranné stanice na webu a nočním telefonátem zachránila nalezenci život...